Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Takzvaně vědecké filmové časopisy, jejich rozsah se pohybuje řádově ve stovkách stránek, mají odedávna smůlu: jednak vycházejí se zpožděním (i více než půlročním), jednak případný zájemce má problémy s jejich selháním – v knihkupectvích (a tím méně na novinových stáncích) se běžně nevyskytují. A popravdě řečeno: mívám občas podezření, že si je rozeberou ti, kdo do nich sami píší, a pak ještě nějaké výtisky zbudou i na několik jejich spřízněných duší; natolik výlučné a specifické jsou totiž uveřejňované texty.

V Česku máme čtvrtletník ILUMINACE, jehož první letošní číslo vyšlo teprve nyní na podzim (takže čtvrtého čísla bychom se mohli dočkat třeba o příštích Vánocích). Vydává jej Národní filmový archiv (předtím Československý filmový ústav) jako již poslední, na souchotě scházející pozůstatek kdysi bohatější tiskové produkce. Už před sedmadvaceti lety byl zrušen popularizační časopis Záběr, avšak za daleko větší zakazovací svévoli považuji zastavení informačně cenného Filmového přehledu, jedinečného a jinde nedostupného zdroje úplných informací o filmech uváděných v tuzemské distribuci. Nejprve byl převeden do výhradně elektronické podoby a poté zcela „zakousnut“. Očekávám, že budoucí generace označí rozhodování nynějšího pana ředitele Breganta – nejen v tomto hledu - jako arogantní, ničivé a destruktivní.

Co tedy nalezneme v Iluminaci, pyšnící se dovětkem, že se jedná o recenzovaný časopis, což znamená, že nabídnuté texty musí projít jakýmsi oponentním řízením a získat doporučení, aby mohly být otištěny. Jenže profilové studie vesměs pocházejí ze školních prací (bakalářských, magisterských, disertačních…), které jejich autoři obhájili či teprve obhájí na uměnovědných fakultách. Je tedy jistě chvályhodné, že Iluminace zveřejnila aspoň výňatky, ale ještě záslužnější by bylo, kdyby se případní zájemci mohli seznámit s celistvým textem, který však občas není elektronicky sehnatelný – třeba fakulty pražské AMU (i jiné vysoké školy) zablokovaly volný internetový přístup k pracím svých studentů. Takže by nezbývalo než vypravit pro svázaný výtisk do příslušné knihovny…

Letošní první číslo slovenského KINO-IKONU (oproti Iluminaci vychází toliko dvakrát ročně) se vyznačuje větší rozmanitostí a snad větší sepjatostí s aktuálním děním, neuchyluje se tak výrazně k „akademickému suchopáru“ v podobě naprosto odtažitých průzkumů. Reakce Kino-ikonu totiž nabízí daleko více kratších článků, zpravidla seskupených do oddílů a vztažených k nějakému zastřešujícímu tématu. Tentokrát se autoři zaměřili na problém filmových adaptací, kdy od literární předlohy vedla často dlouhá, trnitá cesta k finální realizaci, a zpodobnění židů vystavených holocaustu, navíc přidali zamyšlení či diskuse vážící se k jednomu konkrétnímu dílu (zde jmenovitě snímku 5 October).

Pozoruhodná je rovněž ochota, s jakou redakce časopisu zařazuje české (nepřekládané) příspěvky – v popisovaném čísle nalezneme hned čtyři – z těch závažnějších jednak text Fulkův o divácky obtížně stravitelném, ba fantasmagorickém experimentu Alaina Robbe-Grilleta Eden a potom…, natočeném na sklonku 60. let ve francouzsko-slovenské koprodukci a okamžitě zavřeném do trezoru, jednak Haklovu studii o “záhadě zamčeného pokoje“ v klasické detektivce, jednak Švábenického přiblížení, jak se italští filmaři vyrovnávali s válečným pronásledováním svých krajanů židovského původu i poválečnými pokusy zahlazovat stopy. Ten např. zjistil, že kdysi úspěšný televizní seriál Chobotnice (jmenovitě jeho šestá série z roku 1992) se dotkl i pátrání po bývalém nacistickém zločinci, jenž si přivlastnil identitu své oběti – padoucha ztělesnil Rudolf Hrušínský. Nebo vypátral další zajímavost, a sice snímek pojednávající o bohatém a vlivném židovském bankéři, jenž zprvu – kvůli vlastnímu prospěchu – hájí (italský) fašismus a jeho koloniální výboje v Africe. Neméně zajímavé jsou rovněž dvě stati přeložené z italštiny; přibližují tamní filmařský náhled na židovskou tematiku, oproštěný od přímočarých náhledů i dnes tak zavádějící „politické korektnosti“, která zabraňuje pravdivě popsat a pojmenovat zkoumaný jev. Ani v případě židovského obyvatelstva, vystaveného v časech fašistického státu narůstajícímu vyobcování ze společnosti, neplatí jednoznačně rozdělená hodnotící znaménka.

Zatímco v Iluminaci jsem napočítal třináct textů (včetně čtyř recenzí na knížky a jednoho soupisu nových přírůstků v knihovně Národního filmového archivu), v Kino-ikonu jich nalezneme dvojnásobek, nepočítaje v to přílohu Frame, poskládanou z drobných studentských příspěvků. Pokud budete mít tu možnost, upřednostněte Kino-ikon. Nabízí košatější, pestrobarevnější kytici článků, které zaujmou už tím, že nejsou zahlcené „vědeckým“ psaním, a tudíž úmorně nudné, případně obtížně srozumitelné.

Foto: časopisy