Pravěcí lidé na Moravě: Dolní Věstonice – Pavlov

Pravěcí lidé na Moravě: Dolní Věstonice – Pavlov

dolni-vestonice-pavlovJiří A. Svoboda, odborník přes paleontologii a pravěk lidstva, již potřetí nahlíží pod příkrov dávných věků, aby dnešnímu čtenáři, jak a v jakém duchovním obzoru žili naši dávní předchůdci. Nejprve sepsal mimořádně poučené Počátky umění, poté následovali Předkové a nyní se představuje knihou zasvěcenou konkrétním archeologickým nalezištím na Moravě: DOLNÍ VĚSTONICE - PAVLOV. Pokud snad ctěnému čtenářstvu tyto názvy nic neříkají, mělo by si aspoň ze školy pamatovat dějepisnou informaci o sošce věstonické Venuše...

Ano, právě mezi populaci věstonických pravěkých lovců (ale také umělců) se Svoboda vydává s mimořádným zaujetím, rozhodnut ci nejnázorněji přiblížit životní podmínky této populace, nucené se vyrovnávat s daleko drsnějšími přírodními podmínkami, než jaké si dnes dokážeme představit. Však také případné rekonstrukce, kdy dobrovolníci se pokusili žít v přibližně týchž podmínkách, jsou toliko přibližné a spíše zkoumající, jak vyráběny a užívaný mohly být tehdejší nástroje, ať již určené k opracovávání nebo lovu.

Knihu rozdělenou do dvanácti kapitol uvozuje stručné připomenutí, jak se po celém světě posléze rozšířil jediný lidský druh - Homo sapiens. Když jeho zástupci z Afriky a Blízkého východu pronikli i do nehostinných končin Evropy, narazili tam na tamní domorodce, geneticky odlišné, robustní neandrtálce. Sotva lze vytušit, jak se odvíjely vzájemné vztahy, ale neandrtálci vcelku rychle mizí ze scény. Byli vybiti či se prostě nedokázali přizpůsobit? Každopádně zástupci Homo sapiens posléze zabydleli celou Evropu (i přilehlé kontinenty). Obsadili také území, později nazvané Pavlovskými vrchy.

dolni-vestonice2

Tamní naleziště jsou známa již několik staletí. Někdejší nálezci kosterních pozůstatků, zajisté hluboce zbožní, se podivili, cože nalezli, a věřili, že našli pozůstatky po jednorožcích, obrech a jiných předpotopních potvorách. Nezapomínejme, že tehdy převládalo doslovné čtení bible, z jejíž údajů badatelé odvozovali, že náš svět není nijak starý - tak pět tisíciletí. Teprve po vzniku samostatné republiky se rozvinul cílený, až do současnosti trvající průzkum těchto lokalit, který poskytl více či méně uspokojivé odpovědi na řadu otázek, ale současně další otázky nastolil. Dočteme se o práci důležitých badatelů: o Karlu Absolonovi, Assienu Bohmersovi (za německého protektorátu), Bohuslavu Klímovi a nakonec samotném autoru knihy.

Další kapitoly přibližují časové rozvrstvení (období zhruba před čtyřiceti až dvaceti tisíci lety) - zkoumaly se zbytky ohnišť, pylová zrna i sprašové souvrství, hravě překřtěné na Kalendář věků. Také se věnují proměnám krajiny, vlastnostem půdy a na základě kosterních pozůstatků i zvířatům, která danou oblast obývala. Samozřejmě mezi nimi nechyběli ani mamuti. A Svoboda pozvolna přechází k lidem, kteří se tam usídlovali. Přesně popisuje jednotlivé části pravěkých sídlišť, vymezuje polohu hrobů.

dolni-vestonice1

Autor podrobně shrnuje dosavadní výzkumy, jejichž výsledky byly často roztroušeny v odborných časopisech. Zkoumá každodenní život dávných populací, hledaje analogie a paralely s arktickými oblastmi, se starými kulturami Mongolska a Číny. Všímá si možných pravidel lovecko-sběračské společnosti, zamýšlí se nad přítomností a umístěním ohně, nad oděvem a obuví, nad obydlími. Probírá způsoby obživy, lov, ale třeba také kuchyni. A to všechno lze experimentálně ozkoušet (a zaznamenat kamerou).

Cenným doplňkem zasvěcených výkladů jsou početné barevné fotografie, mapy a rozličné schematické náčrty jak z moravských nalezišť, tak z exotických afrických i asijských lokalit, roztroušené po celé knize, a zejména názorné rekonstrukce, jak mohlo vyhlížet dávné osídlení, do čeho se lidé zabalovali, jaké chatrče si stavěli.

Jiří A.Svoboda: Dolní Věstonice – Pavlov.
Vydala Academia, Praha 2016, 400 stran.
Hodnocení: 100 %

Foto: kniha


http://www.academia.cz/dolni-vestonice-pavlov.html



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Jiří Syrovátka: „Stačí něco vyšpulit – a je to hned!“

syrovatka perexSpisovatel Jiří Syrovátka (*1959), představitel vedlejších a spodních literárních proudů je zpátky na scéně. Po několikaleté pauze o sobě dává vědět černou groteskou Hypochondr z periferie. Kniha plná seb...

Hledat

Čtěte také...

Nový informační systém zpřístupnění digitalizované dokumentace ze sbírek NPÚ

npu-logoNárodní památkový ústav dokončuje dva projekty, jejichž cílem je usnadnit zájemcům o památky a památkovou péči přístup k informacím. Projekt probíhá za finanční spoluúčasti Evropské unie a Evropského fondu pro regionální rozvoj.

...

Z archivu...


Literatura

Co se skrývá za intermediální poetikou příběhu?
ImageIntermedialita bývá vydávána za poněkud módní záležitost posledních let - jako cíl si vytyčuje zkoumání vzájemných vazeb mezi uměním a médii, ale také sledování téhož příběhu napříč uměním i médii. ...

Divadlo

Divadelní Flora odstartovala ve velkém

altOd čtvrtečního večera probíhá v Olomouci jeden z největších českých divadelních festivalů, Divadelní Flora. Její 16. ročník přibližuje festivalovým návštěvníkům tvorbu režiséra Jana Mikuláška, v unikátní retrospektivě se loučí s p...

Film

Přátelský podvod aneb Mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století

mys 200Historická sebereflexe českého národa o sobě samém mnohdy vycházela z podvržených podkladů, tvářících se přitom naprosto seriózně a důvěryhodně, ba státotvorně. Tak tomu bylo v případě Hájkovy kroniky, při sporech kolem Rukopisů. A stejná slova lze vztáhno...