Jak cenzura dohlížela na filmaře i ve „zlatých“ 60. letech

Jak cenzura dohlížela na filmaře i ve „zlatých“ 60. letech

Tisk

vadi nevadi 200Kdyby nebylo studentských prací, zpravidla disertačních, obhajovaných na vysokých školách, řada důležitých, ba zásadních knih by jednoduše chyběla – mnohá nakladatelství tak vcelku levně získávají odborně kvalitní, a přitom čtenářsky atraktivní tituly. Jen v oblasti filmu a kinematografie namátkou zmiňuji tak důležité tituly jako Český hraný film a filmaři za protektorátu, Venkov v českém filmu 1945-1969 nebo Kinematografie zapomnění. Nyní k nim plnohodnotně přistupuje publikace VADÍ - NEVADÍ. ČESKÁ FILMOVÁ CENZURA V 60. LETECH.

 

Sepsal ji LUKÁŠ SKUPA, dosud známý hlavně čtenářům odborných časopisů jako Cinepur, případně Iluminace. Rovněž se podílel na sbornících věnovaných významným českým snímkům (Ostře sledované vlaky, Hoří, má panenko, Všichni dobří rodáci), tvůrcům (Elmar Klos) či dějinným obdobím (Naplánovaná kinematografie). Skupa patří mezi autory, kteří se vyhýbají (subjektivním i objektivizujícím) uměnovědným rozborům, naopak vychází z pramenné základny dosud ukryté v archivech.

Popisuje, kdo a jak rozhodoval o konečné podobě filmového díla, všímá si postojů scenáristy i režiséra, dramaturgů i šéfů Barrandova - a posléze stanovisek cenzurních orgánů. Rozkrývá strukturu cenzurního dohledu, který mohl zasahovat do kterékoli fáze výroby a také tak činil. Proto vznikala řada scenáristických verzí, proto se musely upravovat i dokončené filmy, pokud nebyly rovnou zakázány.

Zjišťovat pozadí vzniku toho či onoho filmu bývá složité i proto, že se leckdy nedochovaly příslušné pokyny, případně byly vydávány ústně, někdy mohly potíže zapříčinit i protesty nepolitických organizací, které se cítily být dotčeny či zesměšněny (např. hasiči v případě filmu Hoří, má panenko). Cenzurní dohled pečlivě dohlížel doslova na všechno, třeba i na propagační materiály - kupříkladu k nemocniční detektivce Znamení Raka nesměly být zveřejněny fotografie s příliš erotickým zacílením (takže je spatříme až v knize).

Velkou předností je, že Skupa nepopisuje cenzuru jen zvnějšku, jako organizaci pro veřejnost jakoby utajenou, ale zasazuje ji do širšího společenského kontextu a především dokládá její činnost obšírnými ukázkami jejího rozhodování. Měla pravomoc dokonce zakázat psát o dílech, která se jí znelíbila. Vlastně jen na ni záleželo, jaké informace proniknou na veřejnost. V tomto ohledu Skupova kniha vhodně doplňuje obšírné, průkopnické pojednání V obecném zájmu, věnované cenzuře literární.

Skupa poutavě líčí, jak se cenzoři snažili zadupat každý film, který podezírali z nekalých úmyslů. Ať již pro „destruktivní“ kritičnost nebo kvůli nejednoznačnému podobenství. Tak třeba u Podskalského „duchařské“ satiry Bílá paní se domnívali, že z volených orgánů dělá tupce, kteří si ve složitějších situacích nevědí rady, že některé pasáže vyznívají jako nesouhlas s postupem strany. A vyvstane nejedno překvapení - i tak opěvovaný (pro)komunistický režisér, jakým byl Antonín Kachlík, se dočkal ostrých výtek, že pomlouvá socialismus.

Na podezíravost hojně naráželi začínající tvůrci. Už ve scénáři k podobenství Věry Chytilové Sedmikrásky vadilo, že společnost se nijak nesnažila zhýralé titulní hrdinky napravit. Naopak u jiného napadávaného podobenství O slavnosti a hostech (režie Jan Němec) cenzoři přiznávají, že scénář se jevil jako bezproblémový a byl schválen bez připomínek - aby o to větší nelibost vzbudil konečný film. Mohl prý být vykládán protirežimně. Oba tyto „novovlnné“ filmy navíc postihla i ta pochybná čest, že se staly předmětem interpelace, kterou poslanec Jaroslav Pružinec přednesl v parlamentu. Prý se takovéto paskvily, kterým nikdo nerozumí a kterým se diváci vyhýbají, vyrábějí za peníze dělnické třídy…

Dočasné narušení cenzurního monopolu v letech 1968-1969 dovolilo vzniknout několika filmům, které záhy skončily v trezoru jako úchylné a nepřátelské (Ucho, Skřivánci na niti, Smuteční slavnost, Den sedmý, osmá noc, Zabitá neděle ...) a premiéry se dočkaly až o dvacet let později, po pádu režimu. Na snímcích, které jejich tvůrci nestihli dokončit do konce roku 1969, byly okamžitě zastaveny veškeré další práce (Archa bláznů, Pasťák, Návštěvy), a pokud se vůbec dochovaly, dokončovány byly rovněž až po roce 1989. Další projekty označené za nevhodné nebyly vůbec realizovány.

Ze Skupovy knihy vyplývá, že v poválečné „socialistické“ éře byl dopad cenzury sice všudypřítomný, ale přitom skrytý, anonymní, o jejích zásazích se nesmělo psát; ostatně mnohé doklady s jejími rozhodnutími jsou označeny razítkem „přísně tajné“. Nemysleme si ovšem, že se filmová cenzura zrodila až s nástupem komunistů k moci - nesmlouvavě fungovala už za předmnichovské republiky, kdy mnohdy až obskurně chránila mravopočestnost i vážnost náboženství a státních úřadů, ovšem její zásahy nebyly skrývány, pravidelně je zveřejňoval věstník ministerstva vnitra. Naopak v současnosti může být zákaz filmu vynucován pod pohrůžkou právníky (jako v případě dokumentu Rada nad zlato). Stále se vyskytují mocní jedinci či seskupení, která se mohou cítit znevážena či očerňována...

vadi nevadi

Lukáš Skupa: Vadí - nevadí. Česká filmová cenzura v 60. letech.
Vydal Národní filmový archiv, Praha 2016, 264 s.

Hodnocení: 100 %

Foto: kniha, Česká televize

http://nfa.cz/shop/vadi-nevadi/


 

Přihlášení



Řeka pod hladinou – hra na samotné výspě teritoria život

Na knižním trhu se nedávno objevil titul, který by si zasloužil multižánrové zařazení. Řeka pod hladinou s podtitulem Vědomím proti času totiž není pouhým dobrodružstvím, ale románem s mnohem širším, filosoficko-psychologicko-vědeckofantastickým přesahem. Vypráví o muži, jehož v červnu roku 2018 objevili indiánští lovci na břehu řeky Tatshenshini v oblasti Yukon a přivezli jej s vážným poraněním do Nemocnice sv. Pavla ve Vancouveru. Neznámý v bezvědomí je později identifikován jako vodácký průvodce z Čech.

Bílá vlčice

Na první pohled mě Bílá vlčice zaujala svou nádherně ilustrovanou obálkou, která láká k samotnému prozkoumání obsahu knihy. Pojďme se tedy společně ponořit do dobrodružství maličké Pětky a jejího věrného druha havrana Raaka, který ji doprovází na její místy i strastiplné životní pouti. Budete zažívat nezměrná dobrodružství v hlubokých lesích, podél řek i na rozsáhlých pláních v samotném srdci hor, kdy se radostné chvíle, budou střídat s těmi smutnějšími, avšak rozhodně vás nenechají vydechnout.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

„Snažím se hledat témata, která souvisí se společenským děním“, říká režisér David Šiktanc

siktanc perexŠvandovo divadlo uvedlo premiéru hry ze 70.let na motivy románu Heinricha Bölla, která je díky svému kontroverznímu tématu poplatná i dnešní době. Co o ní říká její režisér David Šiktanc a co by podle něj měli diváci brát na zřetel?...

Fanouškovství i historie nejúspěšnějšího českého klubu

Úspěšný český autor Ota Kars přichází s dalším dílem, které se tentokrát věnuje jeho vášni pro fotbal. Fotbalová škvára je další knihou vydanou ke 130. výročí od založení letenského klubu. Popisuje jeho historii tak trochu jiným způsobem.

Čtěte také...

Argo – povedený film o bizarní záchranné akci

argo 4O tom, že Ben Affleck je minimálně o třídu lepší režisér než herec, už nemá smysl se zmiňovat, protože filmový fanoušek tohle dobře ví a slyší ze všech stran. Už jeho výtečný debut v podobě perfektní kriminálky Gone Baby Gone (někdy...


Literatura

Thovt: Odhalení Kersin Simoné je jako posezení na letní louce

thovt odhalení - kopieKerstin Simoné znám už z jejích předchozích knih a vím, že kombinuje velmi dobré psychologické postřehy a vzletnou moudrost čerpanou od Thovta, jejího duchovního průvodce, boha moudrosti a rozvoje – že se zamýšlí i velice široce nad lidstvem...

Divadlo

Goebbels/Baarová: síla, moc a poté křehkost a slzy


altV rámci Divadelní Flory v Olomouci jsme měli možnost zhlédnout představení excelentní inscenace Goebbels/Baarová.

 

...

Film

Bez kalhot: spojení tance a nahých mužů funguje i na plátně

Jaký je asi svět striptérů? Jak vypadá jejich vystoupení na jevišti si dokáže představit asi každý. Jaký je ale život mužů, kteří se bez ostychu, za nějaký ten úplatek, svlékají, to už je pro většinu z nás větší záhada. Do této doby jsme si s tím mohli tak na...