Pečlivě dávkovaná smrt

Válečné drama ze současného divokého východu vypráví přímočarý akční příběh o tom, jak speciální francouzské komando zachraňuje odvážnou novinářku Elsu ze spárů teroristických únosců. Překvapivě snadná záchrana z vězení se protáhne na dlouhý a smrtící přechod přes hory z Pákistánu do sousedního Afghánistánu. Teroristé jsou stejně neúnavní jako skupinka na útěku, a tak se všichni celý týden honí po horách a postupně umírají.

Děj Speciální jednotky je až pozoruhodně jednoduchý. Emancipovaná novinářka tak moc chce zachránit ženu, která jí odvyprávěla svůj smutný životní příběh, že neuváženě vkročí přímo do nastražené pasti. Ve Francii to rozzuří politické pohlaváry, kteří se dušují, že žádný Francouz na pákistánské půdě nezemře, a pošlou do největšího pekla speciální jednotku. Muži, kteří v ní slouží, se zrovna vrátili z jiné akce a nestihli si ani pořádně odpočinout se svými rodinami, takže nejsou zrovna nadšení, že je hned posílají do takové zlé situace. Ale snaží se jeden druhého vyhecovat pokřiky, jak “tuhle práci milují”.
Navíc proti nim stojí dost velká přesila a šance na úspěch nejsou bůhví jaké.
Všechno je to zkrátka v “rukou božích”, a je jedno, o jakého boha se jedná.

Na “osudu” totiž téměř všichni ponechávají vývoj celé situace. Jako by vlastně nikomu zas tak moc zpočátku nezáleželo, jak to dopadne. A ani když se akce zvrtne a vrtulníky nemůžou jednotku se zachráněnými vyzvednout, nikdo zas tak moc nelituje, že tady asi umřou.

Samozřejmě nechci shazovat odvahu vojáků, kteří naprosto bezpodmínečně nasazují životy, aby ochránili novinářku (a jejího společníka). Když však šestihlavá jednotka bojuje proti obrovské přesile a nepřátelské samopaly se nikdy netrefí ani do jednoho z vojáků, kdežto na straně nepřítele padá jeden Pákistánec za druhým, nelze to brát moc vážně.

Bohužel, film se vážně bere. Lehce nakousává témata diskriminace žen, prázdnotu vojenského života, pochybnosti únosců a přívětivost obyčejných lidí v zemi, kterou sužují radikálové. Ale to vše je jen tak nadhozeno, aby to vypadalo, že film je vlastně seriózním politickým dramatem, která jsou dnes vysoce ceněna.

Ve skutečnosti se ale Speciální jednotka mnohem víc podobá střílečkám typu Komando, neboli správní chlápci likvidují ty špatné, a těch špatných není nikomu líto. Dokonce ve filmu padne replika “Vždyť ani nejste lidi,” kterou jeden z vojáků pronese k postříleným Pákistáncům. Od té chvíle je jasné, že Speciální jednotka není filmem k přemýšlení, ale jen k jednorázovému zážitku z akční podívané. Vlastně je mnohem lepší o dialozích vůbec nepřemýšlet, protože jsou ve většině případů jen emocionální vatou, která nás má donutit, abychom víc trpěli, až další postava zemře.

Napětí je dávkováno v přesně propočítaných intervalech, a to prostřednictvím postupné smrti jednoho vojáka za druhým. Na začátku je v jednotce šest mužů. S každým z nich se více či méně sblížíme, a podle toho, jak moc jsme se s tím kterým sblížili, jsou vojáci postupně odstraňováni z příběhu. Ten, kterého si sotva stihneme všimnout, zemře jako první. Pro představu emocionální gradace (vynucené a šustící papírem), dodám, že ten poslední zemře chvíli po odhalení, že jeho přítelkyně je těhotná (což mu jen tak mimochodem sdělí jeho nejlepší přítel - velitel jednotky).

Tyto “zvraty” ve stylu hororové vyvražďovačky mě ani trochu nedojaly. Jediným momentem, který na mě emotivně zapůsobil, je konec, ale to jen proto, že se mi ulevilo, že už to mám konečně za sebou.

Co se týče hereckého obsazení, speciální jednotka je skvěle vybraná. Stejně tak Elsa (Diane Kruger) je dostatečně okouzlující, odvážná i inteligentní. Hlavní protivník, vůdce únosců, je pěkně démonický. Ale scénář jim všem předepsal tak přehnané jednání, že je můžete tak nanejvýš litovat. Únosce má nejdřív s Elsou nepochopitelnou trpělivost, ale následně se za jednotkou honí tak zběsile, že kvůli tomu nechá padnout klidně všechny své muže. Francouzští politici se od akce dost rychle distancují, a tak vlastně mezi skupinkou na útěku a smrtí už nestojí vůbec nic. Snad jen nelidská odolnost vůči mrazu, kulkám z nepřátelských zbraní, hladu a zraněním.

Technicky je film celkem dobře zvládnutý, ale nepřináší nic nového, i když se o to ze začátku pokouší. Čím víc se však blíží konec, tím je příběh nepochopitelnější a zvraty působí jak pěst na oko. Nejvíc si tak po všech stránkách užijete začátek filmu, protože to ještě vypadá, že půjde o docela zábavnou podívanou. Nelogičnosti však přebijí i dost dobré akční scény, a tak vám v hlavě po filmu zbude jen nekonečný zvuk střelby ze samopalů a pláč nad mrtvými druhy.

Tvůrci se zkrátka pokusili obohatit poctivý akční film hlubokými emocemi. Ale nakonec obě tyto složky výrazně utrpěly právě pokusem o jejich zkombinování.

Speciální jednotka (Forces spéciales)
Francie, 2011, 110 min
Režie: Stéphane Rybojad
Hrají: Diane Kruger, Djimon Hounsou, Benoît Magimel, Denis Menochet, Tchéky Karyo, Anne Caillon, Raz Degan, Raphaël Personnaz, Alain Figlarz, Alain Alivon, Mehdi Nebbou

Premiéra: 09. 02. 2012

Zdroj foto: bioscop.cz