Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Mnohé filmů, které v české distribuci sotva spatříme, zprostředkovávají početné přehlídky - tak se pořádají přehlídky středoevropských kinematografií, snímků natočených ve francouzštině, španělštině, nyní též německy. Festival německy mluvených filmů zvaný Das Filmfest se letos koná v našich dvou největších městech - v Praze (od 15. do 19. října) a Brně (od 20. do 23. října).

Nabídka je mimořádně široká: zahrnuje příspěvky nejen z Německa, ale také Rakouska a Švycarska, a to jak hrané, tak dokumentární. Rozděleny jsou do několika sekcí, z nichž může zaujmout třeba Odhalení, odkazují nejen k nahotě tělesné, ale také duševní. Třeba taková Vlhká místa (u nás již uvedená), v mnohém snad šokující zálibou v ošklivostech a hnusech všeho druhu, portrétují sexuální nevázanost jedné mladé dívky, jíž se stane osudným zvyk holit si intimní partie. Doprovodné fotografie pocházejí z tohoto filmu. Důležitá je pak retrospektiva zasvěcená proslulému režiséru Michaela Hanekovi a jeho méně známým filmům - většinou zkoumají rozličné podoby násilí a jeho odraz v lidské psychice (Funny Games, Zámek).

Některé tituly se odehrávají v současnosti, chtějíce postihnout špinavé zákulisí finančnických špiček (jak je tomu v obžalobné výpovědi Čas kanibalů), hrozbu zfanatizovaného křesťanství (Křížová cesta) nebo mozaiku nejrůznějších úchylek a obsesí produkovaných moderní společností (Finsterworld). Přiřadit lze Macondo, dokumentárně laděný vhled do uprchlického sídliště.

Ale za ještě významnější bych považoval díla usazená do minulosti. Vracejí se do bolestivých chvilek novodobé historie - například Akta Grüninger se vracejí k osudnému roku 1938, kdy Švýcarsko uzavřelo hranice před židovskými uprchlíky z nacisty obsazeného Rakouska. Naštěstí se našlo několik úředníků se svědomím, kteří se takovému nařízení vzepřeli. A zmínit lze rovněž Západ, který se odehrává v časech rozdělených Němecek - mladou ženu, která uteče do západní části, aby zapomněla na prožitá traumata, se snaží vytěžit tajná služba, aniž by s ní měla nejmenší slitování.

Ve vzdálenější minulosti se vypravilo několik životopisů, které přibližují často rozporné privátní osudy proslulých německých umělců - Heinricha von Kleista v Lásce šílené, Friedricha Schillera v Milovaných sestrách. V obou případech se jedná o pohledy zbavené tradiční uctivosti, velikání německé literatury jsou zpodobněni jako lidé citově rozkolísaní nebo dokonce výstřední, kteří bořili společenské konvence své doby. Velkolepou fresku, která ukazuje zbídačený venkov v první půli 19. století, je pak Druhý domov - Kronika touhy, dotýkající se mimo jiné emigrace do Ameriky. Utíkali lidé, kteří ztratili jakoukoli naději.

Zbývá ještě upozornit na cyklus dokumentárních filmů, z nich dva souvisejí s českým prostředím. Brundibár pracuje se stejnojmennou dětskou operou, uvedenou během německé okupace v Terezíně - nynější děti se seznamují s někdejším odhodláním i hrdinstvím svých předchůdců, kteří jen málokdy přežili válečné běsnění. Druhý snímek nazvaný Vila Tugendhat se věnuje světové proslulé brněnské stavbě. Ovšem nalezneme i další zajímavé příspěvky - třeba Velkolepé muzeum nahlíží do zákulisí známé vídeňské umělecko-průmyslové instituce, která je také nucena vyrovnávat se s požadavky moderní doby.

Podrobnější informace: www.dasfilmfest.cz

Zdroj foto: Aerofilms