Kultura21.cz

Historička Denisa Nečasová se opakovaně zabývá stalinistickou etapou československé společnosti (1948-1956). Zajímá ji jak konstrukt uvědomělé ženy, která se měla osvobodit od svého předurčení, diktovaného kapitalistickým zřízením, a spolupodílet se na budování šťastných zítřků, tak vznik obecně „nového socialistického člověka“, jenž bezvýhradně podporuje a uskutečňuje naplánované vize.  V  knize Obrazy nepřítele v Československu 1948-1956, nyní vydané Nakladatelstvím Lidové noviny, se obrátila k takříkajíc odvrácené straně popisovaného období a zaměřila se na jednotlivé prototypy škůdce, který sabotoval budování nové společnosti. Soustředí se převážně na české prostředí, ale pro lepší dokreslení uvádí i příklady ze Slovenska.

Vyjmenovává a blíže rozebírá několik skupin, z nichž v dobové terminologii klíčili třídní nepřátelé, vedeni jedinou slepou nenávistí ke všemu pokrokovému. Popisuje, jak všechna odůvodnění nepřátelské činnosti vycházela z bolševického prostředí Stalinova Sovětského svazu  - včetně teze, že i do řad komunistické strany se vloudili zakuklení nepřátelé; a proto je bylo třeba odstranit, aby se celek ozdravil. Pro lepší pochopení takovéhoto ideologického působení přidává ukázky z tehdejšího propagandistického tisku – jsou totiž výstižnější nežli pouhý teoretizující popis.

Král Šumavy

Jako první tematický okruh, s nímž se musela komunistická moc vyrovnat, byly pozůstatky buržoazního, měšťanského myšlení, takzvaně „bývalí“ lidé byli stále vnímáni jako významná hrozba – přinejmenším tím, že (si) idealizovali najmě prvorepublikovou minulost. Ostatně ani účast v protinacistickém odboji nebyla zárukou společenského ocenění, zvláště pokud se jednalo o účast na politicky nesprávné „imperialistické“ straně. Ostatně samotné osvobození státu se připisovalo výhradně Rudé armádě, která zlotřilým Američanům zabránila, aby si naši vlast zotročili (když už se ocitli v západních Čechách).

Dovolená s Andělem

Mezi další důležité škůdce náleželi bohatí sedláci zvaní podle ruského vzoru kulaky. Ti měli zabraňovat združstevňování, a to i v tom případě, kdy se tvářili pokrokově a podporovali proměnu vesnice.  Také katolické duchovenstvo bylo vnímáno jako význačný protivník, byť se režim zprvu – a neúspěšně - snažil proti sobě poštvat takzvaně vlastenecké kněze, solidarizující s lidem, a vysoký klérus, zaprodaný Západu.  Teprve později bylo samotné náboženství prezentováno jako veskrze zhoubné. Konečně jsou zmíněny i Spojené státy americké jako ústřední arcilotr, provozující válečnické štvaní proti baště míru a socialismu.

Nečasová sepsala pojednání výstižné a přehledné, byť čerpá téměř výhradně jen z písemných zdrojů.  Je však škoda, že svá zjištění nerozšířila jak o vhled do dobové mentality (nakolik obyvatelstvo věřilo překládaným tvrzením?), tak o průnik do kulturní sféry, neboť zpodobnění jednotlivých typů kladných i záporných nalezneme v literatuře, na divadle i ve filmu. A jedině film je podnes vcelku účinně zpřítomňuje, jak se lze přesvědčit třeba z častého uvádění marvanovské budovatelské agitky Dovolená s Andělem nebo o trochu pozdějšího thrilleru Král Šumavy, vyzdvihujícího ochranu hranic před záškodníky.

Obrazy nepřítele v Československu 1948-1956
Autor: Denisa Nečasová
Vydalo: NLN, Nakladatesltví Lidové Noviny
Počet stran: 240

Hodnocení: 80 %