Bresson o Bressonovi aneb režisér sám o sobě

Bresson o Bressonovi aneb režisér sám o sobě

Tisk
Bresson perO francouzském režiséru Robertu Bressonovi dlouho kolovalo mylné datum narození: nepřišel na svět v roce 1907, jak lecjaké příručky tvrdily, nýbrž o šest let dříve – a dožil se bezmála stovky. Většinu z jeho celkem 13 celovečerních filmů jsme mohli spatřit, ať již v kinech, na videu nebo v televizi, některé ovšem jen ojediněle na přehlídkách, což stěží opravňuje k názoru, že byly plnohodnotně uvedeny, byť jsou za takové vydávány.  Kniha BRESSON O BRESSONOVI přetiskuje režisérovy rozhovory, které poskytl k jednotlivým filmům, aby osvětlil své tvůrčí záměry. Ostatně už před dvěma desetiletími vyšel sborníček jeho zamyšlení pod názvem Poznámky o kinematografu.
 

Publikaci uzavírají nejen pečlivě shromážděné údaje nejen o původu veškerých zveřejněných textů, seznam realizovaných i nerealizovaných děl včetně dat prvního uvedení (avšak nikoli českého!), výběr ze zahraničních monografií věnovaných Bressonovi i domácích studií o něm, ale rovněž jakási koláž sesypaná z komentovaných úryvků recenzí a kritik, převážně novinových. Tato koláž zprostředkovává rozličné náhledy na Bressonovu tvorbu, bohužel s omezením toliko na Francii. Dost dobře nechápu, proč se David Čeněk, jenž tento text sepsal (a současně knihu přeložil), nesoustředil spíše na české prostředí. O tom, jak Bressonovy snímky vnímali čeští diváci a jak je hodnotila zdejší odborná veřejnost, se bohužel nedovíme vůbec nic.

Robert Bresson bývá spojován s ponurými, depresivními, k bezvýchodnosti směřujícími dramaty, kdy veškerá oduševnělost přináší spíše prokletí než užitek, avšak jeho krátkometrážní debut Veřejné záležitosti (1934), po celá desetiletí považován za ztracený, kupodivu hraničí s polohou ztřeštěná komedie s výraznými satirickými akcenty. I tento snímek byl u nás jednorázově promítán, takže by neměl být označen jako nikdy neuváděný, jak z knihy plyne. Tento titul je tu ostatně jediným, k jehož vzniku se Bresson vyslovuje až na sklonku svého života, všechny ostatní rozmluvy pak zpravidla pocházejí z doby natáčení či jeho příprav, případně premiéry.
 
Bresson1

Ke každému filmu jsou přiřazeny alespoň dva texty, k některým však daleko více, i trojnásobně. Zamýšlí se v nich nad pojetím postav a jejich výslednou kresbou, nad herectvím, vysvětluje inscenační postupy, úlohu obrazu či rytmu, zvažuje přednosti i nedostatky jak černobílého, tak barevného materiálu, ozřejmuje užitou, jakoby do sebe uzavřenou vypravěčskou strukturu. Prozrazuje svou vizi adaptování literární předlohy, přitom v autorském rukopisu naprosto osobitého. Objasňuje, proč si vybírá látky tak či onak akcentující tragiku (bližními nepochopeného či dokonce zadupaného) lidského osudu.

Takže si můžeme počíst, za jakých okolností a s jakými záměry vznikala díla jako Deník venkovského faráře, Kapsář, Muška, A co dále, Baltazare. Bývala mimořádně vysoko ceněna, zejména v 60. letech byl Bresson vnímán jako svého druhu kultovní režisér (přinejmenším v okruhu klubového publika). Dnes někteří mladí diváci, teprve se s režisérovým odkazem seznamující, mnohdy tvrdí, že při sledování zažívají nudu zaviněnou monotónností a rozvleklostí, přiznávají se k nezájmu, k neschopnosti s dílem komunikovat, vadí jim, že důležité okamžiky jsou mnohdy naznačovány mimo obraz. Možná by bylo zajímavé prozkoumat změny, k jakým za uplynulé půlstoletí došlo v diváckém vnímání, jinak nastavené hranice katarzně prožívaného oslovení.

Zahrnuté rozhovory pokrývají celá čtyři desetiletí, první byl otištěn v roce 1943 a týkal se filmu Andělé hříchu, poslední má vročení 1983 a vztahuje k podobenství Peníze. Texty vypovídají o tom, jak režisér chápal své výsostné autorství, ačkoli většinou vycházel z ceněných literárních předloh (např. od Bernanose, Dostojevského či Tolstého). Zejména ruské předlohy  -  o které se opírají Něžná, Čtyři noci jednoho snílka a Peníze – však přesazoval do současnosti a do francouzského prostředí, aby v nich vyhmátl do jisté míry nadčasovou platnost, byť někdy sdělovanou poněkud tezovitě a zneživotněle.

Bresson se přitom nevyhýbal příběhům situovaným do vzdálené minulosti, ať již to byl přísně faktografický, svým pojetím stroze komorní, jakoby „vylidněný“ Proces Jany z Arcu nebo naopak výtvarně stylizovaná, k rozpadající se nástěnné fresce připodobněna artušovská legenda Lancelot od jezera. Ačkoli jeho filmy se někdy vyznačovaly až veristickou doslovností (významově však mimořádně působivou), pod níž se skrývaly prvky metafory či podobenství, stavěl na (ne)herectví až jakoby duchem nepřítomném, jakoby uhranutém.
V jednom rozhovoru své pojetí popsal následovně:  „Ano, své neherce označuji jako modely, stejně jako malíř nebo sochař označuje za modely ty, kteří pro něj pózují. Já pouze odstraním pózování, protože nechci, aby to dělali. Chci, aby byli nedotčení, čistí a dali mi to neznámé.“ (s.241)  Své „modely“ obsazoval jen jednou,  pro každý film si vybíral jiné představitele – a dlužno dodat, že někteří díky němu zahájili úspěšnou hereckou kariéru (např. Anne Wiazemská nebo Dominique Sandová).
 Bresson2

Bresson o Bressonovi. Rozhovory (1943-1983)
Sestavila: Mylène Bressonová
Přeložil a doslov napsal: David Čeněk
Vydalo nakladatelství: Casablanca, Praha 2016.  304 strany
Více informací zde
Hodnocení: 90 %

 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Dům na samotě Michaely Klevisové míří na obrazovky České televize

Klevisova200Jedna z nejprodávanějších spisovatelek současnosti Michaela Klevisová obdržela v roce 2012 za román Dům na samotě Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku. A právě touto knihou se Česká televize nechala inspirovat a natočila stejnojmenný fil...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Kniha o filmu Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

kuchar perexNakladatelství Casablanca se ujala záslužného úkolu, jakým je vydávání knižních monografií o jednotlivých světově proslulých filmech. Tak se čtenáři mohli seznámit například s Metropolis, Občanem Kanem, Sedmou pečetí, Andrejem Rublevem, Matrixem ...


Literatura

Dědina věrně popisuje vesnický život

dedina 200Spisovatelka Petra Dvořáková vydala knihu Dědina obsahující velmi zajímavý příběh jedné současné vesnice. Těšte se na nářečí a zajímavé postavy i osudy!

 

...

Divadlo

Jubilejní Ceny Thálie rozdány

thalie200V sobotu 21. března byly při slavnostním 20. ročníku uděleny Ceny Thálie za nejlepší umělecké počiny v roce 2012 a celoživotní mistrovství v daném oboru.

...

Film

Vrah se vrací patří k lepším béčkovým thrillerům

Jak se jednoduše pozná dobrý producent? Podle toho, s jakou rychlostí dokáže parazitovat na úspěchu jiných. Po úspěchu temného thrilleru Sedm se podezřele často začala objevovat díla s vraždícími náboženskými psychopaty. K pozdním dílům této v...