Jak cenzura dohlížela na filmaře i ve „zlatých“ 60. letech

Jak cenzura dohlížela na filmaře i ve „zlatých“ 60. letech

Tisk

vadi nevadi 200Kdyby nebylo studentských prací, zpravidla disertačních, obhajovaných na vysokých školách, řada důležitých, ba zásadních knih by jednoduše chyběla – mnohá nakladatelství tak vcelku levně získávají odborně kvalitní, a přitom čtenářsky atraktivní tituly. Jen v oblasti filmu a kinematografie namátkou zmiňuji tak důležité tituly jako Český hraný film a filmaři za protektorátu, Venkov v českém filmu 1945-1969 nebo Kinematografie zapomnění. Nyní k nim plnohodnotně přistupuje publikace VADÍ - NEVADÍ. ČESKÁ FILMOVÁ CENZURA V 60. LETECH.

 

Sepsal ji LUKÁŠ SKUPA, dosud známý hlavně čtenářům odborných časopisů jako Cinepur, případně Iluminace. Rovněž se podílel na sbornících věnovaných významným českým snímkům (Ostře sledované vlaky, Hoří, má panenko, Všichni dobří rodáci), tvůrcům (Elmar Klos) či dějinným obdobím (Naplánovaná kinematografie). Skupa patří mezi autory, kteří se vyhýbají (subjektivním i objektivizujícím) uměnovědným rozborům, naopak vychází z pramenné základny dosud ukryté v archivech.

Popisuje, kdo a jak rozhodoval o konečné podobě filmového díla, všímá si postojů scenáristy i režiséra, dramaturgů i šéfů Barrandova - a posléze stanovisek cenzurních orgánů. Rozkrývá strukturu cenzurního dohledu, který mohl zasahovat do kterékoli fáze výroby a také tak činil. Proto vznikala řada scenáristických verzí, proto se musely upravovat i dokončené filmy, pokud nebyly rovnou zakázány.

Zjišťovat pozadí vzniku toho či onoho filmu bývá složité i proto, že se leckdy nedochovaly příslušné pokyny, případně byly vydávány ústně, někdy mohly potíže zapříčinit i protesty nepolitických organizací, které se cítily být dotčeny či zesměšněny (např. hasiči v případě filmu Hoří, má panenko). Cenzurní dohled pečlivě dohlížel doslova na všechno, třeba i na propagační materiály - kupříkladu k nemocniční detektivce Znamení Raka nesměly být zveřejněny fotografie s příliš erotickým zacílením (takže je spatříme až v knize).

Velkou předností je, že Skupa nepopisuje cenzuru jen zvnějšku, jako organizaci pro veřejnost jakoby utajenou, ale zasazuje ji do širšího společenského kontextu a především dokládá její činnost obšírnými ukázkami jejího rozhodování. Měla pravomoc dokonce zakázat psát o dílech, která se jí znelíbila. Vlastně jen na ni záleželo, jaké informace proniknou na veřejnost. V tomto ohledu Skupova kniha vhodně doplňuje obšírné, průkopnické pojednání V obecném zájmu, věnované cenzuře literární.

Skupa poutavě líčí, jak se cenzoři snažili zadupat každý film, který podezírali z nekalých úmyslů. Ať již pro „destruktivní“ kritičnost nebo kvůli nejednoznačnému podobenství. Tak třeba u Podskalského „duchařské“ satiry Bílá paní se domnívali, že z volených orgánů dělá tupce, kteří si ve složitějších situacích nevědí rady, že některé pasáže vyznívají jako nesouhlas s postupem strany. A vyvstane nejedno překvapení - i tak opěvovaný (pro)komunistický režisér, jakým byl Antonín Kachlík, se dočkal ostrých výtek, že pomlouvá socialismus.

Na podezíravost hojně naráželi začínající tvůrci. Už ve scénáři k podobenství Věry Chytilové Sedmikrásky vadilo, že společnost se nijak nesnažila zhýralé titulní hrdinky napravit. Naopak u jiného napadávaného podobenství O slavnosti a hostech (režie Jan Němec) cenzoři přiznávají, že scénář se jevil jako bezproblémový a byl schválen bez připomínek - aby o to větší nelibost vzbudil konečný film. Mohl prý být vykládán protirežimně. Oba tyto „novovlnné“ filmy navíc postihla i ta pochybná čest, že se staly předmětem interpelace, kterou poslanec Jaroslav Pružinec přednesl v parlamentu. Prý se takovéto paskvily, kterým nikdo nerozumí a kterým se diváci vyhýbají, vyrábějí za peníze dělnické třídy…

Dočasné narušení cenzurního monopolu v letech 1968-1969 dovolilo vzniknout několika filmům, které záhy skončily v trezoru jako úchylné a nepřátelské (Ucho, Skřivánci na niti, Smuteční slavnost, Den sedmý, osmá noc, Zabitá neděle ...) a premiéry se dočkaly až o dvacet let později, po pádu režimu. Na snímcích, které jejich tvůrci nestihli dokončit do konce roku 1969, byly okamžitě zastaveny veškeré další práce (Archa bláznů, Pasťák, Návštěvy), a pokud se vůbec dochovaly, dokončovány byly rovněž až po roce 1989. Další projekty označené za nevhodné nebyly vůbec realizovány.

Ze Skupovy knihy vyplývá, že v poválečné „socialistické“ éře byl dopad cenzury sice všudypřítomný, ale přitom skrytý, anonymní, o jejích zásazích se nesmělo psát; ostatně mnohé doklady s jejími rozhodnutími jsou označeny razítkem „přísně tajné“. Nemysleme si ovšem, že se filmová cenzura zrodila až s nástupem komunistů k moci - nesmlouvavě fungovala už za předmnichovské republiky, kdy mnohdy až obskurně chránila mravopočestnost i vážnost náboženství a státních úřadů, ovšem její zásahy nebyly skrývány, pravidelně je zveřejňoval věstník ministerstva vnitra. Naopak v současnosti může být zákaz filmu vynucován pod pohrůžkou právníky (jako v případě dokumentu Rada nad zlato). Stále se vyskytují mocní jedinci či seskupení, která se mohou cítit znevážena či očerňována...

vadi nevadi

Lukáš Skupa: Vadí - nevadí. Česká filmová cenzura v 60. letech.
Vydal Národní filmový archiv, Praha 2016, 264 s.

Hodnocení: 100 %

Foto: kniha, Česká televize

http://nfa.cz/shop/vadi-nevadi/


 

Přihlášení



Banner

Vznešená vyrovnanost hvězdné kariéry Dagmar Peckové pokračuje i po 43 sezónách

Vypadá to, jako by dosáhla met, přetěžko posunutelných dál. Ve svém žánru si udržovala několik desítek let pozici, u níž jsme nikdy zcela jasně neodhadli, není-li právě tou první – podle čeho se určuje nejtalentovanější a nejúspěšnější česká pěvkyně v zahraničí. Přitom vznešená vyrovnanost umělecké úrovně Dagmar Pecková pokračuje i v době, kdy „sestoupila“ z mezinárodních jevišť a pódií, ale přitom je stále hvězdou.

Otřesné svědectví o morálce dnešní doby

Možná vám to bude znít nadneseně, ale takový dojem ve mně zanechalo čtení knížky „Férová práce“ Kim Scottové. Sice píše o Americe, nemyslím si však, že u nás to bude o mnoho lepší. Nevím, jak je to v Česku s platy, zda je mzda mužů tolik odlišná od mzdy žen jako tam, avšak sexuální morálka, podle zjištění poslední doby (případy Feri, Cimický nebo šetření na vysokých školách), je přinejmenším stejná.


Jan Melvil Publishing
Banner

Hledat

Rozhovor

Velký rozhovor s designery pořadu Jak se staví sen

sen 200Oblíbený pořad Jak se staví sen se vrací v nové sérii a to s novými designéry, prodlouženou stopáží, novou moderátorkou Laďkou Něrgešovou a řadou změn. My jsme u této příležitosti vypovídali jednu z dvojic designerů - Andreu Hylmarovou a Marka Povolného....

Videorecenze knih

Anketa

Květen, měsíc lásky. Co vám láska připomíná?
 
Banner

Co se stane, když naše vnitřní dítě mrzne?

Mít nějaký životní plán. To je to, co starší generace očekává od svých potomků. Jasnou vizi, do detailů promyšlenou cestu, po které by šli. Potomkové však nic takového nemají. Ano, vědí, co nechtějí, ale není jim jasné, jak by vlastně se svým životem měli naložit. Důležité je ale pro ně pořádně se vůči rodičům vymezit. Tyto rozdíly v očekávání pak způsobují střet generací, ve kterém není ani vítězů, ani poražených. A někde v tom všem zmatku mrzne naše vnitřní dítě…


divadlodisk.cz

Z archivu...

Čtěte také...

VÁCLAV KRŠKA A (NEJEN) FILMOVÝ ODKAZ

osudova nesmelost200Režisér Václav Krška (1900-1969) patří mezi české režiséry, kteří zůstávají ve stínu svých slavnějších kolegů. Je uznáván jako průkopník poetických či lyrických výpovědí, jenž měl tu smůlu, že svého uměleckého vrcholu dosáhl v...


Literatura

Vrhněte se s Janem Rádlem do vod První republiky

Inspektor Radl 200Mladý novinář Marek Skřipský přichází s originální retro kriminálkou, která se odehrává v období mezi první a druhou světovou válkou. Kniha Případy inspektora rádla vyšla v nakladatelství Moba. Období První republiky přitahuje i po ...

Divadlo

Je tanec vaše vášeň? Pak vás zveme na TANCESSE 2012

altV květnu 11.-13. května Brno opět ožije tancem a pohybem.  Již počtvrté se sem sjedou soubory z nejrůznějších končin republiky.  Zahraniční hostem festivalu bude soubor z Polska Akro Dance Theatre Torun. Festival pořádá

Film

Vydejte se Všemi směry

altJaká cesta vede k reportáži? Jak dlouho trvá její příprava a co všechno se musí obětovat? Zřejmě si málokdo z nás dokáže představit, kolik práce stojí za stránkovým článkem v novinách či časopise. O tom, jak trnitá cesta vede k dobře pos...