Dějiny českého (středověkého) umění zkoumaly v uplynulých staletích početné publikace, avšak nejnovější – dvojsvazková – výpravná kniha IMAGO, IMAGINES nechce být pouhým průvodcem po vývoji malířství, sochařství, případně architektury. Jak se dočteme v předmluvě, autorský kolektiv chce zkoumat široký vějíř otázek dosud málokdy zodpovídaných: Proč konkrétní dílo vzniklo? K jakému účelu bylo určeno a jak bylo skutečně používáno? Jak je středověký divák vnímal? Jak se na ně díváme dnes?
Dlužno upozornit, že už dříve se pisatelé takovými aspekty zabývali. Mám na mysli zejména průkopnický spis Mileny Bartlové Skutečná přítomnost (s podtitulem Středověký obraz mezi ikonou a virtuální realitou), vydaný před osmi roky. IMAGO, IMAGINES ovšem vykazuje daleko širší záběr. Kolektiv autorů, čítající více než dvě desítky položek, buduje mohutnou výkladovou konstrukci, zkoumající jednotlivé funkce, jaké zastával umělecký předmět (potažmo výtvarné umění) ve zvoleném období „od počátků“ až do 15. století. Tehdy se začínají prosazovat renesanční vlivy i odlišný životní styl, přesahující bezvýhradnou zbožnost jako středobod lidské existence.
Zlatá bula císaře Karla IV.
Co v názvu použité slovo „imago“ (množné číslo „imagines“) vlastně znamená? Vyznačuje se širokým významovým rozptylem, neboť může označovat, jak se dočteme opět v předmluvě, jakýkoli předmět, živou bytost i nehmatatelnou (duchovní) věc, která se k něčemu připodobňovala nebo něco napodobovala, byla tedy vyobrazením čili obrazem. Pokud tedy není v dobovém pramenu připojeno k imagu bližší upřesnění (jak a z jaké látky bylo vytvořeno), nemusí být vůbec jasné, k čemu se taková informace vztahuje, zda k malbě (nástěnné i deskové), k soše či k čemukoli jinému, např. monstranci, kalichu, iluminovanému rukopisu, textilii, ostatkům svatých apod. Důležitá a nejpodstatnější vlastnost se ovšem týká schopnosti oslovit příjemce, tedy komunikačního provázání. To jsou všechno okruhy, jichž se kniha znale dotýká.
Obrazoborectví
Budeme-li chtít zodpovědět si otázku, jakou funkci „imago“ plnilo, lze bez velkého váhání uvést na prvním místě náboženskou roli. Základní uplatnění nachází v liturgii, a to netýká jen maleb a soch, ale v nemenší míře též architektury, neboť prostorové i světelné rozvržení chrámu tvořilo důležitou součást prožitku věřícího. Můžeme si počíst v kapitolách o kultu obrazů i obrazoborectví coby jejich odmítnutí. Zejména husité se v tomto ohledu činili, neboť výzdobu chrámu považovali za modlářskou, a zejména jejich nejradikálnější vrstvy se s radostí a chutí oddávaly ničení všeho, co z jejich pohledu odporovalo slovu Božímu. Ostatně sám Hus tvrdil, že vyobrazení Boha není Bůh samotný, takže takové zpodobnění si nezasluhuje nějakou zbožnou úctu.
Proti „obrazům“ však nijak nevystupoval, naopak zdůrazňuje blahodárné účinky na věřícího i bez zbožnění: jsou tato díla přístupná i pro lidi negramotné (a oslovují je), povzbuzují ke zbožnosti možná ještě účinněji nežli slovo a konečně se jako vizuálně vjem zapamatovávají snáze nežli to, co pouze slyšíme. Avšak zejména v první fázi husitství docházelo k masivním výronům boření – některá díla zmizela úplně, jiná byla ponechána v zuboženém torzu na znamení výsměchu. Ale nebyli sami, také třeba císař Zikmund, byť jejich zapřísáhlý odpůrce, zabavil (a nechal roztavit) cenné církevní předměty ze zlata a stříbra, aby měl peníze na vedení války…
Co všechno nalezneme
Zatímco první svazek z nejrůznějších úhlů přistupuje k náboženské roli obrazu, druhý svazek zkoumá stejně podrobně a zasvěceně reprezentativní a memoriální (paměťovou i vzpomínkovou) funkci imaga. Dovíme se, jak vstupovalo do života panovníků, ať již jako sídlo (královský hrad, věnné město královen), malbová i sochařská výzdoba nebo skrze mince, rukopisy. Škoda, že přepychově vyzdobená Bible Václava IV., z níž spatříme několik přetištěných ukázek, se nachází v rakouských sbírkách.
Porozhlédneme se také po místech, které měly reprezentovat panovnickou moc i její uchování pro budoucnost: mimo jiné sem patří náhrobky panovníků v katedrále svatého Víta stejně jako heraldické znaky. Jedna z kapitol se váže ke královským pohřbům a jejich symbolice. Zjistíme, že umělecká díla jak náboženská, tak světská měla svůj význam i pro šlechtické (koneckonců i neurozené) vrstvy, samozřejmě v závislosti na jejich finančních možnostech. Tak se třeba dovíme, kdo a proč si objednával dozajista mimořádně drahé iluminované rukopisy, jaký smysl získávaly tvrze a hrádky pro nižší šlechtu, jak aristokracie uvažovala o sebereprezentaci a jak si ji realizovala.
Proč má smysl tuto knihu číst
Každopádně jednotlivé studie přinášejí vhled do mentality (převážně pozdního) středověku, autoři textů nahlížejí do časů přemyslovských, avšak převažují Lucemburkové – Karel IV., Václav IV. Zikmund, následováni Jagellonci. A také postřehneme, že ani náboženské rozdělení země ještě nemuselo mít fatální důsledky; třeba zádušní mši za Jiříka z Poděbrad sloužili kněží obého vyznání, jeho vnitřnosti byly uloženy v utrakvistickém Týnském chrámu, zatímco tělo spočinulo v katolické katedrále.
královský hrad Písek
Objemná publikace (oba svazky dohromady čítají přes 1400 stran) okouzlí především početnými barevnými, kvalitně vyvedenými reprodukcemi nynějšího vzhledu popisovaných objektů i přetisky starých stavebních plánů či rytin. Neméně zaujme citačními odkazy, které prozrazují, kolik odborné literatury tuzemské i cizojazyčné autoři nastudovali, nakolik byli seznámeni se zahraničními náhledy i děním. A oceníme rovněž podrobný rejstřík jmen i názvů, dovolující snadno vyhledat, osobu či místo, které čtenáře právě zajímá. IMAGO, IMAGINES nemusíme číst nutně od prvního řádku do posledního, můžeme si libovolně vybírat kapitoly podle témat, která nás zajímají. I v tom nacházím kouzlo této výjimečné knihy.
Kateřina Kubínová, Klára Benešovská (edd.): IMAGO, IMAGINES. Výtvarné dílo a proměny jeho funkcí v českých zemích od 10. Do první třetiny 16. století
Vydaly Academia a Ústav dějin umění Akademie věd ČR, Praha 2019, 619 + 807 stran.
www.academia.cz/imago-imagines-i-ii--benesovska-klara--academia--2020
Foto: kniha
| < Předchozí | Další > |
|---|
Radmila Zrůstková patří mezi první české autorky, které napsaly knihu o raw food, živé stravě. Vitariánství bylo do nedávné doby neznámým pojmem a tato žena pojala tento styl stravování velmi tvůrčím způsobem. Její kuchařka je jedním slovem úža...
První pivo se vařilo v Úněticích již v 16. století. První zmínka o výrobě piva v obci pochází z roku 1557. Podle starých letopisů zde dobré pivo vařili kanovníci.
Malíři, fotografové, hudebníci a básníci budou již počtrnácté prezentovat svojí tvorbu veřejnosti díky nadaci E-MOC-E. Ta dnes spustila internetovou galerii umění www.e-moc-e.cz a umožní tak veřejnosti, aby si bezpečně prohlédla umělecká díla a záro...
Moravské divadlo Olomouc připravuje premiéru opery Jeníček a Mařenka, nejznámějšího díla Engelberta Humperdincka. Režisérka Eliška Říhová přináší pohled na archetypální příběh, který zasáhne nejen mladé publikum. Výprava dvou souro...
Navždy spolu je až neuvěřitelně klasický romantický film. Člověk by řekl, že už musí být americké publikum takovýmito filmy nasyceno, ale kdyby tomu tak bylo, tvůrci by se nejspíš tvorby dalších a dalších romanti...
