Kultura21.cz

První novinkou v sezoně Městských divadel pražských (MDP) se stala stejnojmenná jevištní verze britského sitcomu Kancl (The Office). Premiéra hry Kancl se tak uskutečnila 10. listopadu 2012 v divadle Rokoko.

Z kontroverzního televizního projektu BBC, který byl prodán do 80 zemí světa a který se stal nejprodávanějším britským pořadem všech dob (je sondou do zákulisí jedné kanceláře a diváky baví břitkým britským humorem), tak připravili novou divadelní hru Kancl divadelní režisér Petr Svojtka a dramaturg Jiří Janků. Oba autoři se tak zasloužili o její vůbec první celosvětové uvedení na jevištní prkna.

Hra zřejmě měla těžit z úspěchu seriálu

Britský televizní seriál The Office, který napsal Ricky Gervais, je dodnes velmi úspěšný nejen ve Velké Británi, ale i v Americe a natáčí se dodnes. U nás byl seriál Kancl uveden v televizním vysílání ČT2. Kdo z nás jej viděl, jistě si vybaví atmosféru v kanceláři, kde vládne úchylně familiární vedoucí pobočky a jeho tupé vtipy, kterým se někteří usmívají ze slušnosti. Můžeme sledovat jednu dokonale trapnou situaci za druhou, pomluvy a poplašné zprávy šířící se rychlostí blesku. Prostě život v "kanclu". Jenomže…

… úředníkům není de-facto co závidět!

O co ve hře Kancl vůbec jde? Proč považujeme současný svět za krutý. Proč? Protože doby, kdy měl každý úředník zajištěno nadosmrti své ´teplé místečko´, jsou nenávratně pryč. Dnes se nad každou kanceláří permanentně vznáší hrozba propouštění, jak se můžeme denně dočíst v tisku. Kdokoliv z úředníků může být shledán nadbytečným, navíc nepostrádáme novodobou šikanu, udavačství, harassment, ztrátu zdravého rozumu a úsudku, jen aby se vyhovělo šéfovi, který si s lidmi jen tak pro svou zábavu pohrává a manipuluje s nimi. Lidské vztahy se odehrávají v jiných dimenzích, než bylo před dvaceti lety běžné. Každý úředník, ale bohužel to platí i pro nás všechny, kteří jsme zaměstnanci či pracující na volné noze (švarc-systém), si zoufale hlídá své místo. A tak si ve hře ´Kancl“ hlídá své místo i bodrý a za každou cenu vtipný, ovšem spíše ve svých slovech přisprostlý, šéf. Jeho podřízení, uvědomujíce si šéfovu neschopnost, jsou a musejí být loajálně servilní. A tak jsme svědky situací, dokonale odpozorovaných přímo ze života, které nás mají vtáhnout do děje, rozesmát a donutit, abychom s herci sympatizovali. Předloha není v pravém slova smyslu sitcomem (i když v Montreux získal seriál cenu právě v této kategorii).

Pojďme na "sladko-hořko-kyselo" estrádu

Na premiéře jsme čekali trošku déle, než začali hrát, podle pravidla, „až se sejdou diváci VIP, pak se, možná, objeví na jevišti herci.“ Silně jsme v to doufali, když už jsme opustili teplo našich domovů, a tak jsme v klidu sledovali příchozí celebrity (Lubomír Lipský, Karel Weinlich či Michaela Dolinová), až jsme se konečně dočkali. Představení se odehrálo bez nějaké opony, všechny rekvizity se jen velmi rychlým způsobem přemisťovaly tak, abychom my diváci byli v obraze. Počítače – notebooky chytře znázorněné jen pomocí rámečků. Scénografie dopadla tedy na výbornou. Horší to bylo s herci. Ne, že by byli nedokonalí, naopak, ale mnohdy se to nedalo skousnout, ty trapnosti, které skvěle předváděli, i když hercům jako takovým vyčítat nic nelze, jak znovu opakuji. Počínaje žoviálním kníratým šéfem Davidem Brentem (Vasil Fridrich), jenž zjevně hlasem i gestikulací napodobuje Martina Dejdara, pokračujeme-li dále - přitepleným a patolízalským Garethem, úplným debilem (Jiří Hána), jenž je pravou šéfovou rukou, který mu pravidelně k jídlu přináší chutné sendviče, pokračujeme-li ještě dále – směšně obrýleným referentem Timem (Zbigniew Kalina), který stále bezvýsledně laškuje, především s očima skvěle hrající recepční Dawn (Henrieta Hornáčková), pokračujeme-li ještě stále dále – účetní Jannie, tělesně postiženou -vozíčkářkou, s jejímž vozíčkem mnohdy herci dosti neobratně manipulují, končíme-li starým účetním Keithem (Stanislav Lehký) a novým účetním Rickym (Robert Hájek), protekční to Davidovou akvizicí, takže jde-li mu hlava kolem z toho všeho, raději se kouká a k ničemu se vůbec moc nevyjadřuje. A další už zmiňovat nebudu …ty, co byli v oranžových vestách a helmách… šéfová Jennifer…no škoda písmen!

Dozvíme se konečně, proč se Petr Svojtka do netypické hry pustil?

Za nápadem přenést kultovní britský seriál BBC na jeviště stojí režisér Petr Svojtka: „Já osobně jsem se k tomuto seriálu dostal úplně náhodou. Jednou, pozdě večer po představení, jsem si doma omylem pustil televizi a viděl jakýsi prapodivný tvar, u něhož nebylo zcela jasné, jedná-li se o dokument či o hranou záležitost. Mísily se ve mně pocity nadšení a studu, bylo to zároveň nesnesitelné i zábavné. A napadlo mě, že právě tohle by mohlo být dobré na jevišti. Když jsem s tím přišel za kolegou Janků, k mému překvapení mě nevyhodil. Nakonec jsme se rozhodli, že se tuhle šílenost opravdu pokusíme jevištně zpracovat. Naším záměrem byli překvapeni i sami tvůrci seriálu. Ale nakonec – byť to nebylo úplně jednoduché – nám udělili práva.“

A co na to dramaturg Jiří Janků?

Na scénáři, který čerpá především z první série seriálu, s Petrem Svojtkou spolupracoval dramaturg Jiří Janků. „Když za mnou Petr s tím nápadem přišel, seriál jsem vůbec neznal. Po zhlédnutí prvního dílu jsem měl pocit, že se zbláznil, ale dalším sledováním jsem tomu přišel na chuť. Čím víc se do seriálu noříte, tím víc vám přijde vtipný. I když se v něm balancuje na pomezí humoru a trapnosti – a trapnost často převažuje,“ říká Jiří Janků.

„Není to typický sitcom, kde se od začátku do konce bavíte vtipně vystavenými situacemi či komickými replikami. Tady se balancuje na velmi tenké hraně mezi humorem a trapností. Zaujalo mě především to, jak se za vší tou zábavností překvapivě vynořují existenciální problémy a jedno obrovské téma, které je neskutečně aktuální pro většinu pracující populace. Lidé chodí do práce, mají šéfa, o němž si třeba myslí, že je idiot, ale jsou nuceni s ním přátelsky vycházet. Jsou obklopení lidmi, se kterými si mnohdy nemají vůbec co říct, možná je i nesnášejí, a přitom s nimi tráví většinu svého času, protože nemají odvahu to změnit. Práce jako zdroj obživy je životní nutností, a ať je v ní člověk jakkoliv nespokojený, většinou se bojí udělat ten krok do neznáma a říct: „S vámi já tady, přátelé, nebudu, já si najdu něco lepšího...“ Nic lepšího totiž v rukou nemá. A tak nic neudělá,“ popisuje inscenaci dramaturg Jiří Janků.

Závěrem

Ačkoli považujeme divadelní hru Kancl za komedii, dotýká se závažných existenciálních témat, jako je například strach ze ztráty zaměstnání. „Každá z postav, a nejvíc se to promítá do postavy Tima, měla nějaký svůj velký sen, ať už profesní nebo osobní, a nenašla odvahu ho zrealizovat. Pracuje v prostředí, které ji naplňuje pocitem zoufalství a beznaděje,“ vysvětluje Petr Svojtka, co všechno se za „trapnou legrací“ skrývá. Hra Kancl je tedy v konečném znění jakýmsi polodokumentárním otiskem reality, který zkoumá každodenní život a míru únosné trapnosti (podle mého mínění spíše trapnosti neúnosné, ani prý mrazivý humor mne nezamrazil. Mám totiž stále v paměti, jaké vztahy panovaly před dvaceti lety, kdy jsem v kanceláři pracovala jako programátorka. A domnívám se, že vztahy byly podobné, ale ne tak děsivé jako v současnosti, kdy člověk člověku je stále více vlkem, kdy je práce „prací nanic“). Takže nic nového vlastně ta hra nepřináší, všichni to víme, ale přesto se autoři rozhodli vytěžit ze slávy úspěšného britského seriálu. Nevadí-li nám humor typu „byl jsem na sračku“, „porno sranda není žádná sranda“, „svoji díru nastavím jako past“, pohled na podnikové ´happy birthday´ oslavy a večírky karnevalového typu (darovaný dvoumetrový mužský pyj z plastu), tak se možná pobavíme, a to snad tvůrcům hry šlo, ne?!

A pak jsme zaslechli stále vtipného Karla Weinlicha (režiséra bezpočtu vynikajících rozhlasových inscenací) na následujícím rautu: „Lidi, dovolte, vy jste sem přišli za kulturou, já sem přišel nažrat…“ V daném kontextu, velmi dobrý vtip, ne?!

Tvůrci uvádějí, že jednou z motivací pro volbu tohoto titulu byla skutečnost, že spousta návštěvníků Divadla Rokoko může být součástí právě takových kanceláří a může mít tedy podobné zkušenosti. Proto doufají, že by Kancl mohl nejen pobavit, ale také „nastavit zrcadlo“ a vést k určité sebereflexi.

Kancl (Office)

Režie: Petr Svojtka
Hrají:
David Brent, šéf - Vasil Fridrich
Gareth, teamleader - Jiří Hána
Tim, referent - Zbigniew Kalina
Dawn, recepční - Henrieta Hornáčková
Jannie, účetní ZTP - Veronika Janků
Keith, účetní - Stanislav Lehký
Ricky, nový účetní - Robert Hájek
Lee, skladník - Radim Kalvoda
Jennifer, ředitelka - Lenka Zbranková
Rowan, školitel - Jaroslav Vlach
Překlad, jevištní úprava: Jiří Janků, Petr Svojtka

Foto: Igor Chmela