Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V Mahenově divadle v Brně se otevřelo hlediště po předlouhé době koronavirové pandemie. Na scéně divadla byla připravena docela vzácná inscenace Milana Kundery, Majitelé klíčů. Tímto spektáklem také začíná akce: Divadelní svět Brno.

Milan Kundera proslul hlavně jako prozaik, občas glosátor dění s věčně kladenou otázkou, odkud a kam kráčí lidstvo. Skoro se nehovoří, nepíše o tom, že je také autorem divadelních her – Majitelů klíčů, Ptákoviny a Jakuba a jeho pána. Pokud se nekteré hry občas na českém jevišti objevily, Majitelé klíčů jako by byly pro divadlo tabu. Proč vlastně? Jak ten přísný intelektuál, dramatik a spisovatel žijící od roku 1975 v Paříži (…a zbaven československého občanství) nakládá se svými texty? Jednoduše řečeno, přísně. Hlídá si je, kriticky hodnotí. Píše ve francouzštině a se svými překlady do češtiny má problémy. Zřejmě by byl nejraději, kdyby všichni čtenáři uměli francouzsky. Ono by to nebylo na škodu, ale žijme v realitě. Na české překlady světově proslulého autora se vždy čekalo a asi čekat bude. Autor však napsal Majitele klíčů v roce 1962 v Praze, a tak paří tato hra mezi málo děl, které s překladem nemá problémy.

Dramaturgii činohry Národního divadla v Brně se povedlo přesvědčit autora, původem brněnského rodáka, aby povolil inscenovat Majitele klíčů právě v „Mahence“. Jistě k tomu schválení dopomohly předešlé promyšlené inscenace režiséra Martina Glasera. Takové informace se ke zvídavému Kunderovi jistě dostaly.

V roce 1962 uvedla hru Majitelé klíčů řada českých divadel. Například brněnské Divadlo bratří Mrštíků, olomoucké Divadlo Oldřicha Stibora a také pražské Národní divadlo, v dnes již slavné režii Otomara Krejči. Ale dílo tohoto „zrádce socialistické vlasti“ (jak o něm psalo Rudé právo) pak bylo nadlouho umlčeno. Určitě aparátníci té doby inscenaci nemohli rozumět. A pokud ano, (JUDr. Gustáv Husák) tak měli hodně důvodů Kunderovy myšlenkové procesy zakázat. Vždyť o co vlastně v té hře jde. Nastavit zrcadlo (jak se často v hlasatelských textech TV říkalo) nešvárům a zbabělým činům měšťáků v naší společnosti. Ovšem pohled Kunderův na měšťáka a pohled tehdejších našich ideologů byl velmi odlišný.

Hra se na jeviště dostává po pětapadesáti letech, od její premiéry. A nutno dodat, že je stejně aktuální, jako v době vzniku, v nesvobodném Československu.

Rodina typických maloměšťáků v jednom bytě, se ve hře ocitá v sevření nacistické totality. Nutnost obrany svobody, strach z prozrazeni, snaha bránit ideály svobody, nebo se zašít a udělat se snad neuviditelným… Tím vším procházejí hrdinové, mezi odvahou a zbabělostí. Všichni mají strach o svůj život. Ale každý se svým strachem nakládá jinak. Kundera živými dialogy, které se odehrávají ve dvou prostorách bytu vedle sebe, umí diváka napnout. Člověk zvědavě nahlíží do konání postav v sevření strachu, chápe činy protagonistů a nevíme, jak z nebezpečné situace vyjít se zdravou kůží. Přesné a někdy až minimalistické dialogy plynou věcně, někdy vášnivě, střet postav s realitu vnějšího světa je bolestný.

Na scéně Pavla Boráka je konstrukce, připomínající rozměrnou klec. A někdy jsou to dva obýváky, jindy sugestivní prostor s provazy šibenice. Navíc režisér v inscenaci zvolil ve vhodných momentech jakési stop time, vizi – stínohru, ve které zaznamenává momentální situaci, a ta uvízne divákovi v paměti, jako tíživá zkušenost. Hodně inscenaci pomohly také srozumitelné kostýmy Markéty Sládečkové a důležitou funkci zde hraje i hudba Ivana Achera. 

Režisér vede herce k realistickému, věcnému herectví, kde občasný úlet protagonisty ještě zdůrazní napjaté momenty inscenace, kterých je v celém díle hodně. Milan Kundera by byl asi s tímto přístupem a výkladem spokojen. A herci? Určitě se jim hraje v takto pojaté inscenaci dobře. Vždyť přehledná mizanscéna a vzájemné vztahy postav jsou budovány srozumitelně, bez zbytečných a samoúčelných gest a pohybů. Hercům a jejich výkladu jednání divák rozumí a ztotožní se s nimi.

Majitelé klíčů je zdařilá inscenace a nutí diváka vnímat křehkost lidských rozhodnutí. Neptej se, komu zvoní hrana, to zvoní i tobě, řekne si spolu s Hemingweyem divák, odcházející z představení. Protože nebezpečí manipulace, která láme charaktery je věčné, jako samo lidské společenství.

Milan Kudera, Majitelé klíčů, premiéra v Mahenově divadle NDB 22.05.2021
Režie: Martin Glaser
Dramaturgie: Milan Šotek
Scéna: Pavel Borák
Kostýmy: Markéta Sládečková
Hudba: Ivan Acher
Světelný design: Martin Špetlík
Hrají: Jakub Svojanovský, Zuzana Černá, Petr Kubes, Tereza Groszmannová, Petra Lorencová, Martin Siničák, Tereza Richtrová, Pavel Čeněk Vaculík, Viktor Kuzník, Vladimír Krátký, Jan Grygar

Zdroj foto: Národní divadlo Brno

http://www.ndbrno.cz/cinohra/majitele-klicu/