V Mahenově divadle v Brně se otevřelo hlediště po předlouhé době koronavirové pandemie. Na scéně divadla byla připravena docela vzácná inscenace Milana Kundery, Majitelé klíčů. Tímto spektáklem také začíná akce: Divadelní svět Brno.
Milan Kundera proslul hlavně jako prozaik, občas glosátor dění s věčně kladenou otázkou, odkud a kam kráčí lidstvo. Skoro se nehovoří, nepíše o tom, že je také autorem divadelních her – Majitelů klíčů, Ptákoviny a Jakuba a jeho pána. Pokud se nekteré hry občas na českém jevišti objevily, Majitelé klíčů jako by byly pro divadlo tabu. Proč vlastně? Jak ten přísný intelektuál, dramatik a spisovatel žijící od roku 1975 v Paříži (…a zbaven československého občanství) nakládá se svými texty? Jednoduše řečeno, přísně. Hlídá si je, kriticky hodnotí. Píše ve francouzštině a se svými překlady do češtiny má problémy. Zřejmě by byl nejraději, kdyby všichni čtenáři uměli francouzsky. Ono by to nebylo na škodu, ale žijme v realitě. Na české překlady světově proslulého autora se vždy čekalo a asi čekat bude. Autor však napsal Majitele klíčů v roce 1962 v Praze, a tak paří tato hra mezi málo děl, které s překladem nemá problémy.
Dramaturgii činohry Národního divadla v Brně se povedlo přesvědčit autora, původem brněnského rodáka, aby povolil inscenovat Majitele klíčů právě v „Mahence“. Jistě k tomu schválení dopomohly předešlé promyšlené inscenace režiséra Martina Glasera. Takové informace se ke zvídavému Kunderovi jistě dostaly.
V roce 1962 uvedla hru Majitelé klíčů řada českých divadel. Například brněnské Divadlo bratří Mrštíků, olomoucké Divadlo Oldřicha Stibora a také pražské Národní divadlo, v dnes již slavné režii Otomara Krejči. Ale dílo tohoto „zrádce socialistické vlasti“ (jak o něm psalo Rudé právo) pak bylo nadlouho umlčeno. Určitě aparátníci té doby inscenaci nemohli rozumět. A pokud ano, (JUDr. Gustáv Husák) tak měli hodně důvodů Kunderovy myšlenkové procesy zakázat. Vždyť o co vlastně v té hře jde. Nastavit zrcadlo (jak se často v hlasatelských textech TV říkalo) nešvárům a zbabělým činům měšťáků v naší společnosti. Ovšem pohled Kunderův na měšťáka a pohled tehdejších našich ideologů byl velmi odlišný.
Hra se na jeviště dostává po pětapadesáti letech, od její premiéry. A nutno dodat, že je stejně aktuální, jako v době vzniku, v nesvobodném Československu.
Rodina typických maloměšťáků v jednom bytě, se ve hře ocitá v sevření nacistické totality. Nutnost obrany svobody, strach z prozrazeni, snaha bránit ideály svobody, nebo se zašít a udělat se snad neuviditelným… Tím vším procházejí hrdinové, mezi odvahou a zbabělostí. Všichni mají strach o svůj život. Ale každý se svým strachem nakládá jinak. Kundera živými dialogy, které se odehrávají ve dvou prostorách bytu vedle sebe, umí diváka napnout. Člověk zvědavě nahlíží do konání postav v sevření strachu, chápe činy protagonistů a nevíme, jak z nebezpečné situace vyjít se zdravou kůží. Přesné a někdy až minimalistické dialogy plynou věcně, někdy vášnivě, střet postav s realitu vnějšího světa je bolestný.
Na scéně Pavla Boráka je konstrukce, připomínající rozměrnou klec. A někdy jsou to dva obýváky, jindy sugestivní prostor s provazy šibenice. Navíc režisér v inscenaci zvolil ve vhodných momentech jakési stop time, vizi – stínohru, ve které zaznamenává momentální situaci, a ta uvízne divákovi v paměti, jako tíživá zkušenost. Hodně inscenaci pomohly také srozumitelné kostýmy Markéty Sládečkové a důležitou funkci zde hraje i hudba Ivana Achera.
Režisér vede herce k realistickému, věcnému herectví, kde občasný úlet protagonisty ještě zdůrazní napjaté momenty inscenace, kterých je v celém díle hodně. Milan Kundera by byl asi s tímto přístupem a výkladem spokojen. A herci? Určitě se jim hraje v takto pojaté inscenaci dobře. Vždyť přehledná mizanscéna a vzájemné vztahy postav jsou budovány srozumitelně, bez zbytečných a samoúčelných gest a pohybů. Hercům a jejich výkladu jednání divák rozumí a ztotožní se s nimi.
Majitelé klíčů je zdařilá inscenace a nutí diváka vnímat křehkost lidských rozhodnutí. Neptej se, komu zvoní hrana, to zvoní i tobě, řekne si spolu s Hemingweyem divák, odcházející z představení. Protože nebezpečí manipulace, která láme charaktery je věčné, jako samo lidské společenství.
Milan Kudera, Majitelé klíčů, premiéra v Mahenově divadle NDB 22.05.2021
Režie: Martin Glaser
Dramaturgie: Milan Šotek
Scéna: Pavel Borák
Kostýmy: Markéta Sládečková
Hudba: Ivan Acher
Světelný design: Martin Špetlík
Hrají: Jakub Svojanovský, Zuzana Černá, Petr Kubes, Tereza Groszmannová, Petra Lorencová, Martin Siničák, Tereza Richtrová, Pavel Čeněk Vaculík, Viktor Kuzník, Vladimír Krátký, Jan Grygar
Zdroj foto: Národní divadlo Brno
http://www.ndbrno.cz/cinohra/majitele-klicu/
| < Předchozí | Další > |
|---|
„Najlepšie sa nám hra doma. Máme tam svojich skalných poslucháčov, ktorí chodia na naše koncerty úplne od začiatku. Nemôžeme sa sťažovať ani na Bratislavu. Ľudia sú tu tiež úplne super,“ aj to sú slová 
Génius samotný se nám ukáže skrze Divadlo Járy Cimrmana, které slaví 45 let od svého založení. U této příležitosti dojde 4. října k historicky prvnímu přímému satelitnímu přenosu z České republiky, díky kterému se na p...
Barevné hrátky je název výstavy kroměřížské malířky Radmily Vraníkové, která probíhá v těchto dnech v Galerii Informačního centra v Hulíně. Autorka vsadila na působivé scenérie, které mají nenapodobitelné kouzlo a nevšední cit pro přesno...
Kultura pod hvězdami pořádá letní kulturní akce open-air s tím, že spojuje krásná místa s krásným zážitkem v podobě muzikálů a činohry pod širým nebem. Už mají za sebou několik zastávek jako je Opočno, Kroměříž, Brno nebo ...
Film Maska byl ve své době (1994) opravdovým hitem. Kombinací zvláštních a dost vtipných obličejů, které umí dělat tak dobře snad jen Jim Carrey, a počítačové grafiky se z ušlápnutého bankovního úředníčka stal...
