I za komunistických časů vznikaly v někdejším Sovětském svazu myšlenkově pronikavé a svým záběrem pozoruhodné knihy také na poli literární teorie a historie, často provázené na historii obecnou a čerpající z evropského, ne-li celosvětového odkazu. Byly ceněné a překládané rovněž v západním světě. Stačí jmenovat Jurije Lotmana i s jeho přesahem do teorie filmu, Vladimira Proppa zkoumajícího motivické uspořádání pohádek, Arona Gureviče s náhledy do středověké mentality a najmě Michaila Bachtina, jenž sepsal obsáhlé pojednání François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance.
Ještě důležitější ovšem je, co všechno z něho z něho vytěžil: do náčrtů každodennosti oněch dávných dob rázně přispěl poznatky o zábavě těch nejspodnějších, nejopomíjenějších vrstev, o jejich všedním životě i bujarých zábavách, prodchnutých znesvěcujícím smíchem a všudypřítomnou karnevalovou veselosti, bláznovským počínáním, kdy se krátkodobě převracely sociální role. Dokládá, jak Rabelais ve svém bohatýrském románu konfrontuje oficiální, řekněme scholasticky sešněrovaný pohled a naproti němu lidové, rozverné a veskrze neuctivé vnímání světa a dění v něm.
Abychom plně pochopili a ocenili Bachtinovy postřehy a zjištění, měli bychom se nejprve začíst do Rabelaisovy předlohy, aniž by nás odradila objemnost: dva tlusté svazky. Snadno v nich nalezneme i části, které každého duchovně sladěného prostopášníka a nemravu potěší - třeba celou jednu kapitolu se konvencemi nespoutaný spisovatel rozhodl věnovat vytírání zadku a nejvhodnějším materiálům při takovém počínání použitelným. Ostatně český překlad, i po bezmála celém století stále jazykově nápaditý a čtivý, vznikal po řadu let, posléze podepsán kolektivním kruhem Jihočeská Theléma.
Bachtin svůj průzkum rozčlenil do sedmi oddílů, v nichž probírá třeba Rabelaisovo nakládání s pouličně zhrublým slovem, se svátečními projevy a hodovními obrazy, zajímá jej groteskní obraz těla a péče o ně, zahledí se na propojení smrti s veselím. A samozřejmě si pokládá otázku, nakolik Rabelais čerpal svá vyprávění z historické reality, jak ji pozměňoval a stylizoval. Jako dovětek přidává české vydání Bachtinovy knihy vylíčení proslulého římského karnevalu z pera nikoho menšího nežli Johanna Wolfganga Goetha.
Bachtinova kniha vyvolala početné diskuse odborníků jak v Sovětském svazu (mimo jiné zmíněný Gurevič), tak ve Francii i jinde. Pro potřeby tohoto krátkého a spíše jen informativního zamyšlení ovšem nemá smysl je blíže osvětlovat. Spokojme se s tvrzením, že Bachtinova kniha se zařadila mezi základní literaturu o mentalitě (západního) středověku, jak se každý zájemce může sám přesvědčit - nakladatelství Argo nyní přichystalo dotisk.
Michail Michajlovič Bachtin: François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance.
Přeložil Jaroslav Kolár.
Vydalo Argo, Praha 2015. 490 stran.
Hodnocení: 100%
Foto: kniha
| < Předchozí | Další > |
|---|
Bývávalo, že zámky a hrady se uzavřely na podzim veřejnosti, jako kdyby spaly a čekaly na jarní sluníčko. Už dávno je tomu jinak. Koncem října sice skončí na většině z nich sezóna (někde jedou celoročně), ale v prosinci se probudí a připravují sváteční ...
Centrum stavitelského dědictví Národního technického muzea se letos zapojí do programu tradiční plaské pouti Na Královnu a přivítá návštěvníky v nově otevřeném areálu na prvním Dni stavebních řemesel.
I když o sobě roky tvrdí, že je dělník kultury, tak bych ještě dodala, že je navíc tvůrčí až renesančně. Jistě, Robert Rohál pracuje v kulturní oblasti a publikuje v novinách a časopisech, ale také píše knihy, fotografuje a vystavuje po celé republice. ...
První novinkou v sezoně Městských divadel pražských (MDP) se stala stejnojmenná jevištní verze britského sitcomu Kancl (The Office). Premiéra hry Kancl se tak uskutečnila ...
Válečné drama ze současného divokého východu vypráví přímočarý akční příběh o tom, jak speciální francouzské komando zachraňuje odvážnou novinářku Elsu ze spárů teroristických únosců. Překvapivě snadná záchrana z vězení s...
