Kultura21.cz

Nakladatelství Pavel Mervart vydalo cennou knihu o pronásledování křesťanů v zemích, které vyznávají islám (tedy zdaleka nejen v arabských). Nazývá se NEVĚŘÍCÍ, ODEJDĚTE! a sepsal ji MICHAL ŘOUTIL. Podtitul je plně vypovídající – Současné pronásledování křesťanů ve vybraných zemích Blízkého východu a Afriky. Autor má se zpracovávanou látkou hojně zkušeností – podílel se třeba na knize Zánik křesťanstva v islámském světě, pojednávající o náboženské i národnostní genocidě v Osmanské říši zhruba před jedním stoletím (ZDE).

Kniha se skládá z dvanácti kapitol; každá z nich se věnuje konkrétnímu státu, zpravidla jedinému, ojediněle celé skupině států, pokud splňují tytéž charakteristiky.  V každé kapitole jsou stručně probrány dějiny křesťanství, někdy se táhnoucí až do starověku, i současný stav.  Hned v úvodu autor zdůrazňuje, že kniha nemá konfrontační charakter  - usiluje toliko o faktografickou přesnost, popisuje a hodnotí jednotlivé krvavé události, jejichž přiblížení vždy opírá o důvěryhodné zdroje.  Velké množství citačních odkazů (zabírají jednu třetinu celé knihy) má zabránit tomu, aby padlo obvinění ze zveličování, překrucování či dokonce vymýšlení faktů. Přesto se mohou vyskytnout výtky, že uplatňovaný pohled je jednostranný, démonizující a zaměřený proti islámu.

Křesťanství jako smrtelný hřích
Základním požadavkem islámu coby (nejen) státního náboženství je povinnost vyznávat jej a zároveň zákaz odpadnout od něho – a islám do nejmenších podrobností ovlivňuje existenci každého věřícího, bezpodmínečně vyznávajícího daná či právě závazná věroučná pravidla. A zajisté kypí touhou tato pravidla rozšířit po celém světě: vždyť si z minulosti stačí vybavit dvě mohutné, po několik staletí trvající expanze do Evropy, zastavené jen s největším vypětím sil. Nedělejme si iluze, že cíle by se změnily, to jedině užívané prostředky nabyly jinou podobu.

Michal Řoutil se nezabývá mentalitou islámského společenství, avšak nesporné je přesvědčení o nadřazenosti všemu „nevěřícímu“ světu.  Tedy téhož přesvědčení, v jehož jménu křesťanstvo kdysi dávno podnikaly křížové výpravy nebo později koloniální výboje. Z toho plyne, že podobně jako sotva lze uvažovat o „umírněném“ a „radikálním“ křesťanství, neexistuje ani „umírněný“ a „radikální“ islám: nalezneme jen různé směry islámu, sjednoceného touž vizí.

Skutky posvěcené islámem jsou vždy chvályhodné
Znepokojuje, že evropská muslimská společenství jsou ochotná skrývat vrahy nebo dokonce je považovat za hrdiny, jak se nedávno stalo v případě zastřeleného vraha francouzského učitele. Sekulární uspořádání Evropy mnozí muslimové odmítají. Jsou ještě schopni přijmout, že existují jiná náboženství, avšak ateistické přesvědčení už zůstává mimo jejich chápání. Vzpomínám si, jak jsem kdysi v nabídkách cestovní kanceláří četl, že při cestování do muslimských zemí doporučují k ateismu se raději vůbec nehlásit.

Kniha shrnuje základní poznatky k danému tématu: „turecká“ kapitola je nazvána Bez studu a bez pokání. Dodnes je tam odmítána myšlenka, že tam kdysi došlo ke genocidě zejména arménského obyvatelstva. V případě Kypru se dočteme, že osudové rozdělení země vedlo k (nejen) kulturní devastaci muslimského severu tohoto ostrova.  V postsovětském Ázerbajdžánu, nyní neblaze proslulém krutostmi během bojů o Náhorní Karabach, se zjevně šíří smyšlenka o genocidě, které se na nich Arméni dopouštěli. Specifická je pak situace v Izraeli, kde se střetávají hned tři náboženství. Ostatně existuje i židovský extremismus.

Když se vedle islámu nesmí jiné náboženství vyznávat
Řoutil probírá i teokratické země, které se řídí ortodoxním výkladem islámu.  Například v Saúdské Arábii nesmí stát ani jediný kostel, je zakázáno tam šířit jiné náboženské texty nežli muslimské. A již školní učebnice dětem dokonce tvrdí, že muslimské menšiny v západním světě jsou vystaveny hrozbě genocidy, christianizace a vnášení ateistických myšlenek. Dosti absurdní přitom je, že právě Saudská Arábie je hlavní vojenský spojenec Západu.

Katastrofální ve své nepředvídatelnosti jsou pak poměry ve státech válkou rozvrácené – vedle Afghanistánu jsou to zejména Irák a Sýrie, kde vládne chaos a bezpráví, zejména pak v souvislosti se vzestupem a pádem tzv. Islámského státu. Ten sice zanikl, avšak jeho zhoubný vliv přetrvává. Už vyznávání, neřkuli praktikování křesťanství je nejen tam považováno za svatokrádežné počínání, které si zaslouží to nejpřísnější potrestání. Ostatně hned v úvodu knihy se dočteme, že v islámských zemích (zprůměrováno) každodenně zahynou čtyři stovky křesťanů…

Jak se v knize dočteme, do Evropy migrují i křesťané, avšak chovají se stejně jako muslimové: buď se stahují tam, kde se nabízí nejštědřejší sociální systém nebo kde se už vyskytují příbuzní, případně aspoň spřízněná náboženská komunita.

Michal Řoutil:  Nevěřící, odejděte! Současné pronásledování křesťanů ve vybraných zemích Blízkého východu a Afriky
Vydalo nakladatelství Pavel Mervart ve spolupráci s Univerzitou Hradec Králové, Červený Kostelec 2020. 632 strany
Hodnocení: 80 %
Foto: kniha

NEVĚŘÍCÍ, ODEJDĚTE! SOUČASNÉ PRONÁSLEDOVÁNÍ KŘESŤANŮ VE VYBRANÝCH ZEMÍCH BLÍZKÉHO VÝCHODU A AFRIKY