Tlusté filmové časopisy opět pokukují

Tlusté filmové časopisy opět pokukují

Tisk

iluminace 123Takzvaně vědecké filmové časopisy, jejich rozsah se pohybuje řádově ve stovkách stránek, mají odedávna smůlu: jednak vycházejí se zpožděním (i více než půlročním), jednak případný zájemce má problémy s jejich selháním – v knihkupectvích (a tím méně na novinových stáncích) se běžně nevyskytují. A popravdě řečeno: mívám občas podezření, že si je rozeberou ti, kdo do nich sami píší, a pak ještě nějaké výtisky zbudou i na několik jejich spřízněných duší; natolik výlučné a specifické jsou totiž uveřejňované texty.

V Česku máme čtvrtletník ILUMINACE, jehož první letošní číslo vyšlo teprve nyní na podzim (takže čtvrtého čísla bychom se mohli dočkat třeba o příštích Vánocích). Vydává jej Národní filmový archiv (předtím Československý filmový ústav) jako již poslední, na souchotě scházející pozůstatek kdysi bohatější tiskové produkce. Už před sedmadvaceti lety byl zrušen popularizační časopis Záběr, avšak za daleko větší zakazovací svévoli považuji zastavení informačně cenného Filmového přehledu, jedinečného a jinde nedostupného zdroje úplných informací o filmech uváděných v tuzemské distribuci. Nejprve byl převeden do výhradně elektronické podoby a poté zcela „zakousnut“. Očekávám, že budoucí generace označí rozhodování nynějšího pana ředitele Breganta – nejen v tomto hledu - jako arogantní, ničivé a destruktivní.kino ikon


Co tedy nalezneme v Iluminaci, pyšnící se dovětkem, že se jedná o recenzovaný časopis, což znamená, že nabídnuté texty musí projít jakýmsi oponentním řízením a získat doporučení, aby mohly být otištěny. Jenže profilové studie vesměs pocházejí ze školních prací (bakalářských, magisterských, disertačních…), které jejich autoři obhájili či teprve obhájí na uměnovědných fakultách. Je tedy jistě chvályhodné, že Iluminace zveřejnila aspoň výňatky, ale ještě záslužnější by bylo, kdyby se případní zájemci mohli seznámit s celistvým textem, který však občas není elektronicky sehnatelný – třeba fakulty pražské AMU (i jiné vysoké školy) zablokovaly volný internetový přístup k pracím svých studentů. Takže by nezbývalo než vypravit pro svázaný výtisk do příslušné knihovny…

Letošní první číslo slovenského KINO-IKONU (oproti Iluminaci vychází toliko dvakrát ročně) se vyznačuje větší rozmanitostí a snad větší sepjatostí s aktuálním děním, neuchyluje se tak výrazně k „akademickému suchopáru“ v podobě naprosto odtažitých průzkumů. Reakce Kino-ikonu totiž nabízí daleko více kratších článků, zpravidla seskupených do oddílů a vztažených k nějakému zastřešujícímu tématu. Tentokrát se autoři zaměřili na problém filmových adaptací, kdy od literární předlohy vedla často dlouhá, trnitá cesta k finální realizaci, a zpodobnění židů vystavených holocaustu, navíc přidali zamyšlení či diskuse vážící se k jednomu konkrétnímu dílu (zde jmenovitě snímku 5 October).

Pozoruhodná je rovněž ochota, s jakou redakce časopisu zařazuje české (nepřekládané) příspěvky – v popisovaném čísle nalezneme hned čtyři – z těch závažnějších jednak text Fulkův o divácky obtížně stravitelném, ba fantasmagorickém experimentu Alaina Robbe-Grilleta Eden a potom…, natočeném na sklonku 60. let ve francouzsko-slovenské koprodukci a okamžitě zavřeném do trezoru, jednak Haklovu studii o “záhadě zamčeného pokoje“ v klasické detektivce, jednak Švábenického přiblížení, jak se italští filmaři vyrovnávali s válečným pronásledováním svých krajanů židovského původu i poválečnými pokusy zahlazovat stopy. Ten např. zjistil, že kdysi úspěšný televizní seriál Chobotnice (jmenovitě jeho šestá série z roku 1992) se dotkl i pátrání po bývalém nacistickém zločinci, jenž si přivlastnil identitu své oběti – padoucha ztělesnil Rudolf Hrušínský. Nebo vypátral další zajímavost, a sice snímek pojednávající o bohatém a vlivném židovském bankéři, jenž zprvu – kvůli vlastnímu prospěchu – hájí (italský) fašismus a jeho koloniální výboje v Africe. Neméně zajímavé jsou rovněž dvě stati přeložené z italštiny; přibližují tamní filmařský náhled na židovskou tematiku, oproštěný od přímočarých náhledů i dnes tak zavádějící „politické korektnosti“, která zabraňuje pravdivě popsat a pojmenovat zkoumaný jev. Ani v případě židovského obyvatelstva, vystaveného v časech fašistického státu narůstajícímu vyobcování ze společnosti, neplatí jednoznačně rozdělená hodnotící znaménka.

Zatímco v Iluminaci jsem napočítal třináct textů (včetně čtyř recenzí na knížky a jednoho soupisu nových přírůstků v knihovně Národního filmového archivu), v Kino-ikonu jich nalezneme dvojnásobek, nepočítaje v to přílohu Frame, poskládanou z drobných studentských příspěvků. Pokud budete mít tu možnost, upřednostněte Kino-ikon. Nabízí košatější, pestrobarevnější kytici článků, které zaujmou už tím, že nejsou zahlcené „vědeckým“ psaním, a tudíž úmorně nudné, případně obtížně srozumitelné.

 

Foto: časopisy

 


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Jarmila Vlčková: Fotografování je moje vášeň, dar, který mi byl dán do vínku

jarmila vlckovaKaždý okamžik je výjimečný. Tak se jmenuje fotografická výstava Jarmily Vlčkové, herečky, fotografky a spoluautorky dětských knih. Svou tvorbu představuje od 16. ledna do 22. února ve foyer Domu kultury v Kroměříži. Návštěvníci mohou vidět její m...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Gladiátor je taky sportovec

200filmFilm Gladiátor (2000) byl ve své době jedním z nejlepších filmů vůbec. Více než dvouhodinové drama, které kombinuje zručné švihání mečem a citové vydírání, je výsledkem nejenom značné filmové evoluce, ale taky té společenské. Russell Crowe v něm totiž...


Literatura

Naučte se díky Zoë žít s ADHD

kralovna chaosu 200Královna chaosu s podtitulem ADHD podle Zoë je název nové knihy, která vyšla v nakladatelství Portál. Její autorkou je Zoë Kessler, která se o ADHD dozvěděla až v pokročilém věku a nyní předává své zkušenosti dále.

Divadlo

Dagmar Pecková předvádí v Mistrovské lekci plnokrevné herectví

mistrovska lekce200Přiznám se, že oceňuji divadlo, které má co říct, není tendenční anebo které si na divadlo jenom hraje. Oceňuji umně zpracovanou klasiku stejně jako novinky, přičemž je mi upřímně jedno, jestli jde o dramata či (tragi)komedie. ...

Film

Lajna 2 je plná humoru, ale nezapomíná ani na důležitá témata

 

Lajna 2Televize Seznam již za několik dní uvede druhou řadu komediálního seriálu z hokejového prostředí s názvem Lajna. Dokáže svým ostrovtipem a zajímavým tématem navázat na úspěšnou první řadu? Zúčastnil jsem se slavnostní předpremiéry, kte...