Vyšly vybrané texty filmové kritičky Galiny Kopaněvové

Vyšly vybrané texty filmové kritičky Galiny Kopaněvové

Tisk

Spatrit-a-napsatHned úvodem by rád vyjasnil: Galina Kopaněvová (1931-2012) není Ruska, narodila se v Kolíně české matce (byť v Rusku narozené) a ruskému emigrantu, takže by měla být psána právě takto (a sama se tak skutečně podepisovala). Proto mám trochu problém s tím, že editor svazku jejích vybraných textů Tomáš Hála, jinak mimořádně pečlivý badatel, jenž sepsal i závěrečnou studii o Kopaněvové, ji označuje ruským Kopaněva – svůj svazek nazval Galina Kopaněva – Spatřit a napsat. Filmové kritiky, statě a rozhovory.

Každý, kdo někdy četl (nejen) filmový tisk, jméno této kritičky zná. Psala do deníků (Mladá fronta, Denní telegraf, Lidové noviny…), publikovala v odborných časopisech (zejména Film a doba, kde byla členkou redakce). Až do vysokého věku přednášela na filozofické fakultě Univerzity Karlovy (je mi trochu líto, že Tomáš Hála v biografickém doplňku trochu pominul, jaká to vlastně byla učitelka – vždyť byl jejím studentem!) – a přestože čtyři desetiletí byla v komunistické straně, rozhodně nepatřila mezi fanatické vyznavače rudé ideologie. V 60. letech svou svobodomyslnost mnohokrát prokázala jak ve svých textech, tak třeba účinkováním v okamžitě trezorové politické tragikomedii Ucho.

Kopaněvová si předsevzala, že českého čtenáře (a potažmo diváka) bude cíleně seznamovat s ruskou (tedy sovětskou) filmovou tvorbou – a vybírala si nejzajímavější tituly a osobnosti, aby mimochodem poukázala, že tuzemská kina – potažmo televize – byla zaplevelena druhořadými až třetiřadými produkty, které pěstovaly jedině nedůvěru a odpor. Byla však znalkyní dalších slovanských kinematografií, zejména bulharské a polské, z nichž rovněž často upozorňovala na význačné tituly, naší tehdejší distribucí přehlížené. Dokázala však znale pohlédnout i jinam – třeba do Itálie nebo na Stevena Spielberga, nad jehož tvorbou se krátce, avšak výstižně zamyslela.

Více než pětisetstránkovou knihu editor rozdělil do několika oddílů, v nichž mapuje jednotlivá tematická zacílení paní Galiny, ať již to byly úvahy o českém filmu a zejména vývojových tendencích v něm (ať již to bylo v době „krizových let“ nebo po sametové revoluci), také o ruských filmech pojednává buď souhrnně, nebo se jednotlivě věnuje význačným dílům (Solaris) a tvůrcům (Smoktunovskij, Vysockij). Další oddíl provází jejími texty o bulharském a polském filmu, nechybí ani shrnující svědectví o národních festivalech v těchto zemích, kterých se pravidelně účastnila. V článcích shrnutých pod „západní kinematografie“ pozornost věnuje italským filmařům, komentuje hojně diskutovaná díla, v 60. letech dovezená z Francie (Muž a žena) či Ameriky (Divoké oko).

kopaněvová

Větší část knihy ovšem zprostředkovává rozhovory, které v průběhu desetiletí (někdy i opakovaně) vedla se špičkovými režiséry tuzemskými (Vláčil, Chytilová, Máša, Vorlíček,Forman, Menzel…) i zahraničními (Končalovskij, Mitta, Sokurov, Kieślowski…), v posledku jsou zařazeny i rozmluvy se Kopaněvovou samotnou. Pracovala totiž v klubovém hnutí, spolupracovala s přehlídkami ruských filmů, také s karlovarským festivalem. A jak definovala své poslání? V jedné anketě odpověděla, že ve funkci recenzenta chce sloužit filmové kultuře, kultuře filmového myšlení a projevu, etice filmové tvorby a v tomto směru hodlá orientovat jak tvůrce, tak diváky, které chce vést k pochopení hodnot filmového umění.

Kniha je přichystána velice pečlivě a zodpovědně, editor vycházel i z rukopisů či strojopisů, pokud se dochovaly (otištěn je třeba úryvek z kandidátské práce). Jen výjimečně lze vytknout nějakou drobnost – např. bulharský film Pantelej uvedla Československá televize jako Nešiku. Převzaty jsou texty, které Galina Kopaněvová psala převážně do českého, případně slovenského tisku (ty jsou ponechány ve slovenském znění), ojediněle též do zahraničí. Samozřejmě nebylo možné do knihy vecpat vše, co by si to zasloužilo, třeba podnětné studie o dalších ruských tvůrcích, ať již vyšly samostatných brožurách (Abuladze, Chejfic, Michalkov ) nebo v katalogu karlovarského festivalu (Ejzenštejn). A stejně tak lituji, že zařazen nebyl ani obsáhlý rozhovor s režisérem Jurajem Herzem, asi nejdelší, jaký kdy vedla, na pokračování zveřejňovaný v Divadelních novinách. Jenže to už jsou jen zbožná přání…

Na hodnoceném svazku zaujmou jak rejstříky jmenné i předmětné, tak podrobný, naprosto vyčerpávající bibliografický seznam textů, pod nimiž je Kopaněvová podepsána – vydal na bezmála 60 hustě potištěných stánek. A to Miloš Fikejz, jenž tento výčet připravil, se soustředil jen na časopisy a vynechal bezpočet článků, které psala do novin. Takže můžeme tvrdit, že Galina Kopaněvová patřila mezi naše nejplodnější autorky, vždyť své čtenáře bezmála každodenně ovlivňovala více než celé půlstoletí. Věřím, že podobných výborů se dočkají i další význační představitelé naší filmové kritiky, třeba Jaroslav Boček, A.J.Liehm, Gustav Francl, Eva Zaoralová - nebo třeba smutně proslulý komunistický dogmatik Jan Kliment. Prostě: minulost bychom si měli připomínat, ať již byla jakákoli.

Galina Kopaněva: Spatřit a napsat. Filmové kritiky, statě a rozhovory
Editor: Tomáš Hála
Rejstříky a bibliografie: Miloš Fikejz, Tomáš Hála, Soňa Weigertová
Vydal: Národní filmový archiv, Praha 2017, 534 stran.
Hodnocení: 100 %


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

První myšlenka na psaní přišla v okamžiku, kdy jsem si přečetl Harryho Pottera

Aleš NovotnýAleš Novotný je mladý spisovatel, který se hodně zaměřuje na psaní pro mladé. Jak sám uvádí, je to zřejmě proto, že sám psal už od třinácti let a spousta jeho prvních spisovatelských pokusů vzniklo právě v období jeho vlastního dospívání. Přečtět...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Z archivu...

Čtěte také...

Navždy spolu pro romantické duše?
ImageNavždy spolu je až neuvěřitelně klasický romantický film. Člověk by řekl, že už musí být americké publikum takovýmito filmy nasyceno, ale kdyby tomu tak bylo, tvůrci by se nejspíš tvorby dalších a dalších romanti...

Literatura

Zr(o)ušený rok Michala Viewegha – nuda na Sázavě?

zruseny rok perexRok 2020 plný Covidu, roušek a často bizarních zákazů a opatření zanechal stopy snad na každém obyvateli naší planety. Informací o celosvětovém dění chrlí sdělovací prostředky denně spoustu, ale koho by bavilo číst stále dokola o...

Divadlo

Mašíni z Divadla Na Jezerce na Dramoxu: před 70 lety začalo jejich drama

Bratři MašínoviJeden z příběhů studené války, října 1953, si můžete připomenout nejen v kinech, ale i v divadelním představení Mašíni na Dramoxu. Ozbrojená skupina antikomunistů překračuje hranice Československa. Nejsou ale sami, v patách jim jdou pří...

Film

Co znamená mít dobrý sex se dozvíte v novém snímku Hodně štěstí, pane Veliký

hodne stesti 200V polovině července, konkrétně 14.7., vtrhne do českých kin komediální drama s názvem Hodně štěstí, pane Veliký. Snímek plný sexuálního napětí, lehkých postelových scén a humoru je také o touze po opravdovém a nepředstíraném orgasmu. V hl...