Kultura21.cz

Misantropa hraje kde kdo. Každý ho zná a alespoň jednou za život by ho měl v divadle vidět. Nutně to však nemusí být hra posazená do tehdejší doby. Hrát ho ale ve svetrech se sobem na hrudi a z původního textu zachovat pouze jména hlavních postav chce velký kus odvahy, nadšení a spoustu tvrdé práce. Ale právě takoví jsou přesně „Burani“.

Když jsem podruhé šel do brněnského Buranteátru, měl jsem trochu strach. Ne však z neznáma. Na pokladně mě slečna poznala, jen si nemohla vzpomenout na mé jméno, ale hned věděla, o koho jde. Plusové body hned ze začátku. V divadle příjemné teplo, takže další zlepšení oproti minulé návštěvě. Obavy byly z toho, že po minulém představení Pan Polštář, které nasadilo laťku hodně vysoko, klasika, jakou bezpochyby Misantrop je, bude propadák. Nebo něco absolutně jiného a já budu celou dobu srovnávat a uměle hledat chyby. Nejsem příznivcem veršovaných her a ani kostýmy s volánky a parukami mě nijak zvlášť neberou. Co jsem však netušil, byl fakt, že si to brněnský nezávislý soubor udělal po svém. Moderním pojetím adaptovaným na současnou firmu, ve které jsou vztahy mezi kolegy tak trochu jiné než v běžných podnicích.

První scéna mě trochu vykolejila. Kostýmy z dnešní doby, žádné verše a než jsem se vzpamatoval, nedokázal jsem nějakou dobu vůbec sledovat děj. Chvíli trvalo, než jsem pochopil, o co vlastně jde. Vypadalo to spíš na ten propadák a říkal jsem si, že mi bude moc líto napsat velmi kritickou recenzi na tohle divadlo, zvlášť po tom, co jsem viděl Pana Polštáře, který byl takřka grandiózní. Napadlo mě, že něco takového nemůže zachránit ani Michal Isteník svým skvělým herectvím.

První scéna za mnou, hlavu jsem měl plnou různých myšlenek, jen jsem se absolutně nedokázal soustředit na děj. V druhé scéně se na jevišti objeví Slovák Dano Junas a jako mávnutím kouzelného proutku jsem najednou vtáhnut do děje a hltám představení plnými doušky. Okamžitě mi začne všechno zapadat. Pochopím, že to není stará veršovaná odrhovačka, ale brilantně uchopená hra, a zjišťuji, jak se bavím a jak rychle všechno utíká. Není snad jednodušší scény, která ale svými mnohostrannými možnostmi využití působí elegantním a lehkým dojmem. Musím říct, že tento nápad je geniální a například scénka firemního večírku, sehraná v časovém úseku tří minut, působí jako dobře sestříhaný film a představení dostává nečekanou hloubku.

Chvilkami jsem se nachytával, že se nechávám strhávat vynikající hrou Michala Isteníka a spíš sleduji jeho, než vlastní děj. Aby taky ne, když je jedním z hlavních tvůrců tohoto pojetí a celé hře dává typickou tvář a vyhraněné rysy. Působí tak věrohodně, neskutečně děj prožívá, až by jeden nevěřil, že to jen hraje. A nejen on. Všechny herecké výkony jsou vyrovnané a jako celek vše funguje jak má, zapadá do sebe jako klíč do zámku. Nestačil jsem se divit, když jsem si po představení přečetl, jak tohle všechno vzniklo a do jakého rizika se divadelní soubor pustil. Ti se jednoduše sešli se na zkoušce, řekli si, že to udělají po svém a vymyslí si vlastní text. To vše se podařilo a navíc bezchybně zachovali pointu celé hry. A nejen to. Dokázali také celou inscenaci posunout někam jinam. Někam výš. Nasmějete se, nechybí vážnost situace a vypjaté momenty.

Moderně uchopené pojetí Molierovy klasiky opravdu funguje jak dobře promazaný stroj. Z původní hry zůstává zachováno kompletně vše a přitom má představení současný nádech a je dokonale přizpůsobeno dnešní době. Celé to má ty správné grády a mně nezbývá nic jiného, než smeknout a těšit se na další návštěvu.

Realizační tým:

Režie – Zetel
Dramaturgie – Jan Šotkovský
Scénografie a kostýmy – Zuzana Přidalová j. h.

Osoby a obsazení:

Alcest – Michal Isteník
Celimena – Kamila Zetelová
Filint – Jaroslav Matějka
Oront – Dano Junas
Arsinoe – Kateřina Dostalová
Elianta – Marie Vančurová
Akast – Martin Tlapák
Klitandr – Pavel Novák nebo Václav Hanzl

Premiéra 18. 12. 2010 v BURANTEATRu na Stadecu.
Délka představení: 70 min.

Hodnocení: 95 %

Zdroj foto: Buranteatr, autor: Pavel Nesvadba (photonesvadba.com)