Nakladatelství Epocha vydalo v nové ediční řadě Traumata války, která bude přinášet příběhy obětí, svědků a zločinců, knihu historika Vojtěcha Kyncla Stroje na smrt, s podtitulem Plynové vozy a nacistická technologie konečného řešení.
Prvé pokusy s hromadným usmrcením lidí za pomoci pojízdných plynových komor uskutečnili nacisté v roce 1939. Nejprve umírali duševně a mentálně postižení Němci a Rakušané, uprostřed války už byly vybíjeny celé tábory sovětských zajatců a civilistů. Plynové vozy se staly vrcholem mobility a efektivnosti nacistického vyhlazovacího systému. Statisíce lidí byly zavražděny v polském Chelmnu, běloruském Malém Trostinci či srbském Bělehradě, aniž by se jich musela dotknout ruka vrahova. Organizované smrti neunikly ani lidické děti, tisíce československých Židů nebo stovky pacientů psychiatrické léčebny v Dobřanech u Plzně.
Autor předkládá práci, která se jako jedna z prvních věnuje vynálezcům a technikům, kteří vyvíjeli vražedná zařízení, a těm, kteří je obsluhovali a řídili. Tato zařízení vznikla na objednávku velitelů operačních skupin na východě, kteří si stěžovali, že popravčí komanda trpí duševním a morálním tlakem těchto masových poprav a nejsou schopna je dlouhodobě vykonávat. Proto musela být nalezena, dle slov Augusta Beckera, tvůrce plynových vozů, „nová a lepší metoda zabíjení.“
Nacisté nejprve využívali maringotky, které byly několika přívody napojeny na tlakové lahve s technicky vyrobeným oxidem uhelnatým. Jako kamufláž měla maringotka obchodní nápis oblíbeného řetězce kaváren a obchodů KaisersKaffee, který běžně dovážel potraviny. Později začal být používán oxid uhelnatý, který byl produkován běžným spalovacím motorem a přiváděn do hermeticky uzavřené místnosti nebo do útrob speciálně vyprojektované nástavby nákladního vozu.
Kniha má celkem devět kapitol (Milosrdná smrt, Plynové vozy druhé generace, Plynové vozy třetí generace, Plynové vozy v Srbsku a Sovětském svazu, Vyhlazovací tábor v Chelmnu nad Nerem a revír 77, Vyhlazovací tábor v Malém Trostinci, Tábory „operace Reinhardt,“ Walter Rauff, Soudy), které se zabývají nejen vývojem a využíváním plynových vozů, ale i osobami pachatelů a jejich poválečnými soudy. Je smutné, že většina pachatelů zaslouženému trestu unikla.
Autor bohatě využívá archivní materiály, zejména vyšetřovací spisy poválečných soudů a uvádí autentické výpovědi pachatelů i svědků. Přináší i unikátní svědectví muže, židovského vězně, který musel plynový vůz obsluhovat a likvidovat mrtvá těla. Kniha rovněž obsahuje dokumentární fotografie a jako přílohy životopisy pachatelů a mapu nasazení plynových vozů v Evropě.
Stroje na smrt přinášejí unikátní svědectví o nacistické brutalitě a zvrácené tvořivosti technologů konečného řešení. Dle slov autora Vojtěcha Kyncla je „tato kniha odpovědí všem pochybovačům, a třebaže nezvrátí smýšlení fanatiků, dá do ruky intelektuální zbraň těm, kdo chtějí poznat krutou minulost a jsou ochotni bránit budoucnost.“
O autorovi:
PhDr. Vojtěch Kyncl (1983) je historikem éry nacionálního socialismu v Evropě a poválečného vyrovnání s nacistickou diktaturou. Působí jako vědecký pracovník v Historickém ústavu Akademie věd ČR, v. v. i. Přednáší na FF a FSV University Karlovy v Praze. Vojtěch Kyncl je žákem profesora dr. Norberta Freie (FF Univerzity Friedricha Schillera v Jeně), předního německého znalce novodobých dějin střední a západní Evropy. Je autorem těchto knih: Ležáky - Obyčejná vesnice, Silver A a pardubické gestapo v zrcadle heydrichiády (2008), Bez výčitek… Genocida Čechů po atentátu na Reinharda Heydricha (2012).

Stroje na smrt. Plynové vozy a nacistická technologie konečného řešení
Autor: Vojtěch Kyncl
Žánr: literatura faktu
Vydáno: 2014
Stran: 304
Vydalo nakladatelství: Epocha
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: epocha.cz
www.epocha.cz/detailknihy.php?id=624
( 0 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|






Národní knihovna příští rok zahájí poslední etapu několikaletých oprav areálu Klementina, v němž sídlí. Rozsáhlý barokní komplex se opravuje od roku 2010 a budují se také depozitáře.
Wolfgang Amadeus Mozart, asi nejnespornější génius evropské hudby. Pro mnohé dokonce symbol geniality jako takové, tolik úchvatné hudby stihl za pouhých pětatřicet let svého života vytvořit. Ze všech oslavných citátů na té...
Roku 1971 se poprvé uskutečnil Mezinárodní romský sjezd, který doporučil, aby namísto prý urážlivého termínu „cikáni“ bylo přijato pojmenování „Romové“. Takže bělošská majorita – aspoň v oficiální rovině – přešla na politicky korektní v...