Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

SCANDI, první tuzemská filmová přehlídka, uspořádaná v letošním roce nejen v sedmi pražských kinech (a jednom virtuálním), ale také v dalších dvaceti českých, moravských i slezských městech, přibližuje skandinávské kinematografie. Odehraje se mezi 19. až 25. lednem 2022 a nabídne tituly vybrané distribuční společností Film Europe. Povětšinou jsou dříve či později nachystané do tuzemských kin, takže by o ně žádný fanoušek neměl přijít, ani kdyby Scandi nestihl.

Přehlídka nabídne zejména současnou tvorbu (rozumějme pocházející z několika posledních let), ale také připomene dávná klasická díla, která již před sto lety zjednala najmě švédské kinematografii celosvětový věhlas. Jejich režiséry okamžitě začal lákat Hollywood, avšak umělci záhy zjistili, že ani výhodné finanční nabídky nenahradí tvůrčí volnost a nezávislost. Přesto jejich americký pobyt vedle rozčarování vydal několik cenných plodů.

Filmy, které ani po stu letech nezestárly
Spatříme ty nejznámější tituly, které si většinou uchovaly svou působivost až podnes – i když postrádají zvuk, neboť vznikaly v časech před jeho hromadným prosazením, jsou černobílé a odpovídají možnostem dobové filmařské techniky. Oproti občasným projekcím v archivních kinech, která zprostředkovávala jen poničené, neúplné kopie, nebo oproti ještě ojedinělejšímu uvedení v televizi se můžeme těšit na díla restaurovaná, zcelená, obrazově vyčištěná a v délce odpovídající původním záměrům.

Můžeme se tak seznámit s díly dvou nejdůležitějších osobností švédského filmu: Mauritze Stillera (1883-1928) a Victora Sjöströma (1879-1960). První jmenovaný je podepsán jednak pod krvavou středověkou baladou Poklad pana Arna (1919), jednak pod kritickým příběhem ze současnosti Gösta Berling (1924), jehož protagonistou je z církve vyloučený kněz, pro ženy až magicky přitažlivý. V tomto snímku ztvárnila jednu ze svých prvních rolí pozdější hollywoodská hvězda Greta Garbo.

Ze tří uváděných filmů Victora Sjöströma považuji za nejzásadnější temnou duchařskou legendu Vozka smrti (1921) o neurvalém ztracenci, jemuž hrozí, že bude se svým povozem bloudit světem a sbírat duše mrtvých. V době vzniku ohromovaly každého diváka sugestivní trikové záběry, třeba takzvaná dvojexpozice, kdy se postavy doslova rozdvojovaly – postihly komíhání mezi světem živých a mrtvých coby trest za hříšné, ubližující skutky. U nás Sjöströma známe spíše jako herce: nedlouho před smrtí jej do filmu Lesní jahody (1957) obsadil Ingmar Bergman. A neodpustím si poznámku, že organizátoři mohli k Vozkovi smrti doplnit ještě další Bergmanův film Obrázkáři (2000), věnovaný konfliktům, které natáčení Vozky smrti provázely – autorkou námětu byla totiž slavná spisovatelka Selma Lagelöfová.

Do sestavy klasických děl ještě spadá další ukázka dávné tvorby z Dánska. Benjamin Christensen (1879-1959) se v experimentálně pojednané výpovědi Čarodějnictví v průběhu věků (1922) zaměřil na ostudné náboženské - nebo spíše pověrečné - třeštění v (katolické i protestantské) Evropě, jehož obětí se stali desetitisíce nevinných. Režisér tu pospojoval osvětovou dokumentární rovinu s hranými scénami a stvořil tak dodnes uhrančivou podívanou. Jen lituji toho, že Scandi nezužitkovalo další dánský skvost, a sice dnes již bohužel pozapomenutou komediální dvojici Pat a Patachon, ve 20. letech však nesmírně oblíbenou. Lze ji vnímat jako předchůdce Laurela a Hardyho: také se lišili svým chováním i vzhledem – jeden byl vysoký a hubený, druhý malý a zavalitý.

Životopisy dojímají
Z množství žánrově i stylově různorodých současných filmů se zaměřím na několik životopisných průhledů. Vyznačují se rozdílným přístupem. Na jedné straně nalezneme historický velkofilm Margrete – královna severu (2021), zasvěcený středověké panovnici, která se dokázala prosadit v časech, kdy všude vládli bojechtiví chlapi. I kolem této výjimečné ženy se počnou roztáčet zákeřné intriky. Pokud byste se chtěli dovědět něco bližšího o této pozoruhodné osobnosti, stačí nalistovat jakoukoli dějepisnou příručku nebo na internetu hledat Markétu I. Dánskou (žila v letech 1353-1411) – tak se totiž správně česky jmenuje.

Další dva životopisné projekty jsou naopak spíše komorní, nostalgicky se ohlížejí na osudy slavných spisovatelek, ale více než jejich literární tvorbou se zabývají soukromými problémy, se kterými se musely vyrovnat jak Karen Blixenová (Dohoda), podle jejíž předlohy kdysi vznikly veleúspěšné Vzpomínky na Afriku (1985), tak Tove Janssonová (Tove), kterou proslavily postavičky skřítků mumínků, v českých překladech proniknuvší i do zdejší dětské literatury. Tento dojemný, sladobolný přístup, soustředěný na mládí a začátky v budoucnu slavných autorek, zdá se začíná převládat: stvrzuje to i životopis jiné uznávané spisovatelky knížek pro děti, Astrid Lindgrenové, o níž má Česká televize vysílat (ve čtvrtek 3. února) obdobně pojednaný snímek film Zrodila se Astrid (2018).

Posledním zařazeným životopisem je dokument Nejkrásnější chlapec na světě. Pojednává o Björnovi Andrésenovi, kterého si v pouhých patnácti vybral italský Mistr mezi režiséry Luchino Visconti do dramatu Smrt v Benátkách (1971). Mládenec zažil krátké období obrovské slávy a uznání, načež se propadl zpět do všední, nezajímavé existence. Dokument mapuje, jak se Andrésen vyrovnával s takovým osudem, když jeho filmová kariéra spěla ke znicotnění. A opět si neodpustím výtku: bylo by snad nepřekonatelnou překážkou, kdyby do programu zavítala rovněž Smrt v Benátkách? Ostatně i ona povstala podle uznávané literární předlohy, byť jejím autorem je muž…

Zájemce o podrobnější údaje odkazuji na internetovou stránku SCANDI – Severská filmová lekce

Zdroj foto: Scandi