Kultura21.cz

Eugene O’Neill (1888–1953), otec zakladatel amerického dramatu, se na počátku 30. let po velkém úspěchu trilogie Smutek sluší Elektře (1931) a velkém neúspěchu dramatu Dny bez konce (1933) na řadu let odmlčel. V letech, kdy obdržel Nobelovu cenu (1936), tak zároveň zmizel z Broadwaye – jeho další hra, Ledař přichází, tam měla premiéru až v roce 1946.

To, že O’Neill veřejně mlčel, ovšem neznamená, že nepsal. Ba naopak: začal pracovat na svém největším díle, monumentálním Cyklu (ano, skutečně o něm psal s velkým C) dramat s pracovním názvem Příběh vlastníků, kteří se sami vyvlastnili. V konečné verzi mělo jít o jedenáct her, které líčí osud fiktivního rodu Harfordů od roku 1755 až do O’Neillovy současnosti a rekonstruují chtivost a bažení po majetku jako hnací sílu amerických dějin: tak to O’Neill alespoň svým značně skeptickým pohledem viděl.

Záměr to byl monumentální, ale evidentně nad autorovy síly: pracoval na všech jedenácti hrách takřka paralelně, některé dopracoval jen do stadia synopse, jiné do první verze, v některých případech nemáme jasno, protože značnou část rukopisů O’Neill krátce před smrtí spálil. Ale jen jednu z plánovaných jedenácti her dovedl do fáze, kdy ji považoval za skutečně dokončenou – a to byl právě Tak trochu básník (A Touch of the Poet). Dopsána byla roku 1942, ale knižně vydána a na jeviště uvedena až v roce 1958, pět let po O’Neillově smrti.

Oproti některým dalším hrám Cyklu, které O’Neill zamýšlel jako rozmáchlé fresky, je Tak trochu básník hra komorní, držící se klasické jednoty času, místa a děje. Odehrává se během jednoho dne (řečeno názvem jiné slavné O’Neillovy hry jde i zde o cestu dlouhým dnem do noci) roku 1828 v krachující putyce ve vesnici nedaleko Bostonu. Majitelem tohoto podniku je irský přistěhovalec, šlechtic a někdejší válečný hrdina Cornelius Melody: muž, který se zmítá mezi pocitem titánské nadřazenosti svému okolí a trpkého vědomí, že jeho současný život vůbec neodpovídá jeho snům a touhám.

Svou zlost si Melody často vylévá jednak na pokorně oddané manželce Noře, jednak na dceři Sáře – ta mu ovšem jeho surovost na rozdíl od Nory umí patřičně oplatit. Sára se navíc zamilovala do Simona Harforda, mladíka ze zbohatlické yankeeské rodiny: a právě tato láska a zamýšlený sňatek „chudé dívky se synem boháče“ tvoří hlavní zápletku rodinného dramatu, které během jediného dne zásadně otřese Melodyho životem a jeho obrazem sebe sama.

Tento pozapomenutý klenot světové dramatiky uvedou na jeviště Městského divadla Brno naši stálí hosté – režisérka Hana Burešová s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem, kteří také pořídili výraznou inscenační úpravu. (Ani se nechce věřit, že od jejich poslední inscenace na naší scéně, Žebrácké opery, už uplynulo šest let!) Zbrusu nový překlad pro naše divadlo k této inscenaci vytvořil brněnský anglista Tomáš Kačer, inscenační tým dále tvoří Tomáš Rusín (scéna), Zuzana Štefunková-Rusínová (kostýmy), Ivan Acher (hudba) a Marek Zelinka (choreografie). V ústřední trojici rolí se představí Petr Štěpán (Cornelius Melody), Radka Coufalová (Nora) a Kristýna Daňhelová (Sára), doplní je Igor Ondříček (Jamie Cregan), Ivana Vaňková (Debora Harfordová), Aleš Slanina (Mickey Maloy) a Jan Mazák (Nicholas Gadsby), v rolích irských štamgastů Melodyho podniku se objeví Miloslav Čížek, Jiří Mach a Jaroslav Záděra.

Premiéra inscenace se odehraje na Činoherní scéně 13. a 14. září 2025.

Více informací: www.mdb.cz