Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Moravské divadlo Olomouc připravuje premiéru opery Jeníček a Mařenka, nejznámějšího díla Engelberta Humperdincka. Režisérka Eliška Říhová přináší pohled na archetypální příběh, který zasáhne nejen mladé publikum. Výprava dvou sourozenců do neznáma představuje univerzální životní pouť, kterou všichni známe. Premiéra se uskutečnila 17. ledna 2025.

Režisérka Eliška Říhová vtiskla nové inscenaci jedinečnou atmosféru plnou snových a symbolických obrazů. Její režijní styl je založen na symbolech, obrazech a metaforičnosti. Podobně přistupuje i k pohádkové opeře, ve které nevidí jen příběh pro malé děti, ale především archetypální situaci: všechny postavy řeší stejný problém, kterým je hlad. „Jeníček a Mařenka často zpívají o tom, že od sebe musí odrážet hlad, což velmi přesně vizualizuje hra squash. Stále od sebe odrážíte míček, který se vrací a nikdy se ho nemůžeme úplně zbavit. To je naše hlavní metafora,” říká režisérka Eliška Říhová. Pro její práci jsou důležité také dílčí motivy v libretu. „Hladoví lidé jsou v libretu pojmenováváni jako nenasytná zvířata a ukrutní zuřivci. Myslím, že to souvisí s pudovostí, kterou hlad v lidech i zvířatech probouzí. Pracujeme proto se stylizovanými pohyby, které připomínají různé živočichy,” dodává.

Zdvojení hlavních postav

Její pojetí odhaluje skryté strachy a obavy, které si z dětství neseme do dospělého života. Pohádku o Jeníčkovi a Mařence vnímá především jako modelový příběh, jehož scénář se v minulosti naplnil už mnohokrát. Pro symbolické vyjádření této mnohosti režisérka zdvojila postavy Jeníčka a Mařenky. „Když jsem zjistila, že operní party Jeníčka a Mařenky jsou napsané pro dvě dospělé sólistky, chtěla jsem, aby inscenací provázeli věkově i genderově více odpovídající mladší Jeníček a Mařenka: kluk a holka. Sólistky pak ztělesňují vnitřní svět mladších protagonistů. Dá se říct, že jsou to jejich duše, které jsou věčné. Toto rozhodnutí nám umožňuje ukázat postavy z více perspektiv a nevázat se pouze na reálný průběh situací,” doplňuje Říhová.

Moderní symbolika a vizuální prvky

Lákadlem, který hlavní protagonisty strhne, tentokrát není perník a cukrovinky, ale obrazovky se silným vizuálním obrazem a animacemi. „Na příběh se dá dívat také jako na souboj dvou světů: světa každodenních problémů a světa pohádkového, který nám zdánlivě nabízí řešení. Ten kouzelný svět je v případě naší inscenace svět obrazů, virtuální reality a videí, který každodenně strhává naši pozornost a v jehož spárech dokážeme setrvat velmi dlouho,” doplňuje dramaturgyně Viktorie Vášová.

„Eliška Říhová pro mě v této inscenaci otevřela nevídané obzory symbolik a obrazovosti. Její režijní paralely k příběhu jsou důvtipné a místy magické. Jsem ráda, že v našem souboru umíme vytvořit moderní dílo pro malé i velké, které dostává estetickým standardům dnešní doby. Humperdinckova hudba mě zasáhla velmi niterně a s důmyslnou režií přenese na diváky nezapomenutelný zážitek,“ uvedla Veronika Kos Loulová, šéfka opery a operety Moravského divadla.

Výtvarné pojetí a scénografie

Výtvarného pojetí se ujal renomovaný scénograf Dragan Stojčevský, který s Eliškou Říhovou spolupracuje již poněkolikáté. Je také autorem návrhů kostýmů, které vynikají svou jednoduchostí s romantickými prvky. „Jediný výrazný kostým má čarodějnice. Inspirací mi byl klaun, ve kterém se mísí prvky infantilního a hororového vzhledu. V poslední době jsem se s tímto motivem setkal u hororových filmů, jako například ve filmu Jocker. Je to postava, která chce působit lákavě pro děti, ale zároveň vypadá spíš jako zobrazení démona,” uvádí Dragan Stojčevski. Pro scénografii zvolil jednotný prostor, který obývají všechny postavy po celou dobu představení. „Největší výzva bylo, jak ztvárnit chaloupku jako něco, čemu nemůžete odolat. Brzy jsme s režisérkou přišli na princip používání projekce a obrazovky. A z toho se zrodil jasný záměr, že to, co je lákavé a do jisté míry představuje problém dnešní společnosti, je hypnotický účinek obrazovky. Tedy ta perníková chaloupka, kterou jsou děti okouzleny, je sestava z obrazovek pověšených na divadelních tazích, ve kterých je ten sladký virtuální svět jako past pro ztracené děti,” doplňuje Dragan Stojčevski. Výtvarnou stránku inscenace významně doplňují videa a animace grafika a animátora Marka Bulíře.

Pro koho je inscenace určena?

Přestože příběh opery vychází ze známé pohádky bratří Grimmů a je považován za příběh pro malé děti, pojetí Elišky Říhové je učené spíš teenagerům, kouzlo příběhu ocení i dospívající nebo dospělý divák. Kombinace pohádkového motivu a hlubokého zamyšlení nad univerzálními lidskými tématy nabízí emotivní a vizuálně působivý zážitek. Diváci se mohou těšit na výpravu do hlubin lidské duše, podtrženou působivou scénografií a hudbou.

Hudební a pěvecké zpracování

O hudební nastudování se postaral šéfdirigent Petr Šumník. V inscenaci se představí sólisté Moravského divadla Olomouc, postavu tatínka ztvárňují Daniel Kfelíř a Martin Štolba, role maminky připadla Heleně Beránkové a Eleně Prášilové Gazdíkové. Jeníčka zpívá Anna Moriová. V roli Mařenky se střídají Kristýna Kůstková, rovněž hostující umělkyně, a Kateřina Popová ve studijní přípravě. Klíčovou postavu Ježibaby alternují Jakub Rousek a Luis Carlos Hernández Luque, taktéž jako host. Vedle zpívaných rolí vystoupí v postavách Jeníčka a Mařenky také herci Richard Janča a Anastázie Dobrodinská. V inscenaci spoluúčinkuje orchestr a ženský sbor Moravského divadla Olomouc, doplněný Dětským pěveckým sborem BoDo centrum, o. s., pod vedením Hany Vyroubalové. Opera bude z většiny uvedena v českém překladu a doplněna českými i anglickými titulky, aby byla přístupná co nejširšímu publiku.

Zdroj foto: Tereza Valnerová

Více informací: www.moravskedivadlo.cz