Román Matky – mateřství v hraniční situaci

Román Matky – mateřství v hraniční situaci

Tisk

matky HOST 200Každá matka chrání své dítě, má to v sobě zakódováno. A v mezní situaci každá dokáže zdolat jakoukoliv hranici, jen aby pomohla vlastnímu dítěti. Někdy musí popřít sama sebe, aby potomka zachránila, jindy se postaví proti němu v domnění, že je to nejlepší cesta! I matky kdysi bývaly dcerami. Tedy i ony bývaly ochraňované podle nejlepších úmyslů jejich matek. A o tom je historický román Pavola Rankova.

 

Stěžejním příběhem je osud Zuzany Laukové, mladičké slovenské dívky, která na konci druhé světové války miluje celým svým dívčím srdcem ruského partyzána Alexeje. Těší se, že s ním odejde k němu domů, založí rodinu a ona bude jen a jen šťastná. Její matce se rostoucí milostný vztah dcery nelíbí. Omlouvá ji sama před sebou, ale byla by radši, kdyby ten „bolševik“ zmizel, pokud možno hned. Jednoho rána, když Alexej odchází od své milované, znenadání k chalupě Laukových dorazí Němci a partyzána při přestřelce zastřelí. Zuzana je nešťastná, zhroutil se jí celý svět. Brzy na to zjistí, že čeká Alexejovo dítě. Své matce nic neřekne, čeká, že s mírem přijde klid a ona bude moct vychovat svého potomka tak, jak by ho asi vychovával jeho otec.

Jenže konec války pro ni neznamená klid a mír, s ním přichází zatčení. Je obviněna ze zrady a s Němkami a Polkami zavlečena coby zrádkyně do sovětského gulagu. Podle rozsudku sovětského soudu Alexeje udala gestapu. Nikdo ji vlastně nevyslyšel, nikdo nebere na zřetel její výpověď, nikoho nezajímá, že nosí pod srdcem Alexejovo dítě. Kdykoliv se ozve proti rozsudku, čeká ji jen bití či jiný tvrdý trest. Přesto se jí podaří přežít osm let nesmírného strádání a ponižování. V lágru porodí syna. Aby jí nebyl odebrán, přistoupí na nátlak táborové velitelky Iriny a syna se vzdá v její prospěch. Velitelka jí povolí být vlastnímu dítěti nablízku, žárlivě ji však střeží a krutě trestá, jakmile má pocit, že Ljoša, teď už úředně velitelčin syn, víc tíhne k „ťotě Zuze“.

Dvacátého šestého, tedy v den svátku svatého Štěpána, prvního mučedníka, jsem si připomínala smutné výročí smrti svého snoubence Alexeje. V ten den si mě Irina předvolala do kanceláře. K velitelce jsme chodily jen výjimečně, takže jsem hned věděla, že jde o něco důležitého, a důležité znamenalo v lágru nedobré. Snažila jsem se utěšit, že si mě předvolala jenom proto, abych jí uklidila, ale dobře jsem věděla, co mě asi čeká. Zmocnila se mě taková úzkost, že jsem sotva dokázala přimět své nohy, aby šly. Nemohla jsem ani polknout a dala se do mě taková zima, že jsem se třásla jako osika. Přitom to ráno začala obleva a místo sněhu se z šedivých mraků valily proudy vody.
„Lavkovna, víš, co čeká tvoje dítě?“ zeptala se mě hned Irina.
Mlčela jsem.
„Tak víš?“
Z té beznaděje se mi v hlavě zrodil jakýsi naivní nápad, abych se pokusila předstírat, že o ničem nevím nebo že nerozumím rusky, a tak získala čas.
„Tvoje dítě dovršilo tři měsíce a to znamená, že by se o něho měl začít starat sovětský stát… teda dětskij dom. Takové jsou předpisy, to nezáleží na mně, ani na… doktorovi.“
Stále jsem mlčela. Mátl mě velitelčin nezvykle tichý hlas, zněl, jako by se zbavovala zodpovědnosti nebo se dokonce omlouvala. Napadlo mě, že teď bych ji asi mohla i poprosit, aby mi dovolila vrátit se k synovi, protože v nejbližších dnech, možná dokonce už dnes, ho ztratím.
Lejtenant popošla k oknu.
„Nejdřív tolik sněhu a teď prší. Nesplním prosincový plán,“ povzdechla si, ale vzápětí jako by se vzpamatovala ze své vlastní slabosti a přísně mi nakázala: „Sedni si!“
Sesunula jsem se na gauč. Irina přistoupila ke svému stolu. Přeměřila si mě pohledem a potom se začala prohrabovat v papírech. Několik jich vytáhla a rozložila na stole.
„Když podepíšeš prohlášení, že se vzdáváš svého syna, osvojím si ho.“
Chvíli mi trvalo, než jsem začala chápat přesný smysl jejích slov.
„Co se na mě tak hloupě díváš? Řekla jsem to přece jasně. Tady podepiš, že se vzdáváš svého syna, a já si ho osvojím.“ (strana 137/138)

Po smrti Stalina přichází amnestie, Zuzana se může vrátit domů na Slovensko. Jenže bez vlastního syna. Její malý Alexej je podle dokladů občanem Sovětského svazu a kolem krku nosí pionýrský šátek. Zuzana se nemíní vzdát, o své dítě bojuje dál. Po návratu do vlasti se okamžitě obrací se žádostí na sovětské velvyslanectví. Po dlouhém projednávání, ověřování ze strany Sovětů, opětovném nařčení z udavačství se nakonec dozví, kdo skutečně udal gestapu jejího snoubence. S hrůzou se dozvídá, že to udělala její vlastní matka, kterou donutí k přiznání, bez něho by totiž Zuzanina syna domů sovětské úřady nepustily.

Zuzana Lauková starší je zatčena a odsouzena k třinácti rokům. Její dcera Zuzana ji nenávidí, zároveň trpí, že ji k přiznání donutila. Útěchou v rozporuplné situaci je jí jen skutečnost, že konečně bude žít s vlastním synem. Jenže Alexej by radši zůstal s Irinou, u ní se cítí doma. Na Slovensku se mu nelíbí. Vlastně úplně nejraději by měl obě – Irinu i Zuzu. To je jeho sen: když nemá otce, proč by nemohl mít dvě maminky? Má je obě rád. Nechápe, proč by měl odteď být jenom s jednou.

Dávná minulost je v románu propojena se současností prostřednictvím studentky Lucii Herlianské, které Zuzana Lauková vypráví na sklonku života svůj pozoruhodný a velmi silný životní příběh. Příběh, který se má stát základem studentčiny magisterské práce. Lucia se k Zuzaně upne víc, než by měla, hledá v ní oporu moudré babičky. V té době sama řeší vlastní těhotenství. Profesor a vedoucí diplomové práce i vlastní matka jí doporučují interrupci. Lucia je zásadně proti. Odmítá poslouchat, proč její matka chce, aby těhotenství přerušila. Ona hodlá porodit potomka, ale současně sobecky předpokládá, že jí budoucí babička bude s rodičovstvím pomáhat. Aby nemusela čelit stupňovanému nátlaku, uteče z domova, chce tím i trochu potrestat svou matku, že jí brání mít vlastní dítě.

Pavol Rankov čtenářům zprostředkoval příběh silných a tvrdých žen vůči svým matkám, zároveň však bojácných a křehkých vůči vlastním dětem. Jednotlivé linie románu jdou vedle sebe, zdálo by se, že nezávisle, avšak v pravém okamžiku se propojí a vytvoří jednolitý příběh. Příběh matek a jejich dcer, které se v určité chvíli také stávají matkami. Rankov je ve svém románu věcný, stručný, střídá detail s širším rozhledem, nepřehání při líčení hrůz, kterými jeho hrdinky procházejí. Díky tomu z příběhu neční patos, líčení nepůsobí křečovitě a upjatě. Naopak díky jednoduchému stylu vyprávění, jež je proloženo ruskými, polskými i německými výrazy a přesně odpovídá charakteru vyprávějící ženy, se zlo, závist, strach, pokora i odvaha objevují jako dané stavy, naprosto přirozeně odhalují složitost lidského chování a jednání v mezních situacích. Velmi silný příběh zasáhne čtenáře. Umným střídáním minulosti se současností podněcuje autor čtenářův zájem číst dál, hledat východiska a cesty z těžkých situací, chápat a odpouštět spolu s hrdinkami. Možná v pasážích, kde studentka s docentem rozebírají části její diplomové práce, se zdá být jazyk až příliš odborný, ale právě v kontrastu s prostou výpovědí hlavní hrdinky odhaluje charaktery mnohem působivěji, než by dokázal odhalit mnohostránkový popis postavy.

Silný příběh o silných ženách. Všechny chtěly a chtějí chránit své děti. Někdy za cenu oběti nejvyšší – vlastního zatracení ze strany potomků.

matky HOST

Název: Matky
Autor: Pavol Rankov
Překladatel: Jana Faschngbauerová
Žánr: román
Vydáno: 2013
Stran: 272
Vydalo nakladatelství: Host, 2013

Hodnocení: 85 %

Zdroj: www.hostbrno.cz


 

Přihlášení



Román Všechny naše životy je skvělé čtení na léto. Je snazší žít životy druhých, než ten vlastní

Jako závan letního vánku, který nese chvíle pohody, přátelské atmosféry a příslibu blížících se prázdnin. Takový je román „Všechny naše životy“ od francouzské spisovatelky Sophie Astrabie. Pohladí vás po duši a zahřeje u srdce. Nemusíte nad ním hlouběji přemýšlet, stačí se jen nechat unášet jeho jemným kouzlem. Co si více přát, když si potřebujete prostě jen odpočinout a uvítáte společnost nenáročné a milé knihy.

Setkání s C. G. Jungem poskytlo nakladatelství Portál. Schůzka je to parádní!

Pokud patříte mezi příznivce C. G. Junga, nová knížka z nakladatelství Portál bude pro vás opravdovou lahůdkou, která vám rozzáří oči. Publikace přináší výběr z Jungovy tvorby i pozůstalosti, ale i vzpomínky jeho blízkých či dalších osob, které se s ním setkaly a spolupracovaly. Knížka je velmi pestrá a zajímavá, můžete se k ní opakovaně vracet. Já jsem neskutečně nadšená, protože patřím mezi velkou obdivovatelku Junga a takovou knihu jsem si nemohla nechat ujít.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

David Urban: „Můj příběh, moje pravidla – takže postavy musí poslouchat a někdy i krvácet nebo zemřít…“

david urban200DAVID URBAN (*1973) se narodil v Praze, kde žije dodnes. Je šťastně ženatý, má dvě dospělé děti a pár koček. Už více než polovinu života pracuje u pražské kriminálky, což se odráží i v jeho literární tvorbě. Mezi jeho zájmy patří četba knih, ...

Výchova štěněte – ideální příručka nejen pro nováčky!

Nakladatelství Kazda vydalo v únoru úžasnou praktickou příručku Výchovu štěněte od trenérky psů Kathariny Schlegl-Koflerové. Pokud si plánujete pořídit malé chlupaté štěstí nebo vás zajímají aktuální trendy ve výchově štěňátek, tato kniha je pro vás nutnost!

Z archivu...

Čtěte také...

Cesta k mým matkám: Bible (nejen) pro adoptované

cesta 200Málokdo z nás se může pochlubit tím, že žije obklopen vlastními rodiči. Více než polovina českých manželství totiž končí rozvodem a stále častěji k oficiálnímu svazku vůbec nedojde. Někdy pokrevn...


Literatura

Tradiční české jaro podle Josefa Lady

Jaro lada perexJaro je období, které snad s výjimkou alergiků musí mít každý rád. Všechno kvete, voní, příroda hýří barvami. Naši předkové očividně toto období milovali, protože nám zanechali řadu zvyků, písniček. Kdo by neznal písničku „Travička zelená“...

Divadlo

Třeskutý duel vlašáku a mungo klíčků v Divadle Kalich

zenazapultemperexKoloniály se smíšeným zbožím nejsou jen tak obyčejné obchody. Nejen za pultem, ale také před pultem mezi regály s různorodým artiklem se denně odehrávají podivuhodné lidské i potravinové příběhy. Proto není divu, ...

Film

Vojenské filmy majora Vláčila

200filmAsociace českých filmových klubů přichystala na podzim 2013 kolekci krátkých filmů, které František Vláčil vytvořil v rozmezí let 1953-1958 během svého nasazení v Československém armádním filmu. Ať Vláčil zpracovával jakékoli téma, snažil se je ozvláštni...