Kultura21.cz

S každoročně pořádanou přehlídkou severské filmové tvorby SCANDI se setkáme i letos, a to opět zásluhou distribuční společnosti Film Europe. Všechny zařazené snímky zakoupila pro tuzemské promítání, takže je v příštích měsících budou moci spatřit všichni zájemci kdekoli v republice. Scandi se koná ve dnech 17. až 24. ledna 2024 a zavítá do 26 českých, moravských i slezských měst včetně Prahy, Brna a Ostravy.

Tako významná kulturní akce přináší ojedinělou příležitost seznámit se s díly z Dánska, Islandu, Norska, Švédska i Finska, mnohdy se jedná o koprodukční projekty, v nichž spojilo finanční i tvůrčí síly vícero těchto zemí současně. O minulých ročnících jsme psali např. ZDE. 

Je skandinávská tvorba dostatečně pokroková?

Také letošní ročník nabídne několik hořkosladkých pohledů na současnou skandinávskou společnost, které se přitom vyhýbají aktuálně pociťovaným problémů spojených třeba s migrací. Například v dramatu Čtyři malí dospělí se řeší polyamoricky rozvětvené milostné vztahy (a jeden internetový ohlas nadšeně hlásá, že se jedná o perfektní příklad současné progresivní kinematografie). Ve filmu Birthday Girl se zase dočkáme zamyšlení nad složitým prosazováním trestu za (údajné) sexuální napadení v mezinárodních vodách, neboť příběh se odehrává na výletní lodi.

Krásy Islandu si prohlédneme v morbidní komedii Na cestě s mámou, kde hlavní hrdina převáží svou právě zesnulou matku na opačný konec ostrova, aby ji tam podle jejího přání pohřbil. A nechybí ani dokument Písně země, který opěvuje podmanivou norskou přírodu, zejména tu daleko od lidí.

Historické filmy oslovují násilnostmi…

Důležitou položkou jsou tu historické filmy. Vyznačují se různorodým přístupem k tématu – na jedné straně vřou v akčním hávu vznícené vášně a krvavé násilí, naproti tomu se můžeme oddat ztišenému, přemýšlivému průniku do mentality a citů již odvátých epoch. Potvrzuje se, že nestačí jen skvěle zvládnut vypravěčské řemeslo a smysl pro strhující střihovou skladbu, aby vznikla poutavá výpověď, vychází najevo, že stejně důležitým se stává sdělení samotné. Je totiž nutné, aby se obě složky ocitly v rovnováze, protože sebepřitažlivější téma neumětelsky zpracované sotva koho osloví a obsahově vyprázdněná formální exhibice se rovněž mine účinkem, schopna si podmanit nanejvýš hlouček snobů.

Bastard

V drsném příběhu Bastard si paličatý protagonista usmyslí, že obdělá dosud ladem ležící dánská vřesoviště, avšak narazí na samolibého šlechtice, jenž dotyčnou oblast považuje za své vlastnictví. Vzájemná nevraživost a urážky přerostou do otevřeného střetu, který se rozhodně nevede se smyslem pro čest. Trpí tu bezbranní lidé a stěží rozhodnout, kdo ze znesvářených protivníků je větší bastard. Na snímku je zajímavé, že vznikl podle skutečných událostí, které se odehrály v 18. století.

… ale také nadchnou poklidem

Naproti tomu snímek Polibek odehrávající se v předvečer 1. světové války přináší citlivý, zvolna, ba téměř nehnutě se odvíjejí průnik do mentality a smýšlení tehdejší aristokracie a důstojnictva. Hlavní hrdina se seznámí s ochrnutou dívkou a nejen on, ale hlavně publikum musí zvažovat, zda soucit zastírající milostné okouzlení může být ubíjející či naopak povzbudivý. Studie ohleduplnosti, která hraničí se zbabělostí a vyhýbání se osobní zodpovědnosti, vznikla podle předlohy Stefana Zweiga. Rekonstrukce dávných zvyklostí a mravních norem stejně jako předmětných reálií jistě zaujme každého aspoň trochu vnímavého diváka.

Elvíra Madiganová

Polibek tak navazuje na trend citlivých ponorů do lidské duše, jak je skandinávští filmaři uplatňovali odedávna. Dokládá to i malé retrospektivní ohlédnutí za klasikem švédské kinematografie Bo Widerbergem (1930-1997), z jehož tvorby Scandi mimo jiné připomene Elvíru Madiganovou, příběh horoucí lásky zasazené do předminulého století, kterou zmařila lehkomyslnost samotných milenců. Sluncem zalité básnivé obrazy provázené Mozartovými melodiemi (jmenovitě Klavírním koncertem č.21 C dur) činí z tohoto počinu výsostně umělecké dílo, aniž by je jakkoli poznamenalo, že vzniklo před bezmála šedesáti lety.

Čím tuto stručnou pozvánku ukončit? Přál bych současným skandinávským filmařům, aby jejich tvorba byla za půlstoletí stejně životná jako Elvíra Madiganová.

SCANDI | Ochutnejte atmosféru filmových festivalů (scandifest.cz)
Foto: Scandi