Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nový film Jana Gogoly ml. a Matěje Hrudičky, který tým začal vyvíjet roku 2019, se zařadil do soutěžní sekce Česká radost 27. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Snímek Vězení dějin bude uveden v pátek 27. října 2023 ve světové premiéře. Film vznikl v produkci spolku Memoria – Iniciativy za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, spolu dalšími koproducenty v čele s Českou televizí a za podpory Města Uherské Hradiště i řady soukromých a firemních dárců.

Tuto filmovou úvahu o budoucnosti naší minulosti uzavřené v areálu věznice v Uherském Hradišti natočila režisérská dvojice pedagoga Jana Gogoly ml. a jeho studenta Matěje Hrudičky. Štáb byl tvořen převážně studenty Ateliéru Audiovizuální tvorba na Fakultě multimediálních komunikací UTB ve Zlíně. Na vizuální identitě filmu se podílel Ateliér Digitální design. Mezi aktéry se objevuje pestrá škála osobností od hudebníků Ivana Palackého a Jiřího Pavlici, přes dcery politických vězňů jako i samotné politické vězně, současné studenty sousedící Střední uměleckoprůmyslové školy na workshopu s absolventem Vladimírem Kokoliou, ale třeba i ministr kultury Martin Baxa nebo bývalý předseda KSČM Jiří Svoboda či dcera a vnučka jednoho z obávaných vyšetřovatelů StB.

Anna Stránská, předsedkyně spolku Memoria, která se o věznici dlouhodobě aktivně zajímá, říká: „Jedním z hlavních důvodů, proč se Memoria rozhodla natočit film, byla snaha uchovat pomocí komplexních uměleckých prostředků, jakými disponuje jen umění, co nejvíce z intenzivního ducha místa. Jeho součástí nejsou jen stěny a mříže, ale také množství lidských osudů vystavených často hraničním zkouškám.“

Chátrající areál je od roku 2017 ve správě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Jelikož se blíží začátek prací, které objekt konečně promění na budoucí „areál spravedlnosti“ s památníkem – živou paměťovou institucí, justičními složkami a veřejným prostorem, šlo o poslední příležitost místo zachytit v jeho současné podobě. Prostory věznice, v nichž se unikátním způsobem od roku 1960 do značné míry zastavil čas, ztratí svoji autentickou podobu. „Spolek Memoria od svého vzniku usiluje o dosažení své vize důstojného využití bývalé hradišťské věznice nejrůznějšími způsoby. Jednou z konstant práce spolku je zvyšování veřejného povědomí o mimořádné roli desetiletí opuštěného areálu v dějinách dvacátého století, která svým významem překračuje hranice regionu. Do tohoto úsilí zapadla i myšlenka natočit film, v němž se věznice v podstatě stala hlavní postavou,“ dodává Anna Stránská.

Téma filmu a okolnosti vzniku postupně přinesly konstelaci, která sama odráží pestrost osudů i rozdílnost životních perspektiv, jaké mnohdy překvapivě propojuje hradišťská věznice. Ve tvůrčím týmu tak spolupracují lidé několika generací a různé úrovně profesních filmařských zkušeností. Regionální téma s obecným dosahem spojilo do přirozené spolupráce občanský spolek a veřejnou vysokou školu sídlící v regionu, projekt měl od samého počátku podporu místní samosprávy a koprodukčně se ho ujala také veřejnoprávní Česká televize. Kromě dalších koproducentů (IS produkce, Animace Kouzelná a Nadační fond FILMTALENT ZLÍN) vznik filmu finančně podpořilo několik firem z regionu a celá řada soukromých dárců. Je nadějné sledovat, jak věznice, která v minulosti často krutě a nevybíravě lidi rozdělovala, dokáže dnes spojovat.

Jaký má vztah k tomuto místu spolurežisér filmu Jan Gogola ml.? „Do hradišťské věznice jsem jako kluk chodil do družiny, aniž bych při hrách na bývalém vězeňském dvoře tušil, co se tam před dvěma dekádami dělo. Prázdnotu zdejšího areálu uzavřeného od 90. let vnímám jako projev dějinné prázdnoty v nás. Vězení dějin pak považuji za příležitost otevřít areál i sebe samotné, abychom se potkali jako živí i mrtví přes to, že pocházíme z různých generačních, ideových a sociálních světů.“

Nyní, po třech letech intenzivní práce, charakterizují autoři dokončený film těmito slovy: Propustit dějiny na svobodu. A to dějiny novodobé, uzavřené více než čtvrt století v opuštěné uherskohradišťské věznici s unikátními prostory dochovanými z 50. let minulého století. Prázdnotu areálu naplňujeme situačním setkáním s budovou, přírodou a s lidmi, které spojuje zkušenost s daným místem a které často jejich životní zkušenost naopak rozděluje. Události, jež byly součástí mezinárodních souvislostí, se interaktivně zpřítomňují v archivech, celách, hlavolamu, hmyzu, hudbě, kamínku, mřížích, naběračce, poezii, ulitě či v tenisáku. Společná minulost jako východisko ke společné budoucnosti.

Samotný fakt, že film byl vybrán do soutěžní sekce jednoho z nejprestižnějších festivalů dokumentárního filmu, je úspěchem a oceněním. Ale jako u každého díla, rozhodující budou až ohlasy publika, na které celý tvůrčí tým zvědavě čeká. Pokud Vězení dějin kohokoliv přiměje k zamyšlení nad tím, jak se vztahovat k naší nedávné společné minulosti a k tomu, co z ní vyplývá pro naši společnou současnost, film splní svůj účel.

Do široké distribuce se film vydá začátkem roku 2024, začne slavnostní premiérou v Kině Hvězda v Uherském Hradišti, termín ještě bude oznámen. Vzniká rovněž kratší televizní verze, která bude ke zhlédnutí v České televizi.