Velká válka očima pardubického mlynáře
Banner

Velká válka očima pardubického mlynáře

Tisk

mlynar 200Východočeské muzeum v Pardubicích představuje zájemcům nejen o vojenskou historii unikátní pohled do života prostého vojáka odvedeného do řad rakousko – uherské armády během první světové války. Oním průvodcem válečnými lety i bojišti haličské fronty je Jaroslav Kopečný (1884- 1949), který po svém otci zdědil mlýn a živnost v obci Třebosice u Pardubic. V armádě po svém odvedení působil v hodnosti poručíka 19. zeměbraneckého pluku. Obdržel Karlův vojenský kříž a Čestné vyznamenání za zásluhy o Červený kříž II. třídy. Život skutečné osoby se podařilo rekonstruovat díky tomu, že Kopečného dcera Marie věnovala otcovu pozůstalost muzeu.

V Kaňkově sále pardubického zámku návštěvníka nejprve čeká předválečná idyla, vyhlášení války a mobilizace, odvod, pobyt na frontě, zranění v boji, léčení i návrat zpět domů. Výstava ukazuje, jak se civilista měnil ve vojáka. Život v zákopech představuje replika skutečných zákopů i děla a kulomety. Velká část výstavy patří právě zbraním, uniformám a dobové výstroji.  Nechybí zde pistole, revolvery, pušky, bodáky, nože, šavle, přilby, pancíře i plynové masky.
Mlynář Kopečnýbyl v roce 1916 pod Přemyšlem vážně zraněn, kdy utrpěl průstřel nohy a poté doživotně kulhal. Výstava tudíž přibližuje i vybavení vojenských lazaretů a dobové lékařské nástroje. Informuje také o péči o velké množství válečných invalidů. Unikátním exponátem jsou autentické jégrovky s průstřelem a stopami krve, které měl Kopečný osudný den na sobě. Mlynář se později dostal se do týlu k sanitě, kam si přinesl fotoaparát. Vznikla tak řada snímků (přes 200 fotografií), které zachycují vojáky, civilisty, domy, kostely či přístavy. K vidění jsou nejen na panelech výstavy, ale také v periskopu, který nabízí pomyslný výhled nad zákopy.

mlynar1

Bídu v zázemí přibližují autentické příděly potravin včetně dochovaných houstiček, ale i dalších základních potřeb, přídělové lístky i různé pokladničky, do nichž se vybíralo na válečné účely. Umění v době války zastupují obrazy Jaroslava Gruse, pardubického rodáka, který narukoval na italskou frontu. Jeho obrazy zapůjčila Východočeská galerie v Pardubicích.
Velice srozumitelné a přehledné jsou i popisky, kterou mají formu deníkových zápisů poručíka Kopečného. Výstava končí v duchu optimistických očekávání spojených s koncem války i se vznikem Československé republiky.

mlynar2

Doprovodné programy:
13. 9. od 17 h - promítání fotografií třebosického mlynáře Jaroslava Kopečného nafocených v roce 1916 v Haliči
22. 9. od 17 h - komentovaná prohlídka výstavy

Velká válka
Kurátor: Jan Tetřev
Místo a datum: Východočeské muzeum v Pardubicích, Zámek čp. 2, Pardubice,
od 21.4 do 25.9.2016
Otevřeno: denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin
Zdroj foto: autorka a www.vmp.cz 


 

Přihlášení



I ticho zpívá

Láska, o které sníte v koutku své pubertální duše. Naivní, nekonečná, hluboká, romantická. Překonávající nepřekonatelné, dobré i zlé. Dlouhé dopisy, ještě delší telefonáty a přímo nekonečné rozhovory. O hudbě, o životních snech, o lásce i přátelství. Osudové spojení, které překoná i samotnou smrt.

Uznávaná autorka detektivek exceluje i v románové tvorbě!

Dobrých spisovatelek u nás dnes mnoho není a pokud bych měl být konkrétní, tak pouze tři – Anna Bolavá, Karin Lednická a Michaela Klevisová. Posledně jmenovaná si plným právem vysloužila renomé nejlepší české „detektivkářky", jak však dokazuje román Prokletý kraj, dokáže „zabrousit" i do jiných literárních žánrů. Jde již o druhé vydání této knihy, takže je zřejmé, že se napoprvé setkala s velkým čtenářským ohlasem. Podívejme se, co nás na jejích stránkách čeká.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Byla doba, kdy jsem se doslova nezastavila

archiv Kateřina NeumannováPPrvní úspěch slavila již jako žákovská mistryně ČR v kanoistice. Pak se dvakrát stala juniorskou mistryní světa v běhu na lyžích. Během své aktivní sportovní kariéry byla Kateřina Neumannová dvakrát m...

Pohádka Hrátky s čertem je postavena nejen na rohatých, ale i na kontaktu s publikem

Tak to už jsem dlouho nezažil, když jsem byl ve středu 8. dubna v Městském divadle Zlín na odpolední pohádce Hrátky s čertem. Seděl jsem úplně nahoře v narvaném sále, kde bylo snad šest stovek školáků prvního stupně. Pravda je taková, že jsem si to domluvil s produkcí, neboť jsem chtěl vidět na jevišti mou oblíbenou herečku v roli čerta.

Čtěte také...

Draní peří

drani peri 200V dobách, kdy ještě neexistovala televize, ba ani rádio, byly dlouhé zimní večery jako stvořené k činnostem, které vyžadují trpělivost a zaberou hodně času. Patří mezi ně například i draní peří.

...

Z archivu...


Výtvarné umění

Práce a budoucnost Tomáše Tvrdého

200 tvrdyaaLetošní léto předvedlo různé podoby, kdy slunce pálilo o sto šest, na mnohé se nalepilo dovolenkové tempo (můj manžel ho nazývá „plážové“) a občas seslalo přílivy deště. Co dělají spisovatelé a ilustrátoři v létě? Jak se jim píše či kreslí pod sl...

Divadlo

Ať vejde ten pravý. Švandovo divadlo uvede drama o lásce, dospívání, šikaně a blízkosti

At vejde ten pravy 200Prvním divadlem v metropoli, které už koncem května otevře dveře divákům, je pražské Švandovo divadlo: a publikum přivítá hned premiérou. Hru Ať vejde ten pravý nastudovanou podle světoznámé předlohy uvedou u Švandů v české...

Film

Jak došlo ke zrození kinematografického času

zrozeni kinematograf casu perexPlynutím času ve filmu se v minulosti zabývala řada tuzemských badatelů: neznámější je rozhodně úvaha Jana Mukařovského, napsaná ve 30. letech, z pozdějších lze zmínit aspoň studie Stanislava Ulve...