Konečně je tady živé divadlo!

Konečně je tady živé divadlo!

Tisk

majitele klicu 200V Mahenově divadle v Brně se otevřelo hlediště po předlouhé době koronavirové pandemie. Na scéně divadla byla připravena docela vzácná inscenace Milana Kundery, Majitelé klíčů. Tímto spektáklem také začíná akce: Divadelní svět Brno.

 

 

Milan Kundera proslul hlavně jako prozaik, občas glosátor dění s věčně kladenou otázkou, odkud a kam kráčí lidstvo. Skoro se nehovoří, nepíše o tom, že je také autorem divadelních her – Majitelů klíčů, Ptákoviny a Jakuba a jeho pána. Pokud se nekteré hry občas na českém jevišti objevily, Majitelé klíčů jako by byly pro divadlo tabu. Proč vlastně? Jak ten přísný intelektuál, dramatik a spisovatel žijící od roku 1975 v Paříži (…a zbaven československého občanství) nakládá se svými texty? Jednoduše řečeno, přísně. Hlídá si je, kriticky hodnotí. Píše ve francouzštině a se svými překlady do češtiny má problémy. Zřejmě by byl nejraději, kdyby všichni čtenáři uměli francouzsky. Ono by to nebylo na škodu, ale žijme v realitě. Na české překlady světově proslulého autora se vždy čekalo a asi čekat bude. Autor však napsal Majitele klíčů v roce 1962 v Praze, a tak paří tato hra mezi málo děl, které s překladem nemá problémy.

Dramaturgii činohry Národního divadla v Brně se povedlo přesvědčit autora, původem brněnského rodáka, aby povolil inscenovat Majitele klíčů právě v „Mahence“. Jistě k tomu schválení dopomohly předešlé promyšlené inscenace režiséra Martina Glasera. Takové informace se ke zvídavému Kunderovi jistě dostaly.

V roce 1962 uvedla hru Majitelé klíčů řada českých divadel. Například brněnské Divadlo bratří Mrštíků, olomoucké Divadlo Oldřicha Stibora a také pražské Národní divadlo, v dnes již slavné režii Otomara Krejči. Ale dílo tohoto „zrádce socialistické vlasti“ (jak o něm psalo Rudé právo) pak bylo nadlouho umlčeno. Určitě aparátníci té doby inscenaci nemohli rozumět. A pokud ano, (JUDr. Gustáv Husák) tak měli hodně důvodů Kunderovy myšlenkové procesy zakázat. Vždyť o co vlastně v té hře jde. Nastavit zrcadlo (jak se často v hlasatelských textech TV říkalo) nešvárům a zbabělým činům měšťáků v naší společnosti. Ovšem pohled Kunderův na měšťáka a pohled tehdejších našich ideologů byl velmi odlišný.

Hra se na jeviště dostává po pětapadesáti letech, od její premiéry. A nutno dodat, že je stejně aktuální, jako v době vzniku, v nesvobodném Československu.

majiteleklicu-1

Rodina typických maloměšťáků v jednom bytě, se ve hře ocitá v sevření nacistické totality. Nutnost obrany svobody, strach z prozrazeni, snaha bránit ideály svobody, nebo se zašít a udělat se snad neuviditelným… Tím vším procházejí hrdinové, mezi odvahou a zbabělostí. Všichni mají strach o svůj život. Ale každý se svým strachem nakládá jinak. Kundera živými dialogy, které se odehrávají ve dvou prostorách bytu vedle sebe, umí diváka napnout. Člověk zvědavě nahlíží do konání postav v sevření strachu, chápe činy protagonistů a nevíme, jak z nebezpečné situace vyjít se zdravou kůží. Přesné a někdy až minimalistické dialogy plynou věcně, někdy vášnivě, střet postav s realitu vnějšího světa je bolestný.

Na scéně Pavla Boráka je konstrukce, připomínající rozměrnou klec. A někdy jsou to dva obýváky, jindy sugestivní prostor s provazy šibenice. Navíc režisér v inscenaci zvolil ve vhodných momentech jakési stop time, vizi – stínohru, ve které zaznamenává momentální situaci, a ta uvízne divákovi v paměti, jako tíživá zkušenost. Hodně inscenaci pomohly také srozumitelné kostýmy Markéty Sládečkové a důležitou funkci zde hraje i hudba Ivana Achera. 

majiteleklicu-2

Režisér vede herce k realistickému, věcnému herectví, kde občasný úlet protagonisty ještě zdůrazní napjaté momenty inscenace, kterých je v celém díle hodně. Milan Kundera by byl asi s tímto přístupem a výkladem spokojen. A herci? Určitě se jim hraje v takto pojaté inscenaci dobře. Vždyť přehledná mizanscéna a vzájemné vztahy postav jsou budovány srozumitelně, bez zbytečných a samoúčelných gest a pohybů. Hercům a jejich výkladu jednání divák rozumí a ztotožní se s nimi.

Majitelé klíčů je zdařilá inscenace a nutí diváka vnímat křehkost lidských rozhodnutí. Neptej se, komu zvoní hrana, to zvoní i tobě, řekne si spolu s Hemingweyem divák, odcházející z představení. Protože nebezpečí manipulace, která láme charaktery je věčné, jako samo lidské společenství.

majitele klicu3

Milan Kudera, Majitelé klíčů, premiéra v Mahenově divadle NDB 22.05.2021
Režie: Martin Glaser
Dramaturgie: Milan Šotek
Scéna: Pavel Borák
Kostýmy: Markéta Sládečková
Hudba: Ivan Acher
Světelný design: Martin Špetlík
Hrají: Jakub Svojanovský, Zuzana Černá, Petr Kubes, Tereza Groszmannová, Petra Lorencová, Martin Siničák, Tereza Richtrová, Pavel Čeněk Vaculík, Viktor Kuzník, Vladimír Krátký, Jan Grygar

Zdroj foto: Národní divadlo Brno

http://www.ndbrno.cz/cinohra/majitele-klicu/


 

Přihlášení



Banner

Vznešená vyrovnanost hvězdné kariéry Dagmar Peckové pokračuje i po 43 sezónách

Vypadá to, jako by dosáhla met, přetěžko posunutelných dál. Ve svém žánru si udržovala několik desítek let pozici, u níž jsme nikdy zcela jasně neodhadli, není-li právě tou první – podle čeho se určuje nejtalentovanější a nejúspěšnější česká pěvkyně v zahraničí. Přitom vznešená vyrovnanost umělecké úrovně Dagmar Pecková pokračuje i v době, kdy „sestoupila“ z mezinárodních jevišť a pódií, ale přitom je stále hvězdou.

Otřesné svědectví o morálce dnešní doby

Možná vám to bude znít nadneseně, ale takový dojem ve mně zanechalo čtení knížky „Férová práce“ Kim Scottové. Sice píše o Americe, nemyslím si však, že u nás to bude o mnoho lepší. Nevím, jak je to v Česku s platy, zda je mzda mužů tolik odlišná od mzdy žen jako tam, avšak sexuální morálka, podle zjištění poslední doby (případy Feri, Cimický nebo šetření na vysokých školách), je přinejmenším stejná.


Jan Melvil Publishing
Banner

Hledat

Rozhovor

Zdeněk Hanka vydal novou knihu Střípek malachitu Zdeněk Hanka vydal novou knihu Střípek malachitu

ZH200Zdeněk Hanka (*1956) je český spisovatel a lékař žijící od roku 1999 v Kanadě. Debutoval v roce 1989 sbírkou čtyř povídek z lékařského prostředí Lék pod kůží. Dále je autorem próz Kavárna, Platina,Partitura pro srdce, Hedvábný ...

Videorecenze knih

Anketa

Květen, měsíc lásky. Co vám láska připomíná?
 
Banner

Co se stane, když naše vnitřní dítě mrzne?

Mít nějaký životní plán. To je to, co starší generace očekává od svých potomků. Jasnou vizi, do detailů promyšlenou cestu, po které by šli. Potomkové však nic takového nemají. Ano, vědí, co nechtějí, ale není jim jasné, jak by vlastně se svým životem měli naložit. Důležité je ale pro ně pořádně se vůči rodičům vymezit. Tyto rozdíly v očekávání pak způsobují střet generací, ve kterém není ani vítězů, ani poražených. A někde v tom všem zmatku mrzne naše vnitřní dítě…


divadlodisk.cz

Z archivu...

Čtěte také...

Ďáblice – po čertech povedená inscenace

dablice perexPoslední premiéra letošní divadelní sezóny přivedla na prkna Městského divadla ve Zlíně Ďáblici. One woman a two men show, kterou na jevišti rozehráli Hana Tomáš Briešťanská, Zdeněk Julina a Zdeněk Lambor.


Literatura

Cesta do hlubin psychopatovy duše

psychopat perexMožná jste to už někdy zažili. Potkali jste člověka, který se zdál být vaším dokonalým protějškem. Laskavého, hodného, starostlivého, milujícího. Vaši spřízněnou duši. Mysleli jste si, že je to pravá láska a že budete šťastní už navždy...

Divadlo

Kniha džunglí ožívá na prknech Divadla Kalich

200divSlavný příběh Rudyarda Kiplinga o lidském mláděti Mauglím, kterého vychovala džungle, se stal dobrým tahem a námětem pro muzikálovou verzi, kterou do hudební podoby přepracovali Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová.

...

Film

Odevzdal svůj život divadlu. Vzestupy a pády Jakuba Špalka

zivot s kasparem200Nový dokumentární film Heleny Třeštíkové Život s Kašparem je časosběrným snímkem, který mapuje život zakladatele Divadla v Celetné Jakuba Špalka na ploše 23 let.