Dva filmaři jako hrdinové knih

Dva filmaři jako hrdinové knih

Tisk

Cap perexDvě umělecké školy, jak pražská Akademie múzických umění, tak brněnská Janáčkova akademie múzických umění, vydaly téměř současně životopisné publikace o filmařích, z nichž jeden obecenstvo (i odbornou veřejnost) sotva dokázal oslovit, zatímco druhý byl po dlouhá desetiletí odsouzen k nucenému zapomnění – a když už se směl připomínat, propadl se mezitím do přihrádky dávno vyšumělého antikvárního zboží. Tím prvním je režisér JAN NĚMEC (1936-2016), tím druhým rovněž režisér FRANTIŠEK ČÁP (1913-1972). Svými názory i filmy se sice lišili, avšak jednu okolnost měli společnou: oba okusili pobyt v emigraci, když ve vlasti jim byla znemožněna filmová tvorba.

 


Jana Němce vyhnala za hranice normalizační éra, Františka Čápa k témuž o čtvrtstoletí dříve přinutila vzedmutá nenávistnost stalinistického období. Němcovy filmy ze 60. let (např. Démanty noci, O slavnosti a hostech) se později ocitly mezi zakázanými, vyhoštěny z kin i televizních obrazovek, vymazány z tisku, zatímco některé Čápovy snímky (protektorátní Babička, Jan Cimbura) byly během 70. a 80. let sice vysílány, avšak se zamlčením režisérova jména a v některých případech (jmenovitě u Babičky) se střihovými zásahy.


Obsáhlé pojednání o Janu Němcovi rozvrhnul Jan Bernard do dvou svazků (nyní vychází druhý z nich, pokrývající období 1975-20156, tedy období emigrace i následného návratu do vlasti po pádu komunistického režimu). Cenné jsou tu textové a obrazové přílohy, kterými je kniha vybavena. Na rozdíl od prvního dílu, který Bernard sepsal sám, se v pokračování obrátil na několik dalších autorů, s nimiž spolupodílel na některých částech, případně kteří samostatně zpracovali některé kapitoly. Na vnitřní členění knihy to ovšem nemá žádný dopad. U rozebíraných filmů je nejprve pojednána geneze námětu a scénáře, poté následuje přiblížení vlastní výroby i postprodukčních prací. Značná pozornost je pak věnována samotnému filmu, jeho tvarovému uchopení, kontextu, v němž vznikal, a rovněž diváckému přijetí a ohlasům v tisku. Bernard všemožně zdůrazňuje nezaujatou „vědeckost“ svého přístupu, až se zcela vytrácí jeho osobní náhled, osobní prožitek. (V této souvislosti není možné pominout, že další knihu zasvěcenou Němci, a sice rozhovory s ním, zakázaly po Němci pozůstalé ženy prodávat – viz http://www.cameraobscura.wz.cz/nemec/).

Nemec obalka


Druhou publikaci, nazvanou Franz Cap a opatřenou podtitulem Průvodce životem a dílem filmového režiséra Františka Čápa, sepsala Hana Slavíková spíše esejistickým, někdy popisným stylem, kdy z příkrovu zapomnění vytahuje tu vzpomínky pamětníků či jejich dopisy, tu zápisy z vyšetřovacích protokolů. A trpí vadou, kterou rozpoznáme i u Bernardovy knihy, a sice více či méně bezmezným obdivem k protagonistově tvorbě, potažmo k němu samému. Nezohledňuje, nakolik Čápovy filmy vyčpěly, ztratily svou dramatickou účinnost či vůbec selhaly jako umělecké dílo.


Přibližuje sice Čápovo dětství a dospívání, doživotní roztržku s otcem, začátky ve filmařském podnikání, upozorňuje na homosexuální orientaci, všímá si vzniku a zaměření důležitých titulů (najmě Babičky a Jana Cimbury), avšak větší pozornost věnuje Čápovým aktivitám v emigraci, kam se mu i s matkou podařilo v roce 1949 odejít. Natáčel v západním Německu, v Jugoslávii (konkrétně ve Slovinsku položil základy tamní kinematografii), dokonce se mihla šance pracovat v Izraeli. Jeho zahraniční filmy však u nás zůstávají stále neznámé – s výjimkou Vesny uvedené v televizi. Nepochybně platí, že už ve své době, tedy v 50. letech, byly vnímány jako výrazově i námětově zastaralé, ba kýčovité; Čáp posléze končí u druhořadých televizních projektů.

Cap obalka


Slavíková sepsala pojednání, které je v mnohém objevné, ale současně vykazuje mezery, nedokáže zřetelně posoudit, kde Čáp uspěl a kde naopak selhal, nakolik jeho díla zestárla (a zestárla mimořádně, občas se blíží k nechtěné sebeparodii). Mohla se třeba více věnovat okolnostem, za kterých v roce 1948 upadl v nemilost, když dělnickou porotu, která jeho partyzánské drama Bílá tma odsoudila, označil za blbouny, kteří mu mohou vlézt na záda (nebo ještě někam jinam?). Situace to byla vskutku paradoxní: vždyť z dnešního pohledu se těžkopádná a vypravěčsky nezvládnutá Bílá tma ve všem podřizovala tehdejším ideologickým požadavkům, nechyběl tam ani udatný sovětský voják. Stačil však jediný neopatrný výrok, aby se Čápovo výsadní postavení naráz zhroutilo.


Autorka osvědčuje znalost mnoha pramenů, ale dosti nepochopitelně pomíjí další studie, které u nás o Čápovi vyšly – ať již to bylo na internetové doméně 25fps, v časopisu Film a doba nebo v podobě brožury vydané Národním filmovým archivem. Soudím tedy, že na preciznější zpracování svých životních i uměleckých osudů František Čáp stále čeká. A ještě musím podotknout, že vydávání publikací o filmařích, aniž by obsahovaly jejich příznačná díla, lze sotva považovat za smysluplné, protože o filmech nestačí jen číst, ty je nutno vidět. Proto by k monografiím, jako jsou Bernardova či Slavíkové, měly být přiloženy.

Jan Bernard a kol.: Jan Němec. Enfant terrible forever. Díl II. 1975-2016
Vydala Akademie múzických umění v Edici 20/21, Praha 2016. 684 s.
Hodnocení: 90 %


www.namu.cz/item.php?item=327

Hana Slavíková: Franz Cap. Průvodce životem a dílem filmového režiséra Františka Čápa.
Vydala Janáčkova akademie múzických umění, Brno 2016. 178 stran.
Hodnocení: 50 %


e-shop.jamu.cz/film/franz-cap.html

Foto: knihy, Česká televize


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Do každé své písničky jsem dal kus sebe, říká německý hudebník Hellmut Sickel

Hellmut Sickel 200Nejdřív ho naše publikum poznalo coby baskytaristu populární německé skupiny Kreis, posléze jako prvního manžela Heleny Vondráčkové. Čas je proti nám, Sprint, Svou partu přátel ještě naštěstí mám - to jsou asi největší hity, které p...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Jeníček a Mařenka jsou postrachem všech čarodějnic

jenicek a marenka 200Žili byli dva malí sourozenci Jeníček a Mařenka, které jejich otec odvedl v noci do hlubokého černého lesa a zanechal je tam napospas divoké přírodě. Po krátkém bloudění ve vysokém porostu našli bratr se sestro...


Literatura

Vzpoura oceánů ohrožuje lidstvo

Vzpoura oceanu1 perexTento fascinující ekothriller, v němž autor zobrazuje vzpouru přírody proti lidstvu jako hororový scénář, nad nímž se tají dech, se stal světovým bestsellerem. Jeho druhé vydání přináší na knižní trh nakladatelství Laser ze spol...

Divadlo

Pražské Divadlo Kolowrat uvádí komedii Bez zábran

kolowrat200Další reprízu inscenace Bez zábran proběhne v Divadle Kolowrat v pátek 12. května v 19.30 hodin. Představení připravilo s hereckým kvartetem nedávno založené Staromódní divadlo, režisérem je Robert Russell. Hru napsal britský prozaik, dramatik, sat...

Film

Méďa aneb když plyšáček ožije

Film Meda plakatKdo má rád americké filmy, může se jít podívat na nový americký film Méďa, a jakmile ho zhlédne, nemusí ani přemýšlet, o čem vlastně ten film je. Hlavně, že se zasmál, až padal na opěradlo sedadla před sebou. Naví...