Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

"Jakmile Dánsko nabídlo našim kinematografickým chtíčům otevřený pohled do mysli jednoho z jejích podivuhodných režisérů, s příchozí Melancholií či Antikristem se naše pocity vesměs různily. Možná a nejspíš právě proto, že na emoce dokáže hrát souvisle, a to i tóny, které se nutně nemusí líbit všem. A že mu to jde opravdu dobře"

Lars von Trier

Pro některé diváky se hrubá souvislost mezi dvěma na první pohled neslučitelnými tématy nejeví zrovna jako to pravé ořechové. Ono sledovat staříka, který ochotně nabíne zmrzačené hlavní hrdince svou postel a současně být nakloněn vyprávění s patřičným zapálením, ve kterém přirovnává její sexuální prožitky k rybaření, nemusí nutně každého bavit. Nymphomaniac může být španělskou vesnicí pro některé z řad sabotérů, kteří mají tendenci se zvedat uprostřed filmu, patrně kvůli nenaplněným představám jejich erotogenních zón. Konkrétně u Larse je opravdu nutné se předem připravit na nálož absurdistických scén, které nikdy nešly a prozatím asi ani nepůjdou okamžitě zařadit do sektoru Líbí nebo Nelíbí.

Pár slov k hlavní hrdince; Joe odmalička tíhla k milostnému (sebe)zpracování. Shovívavý pohled Seligmana, ve svých letech náležící starému mládenci, se Joe zastává. Každý je přece k něčemu stvořen, kvůli tomu by nemusela být hned v očích společnosti znehodnocena…

K metaforickým šupinám a jikrám, které byly vesměs symbolikou každého druhého příběhu… Trierova předpokládaná taktika trochu si utahovat z hlubokých pravd filosofických tezí a poukazovat na nešikovné tahání těch (ne)správných nitek ve dvou nesouvislých protipólech může fungovat. Tedy alespoň, pokud se opravdu jedná o vědomě nastavené legrácky, jinak by se dalo pochybovat o jeho zdravém úsudku. Ať může režisér i scénárista v jedné osobě působit jakkoliv na hlavu postaveně, ono to navenek vyhrocené nechutenství, jak by to někdo mohl nazvat, je čerstvě přebalený černý humor, kterého Trier narozdíl od svého Antikrista nebo Melancholie o trochu víc rozkřesal.

Ze záběrů je ale patrno, že teatrálnost některých scén je více, než na místě. Navíc je s úspěchem hraná tak přesvědčivě, že by zasloužila na místě pozlatit. Trier se zkrátka uměl Nymfomance dostat pod sukni brilantní taktikou, najít nejtajnější zákoutíčka, a zvrhlost tak proměnit v avantgardní tep biorytmu kaprů a štik. Co na něj říct, je to zkrátka šikula…

  

    

    
1
    
2
    
3
    
4
    
5
  

  ( 1 hlas )