Válka, slzy, terapie. Recenze filmu Chlapi nepláčou

Válka, slzy, terapie. Recenze filmu Chlapi nepláčou

CP200Druhé nejvyšší ocenění, Zvláštní cenu poroty, si z festivalu ve Varech letos odvezl film Chlapi nepláčou. Dobře napsaný, suverénně zrežírovaný a také výtečně zahraný snímek, nahlížející z nečekaného úhlu na stále bolavé následky „jugoslávské války“, na festivalu přesvědčivě zabodoval také u diváků. U těch dosahoval film režiséra Alena Drjeviče výrazně lepšího skóre než třeba domácí Křižáček, jemuž porotci nakonec přisoudili cenu hlavní. Už od 5. října budou balkánští váleční veteráni plakat i v českých kinech.

 

Jak už ironický název filmu naznačuje, půjde v něm o téma skutečného chlapáctví a opravdové mužské síly, ale i o předsudky a stereotypy, které na „silnější pohlaví“ už od malička doléhají. V tomhle dramatu se nestřílí a krev tu neteče, válku tu totiž mají hrdinové zaseklou v hlavě. A ta, stejně jako střepina zapomenutá v lebce jednoho z nich, občas nesnesitelně zabolí.

Osm veteránů přijíždí do prázdného horského hotelu, aby se tu podrobilo společné psychoterapii uspořádané jistou mírovou organizací. Brzy je jasné, že ať už kdysi patřili ke strůjcům, obětem či jen svědkům „balkánské války“, jako vítěz se dnes necítí nikdo. A nebýt slibované odměny (všechny bez rozdílu spojuje i to, že mají hluboko do kapsy), zůstali by radši dál zalezlí ve svých doupatech. A nějak to už tam doklepali. Se svými diagnózami, prášky, amulety od imáma nebo flaškou rakije. Protože nejen jejich psychika, ale i vztahy s jejich nejbližšími dostaly díky válce „přímý zásah“. Takže z nich zbyly jen trosky.

CP Na startu,ale tihlespisunakonecne

Snad trocha terapie nikoho nezabije?

Ať už jde o Srby, Chorvaty nebo muslimy, tihle nepřístupní chlápci se silně machistickou fasádou, mají už zkrátka „po sezóně“. Tu má ostatně za sebou nabubřelý horský hotel. A právě v něm se teď jako hosté, pod vedením slovinského terapeuta, mají tihle chlapi společně podívat na to, co se kolem nich - a hlavně v nich - tenkrát dělo. Což nebude legrace, protože vypouštět na světlo dávné bolesti a traumata je něco jako odjišťovat granát. Rozmlátit a rozmetat to může všechny v dosahu, včetně jich samotných…

CP Mirumilovyprojektseobcasvymyknekontrole

Psychoterapie filmem

K zážitku z filmu není ale potřeba znát pravidla skupinových sezení ani techniku, kdy je děsivý zážitek před ostatními znovu přehrán, aby se tak jednou provždy vybila jeho ničivá energie. Vlastě je možná lepší toho o terapiích moc nevědět. A nechat se děním na plátně o to víc vtáhnout a překvapovat.

Což je snadné, protože podívaná si udržuje potřebné napětí (zhruba po hodině jí sice trochu „padá řemen“, je však zdárně znovu nahozen). Také situace a konflikty, do nichž své hrdiny režisér a scenárista filmu Alen Drlevič přivádí, jsou předestřeny velmi názorně a uvěřitelně. Přispívá k tomu i kamera (Erol Zubčevič), důmyslně pracující se syrovými, neosobními interiéry hotelu, stejně jako s chladným horským světlem a celkově nevlídnou atmosférou prostoru, v němž jsou účastníci zavření.

CP Uslechtilyterapeutseveteranuujimazdarma

Za zmínku stojí i civilní výkony jednotlivých herců (Emir Hadžihafibegović, Leon Lučev, Boris Isaković ad.). Je jasné, že jejich jména ani tváře českým divákům mnoho neřeknou, ve své domovině však patří ke hvězdám.

Film se vlastně k publiku chová podobně jako zkušený terapeut: nehodnotí a nesoudí, ale s patřičným zájmem, profesionalitou a taktem nahlíží na jednotlivé osudy. A občas jemně zasáhne, aby postrčil dění trochu kupředu. Pro své hrdiny i pro přihlížející publikum tak otevírá co nejširší prostor pro pochopení, smíření a možná i jejich lepší příští.

CP Vecernizabavapravychchlapu

Budoucí zápasy v evropské lize

Otázka, jestli v této části Evropy – která, jak film naznačuje, je stále prolezlá starou nenávistí, křivdami a vzpomínkami na spáchané masakry - je nějaké smiřování a „poučení“ vůbec možné, se nejnaléhavěji vnucuje v samotném závěru filmu. Dodejme, že režisér Drljevič při jeho psaní vyšel z vlastního zážitku s podobným psychologickým experimentem s válečnými veterány. A svůj celovečerní hraný debut pak (s pomocí zkušené producentky Jasmily Žbanić, stojící například za mezinárodně úspěšným snímkem Grbavica) natočil jako koprodukci několika post-jugoslávských států.

CP Kdoseboji,nesminaterapii

Poslední obraz je symbolický. Ke skupince veteránů, vyhřívajících se na silničním odpočívadle s balíkem ukradených sušenek, přijede autobus s mladými fotbalisty. Manšaft dorostenců v legračně pruhovaných dresech vyleze ven a začne si bezstarostně čutat. Na rozdíl od party zamlklých jezevců, se tihle veselí, nevinní a bujaře hluční hoši, ještě nelekají ničeho, protože mají všechno před sebou. Jaké zápasy a odvety na ně v té jejich domácí, ale i té naší, evropské lize čekají, ukáže nám i jim teprve čas.

Chlapi nepláčou (Muškarci ne plaču). Koprodukce Bosny, Hercegoviny, Slovinska, Chorvatska a Německa, 2017. Distribuce KVIFF Distribution, premiéra v ČR 5. října 2017.

Zdroj foto: www.kviffdistribution.com


 

Zobrazit další články autora >>>

Přihlášení



Soutěže

Nevěřící, odejděte! (nebo vás zabijeme)

Nakladatelství Pavel Mervart vydalo cennou knihu o pronásledování křesťanů v zemích, které vyznávají islám (tedy zdaleka nejen v arabských). Nazývá se NEVĚŘÍCÍ, ODEJDĚTE! a sepsal ji MICHAL ŘOUTIL. Nakladatelství Pavel Mervart

Atlas ohrožených živočichů

Po více než roce od publikace Atlas vyhubených živočichů přichází duo Radek Malý a Pavel Dvorský (tentokráte i s pomocí manželky Pavly) pod hlavičkou nakladatelství Albatros s další poučnou knihou nejen pro děti Atlas ohrožených živočichů. Albatros Media a.s.

Rozhovor

Fotograf Radek Šich: „Není to jen o tom udělat si pár cvaků a užít si zadarmo koncert“

radek sich 200Pohodlně se usaďte a pojďte si přečíst dlouhý rozhovor s talentovaným mladým mužem Radkem Šichem, který se už několik let věnuje fotografování koncertů. Vyzpovídali jsme ho, jaké to je vidět své idoly, fotit pod pódiem a řeč padla i na ochra...

Hledat

Videorecenze knih

Petr Janda užívá nekonečnej kyslík. Nové album Olympicu je plné živé muziky a silných příběhů!

„Jdu, kam mý nohy jdou, a tam, kde plyne proud. Nesmím se ohlížet, už vůbec ustrnout…,“ zpívá Petr Janda v písni „Šrám, co se nezahojí“, která má silnou melodii i text. Na novém albu Olympicu „Kaťata“, které vznikalo v době pandemie, je znát, že opravdu neustrnul. SUPRAPHON a.s.

Z archivu...

Čtěte také...

Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary, jíž se oceňují významné osobnosti českého filmu, získá na letošním ročníku kameraman Vladimír Smutný

Smutny perexVLADIMÍR SMUTNÝ patří k našim předním kameramanům, nejnověji je s napětím očekáváno válečné drama Nabarvené ptáče, jehož obrazové pojednání ovlivňuje už použití černobílého materiálu. Měl by změkčit děsivé hrůzy, tak zběsile popsané už ve stej...


Literatura

Udělejte si doma voňavé indické pokrmy

moderni indicka kucharka 200V březnu vydalo nakladatelství CPress Moderní indickou kuchařku od Nitishy Patelové, ve které najdete přes 60 receptů na domácí indická jídla.

 

...

Divadlo

Muzikál Pomáda

Pomada 200

K celosvětovým oslavám 40. výročí premiéry legendárního amerického muzikálu Pomáda na newyorské Broadwayi se připojila i stověžatá Praha a ta...

Film

Dvojí tvář Jima Carreyho v Masce
ImageFilm Maska byl ve své době (1994) opravdovým hitem. Kombinací zvláštních a dost vtipných obličejů, které umí dělat tak dobře snad jen Jim Carrey, a počítačové grafiky se z ušlápnutého bankovního úředníčka stal...