Historie Hlavního nádraží sahá do 19. století, ale není v Praze nejstarší. Stavět se začalo roku 1869 a zakázku získali architekti Josef Ignác Ullmann a Antonín Barvitius. Ti postavili budovu v neorenesančním stylu; nádraží neslo jméno císaře Františka Josefa I. Konec 19. století přinesl obrovský rozmach železnice, nádraží kapacitně nestačilo a muselo ustoupit modernizaci. Na novou budovu byl vypsán konkurs. Zúčastnili se věhlasní architekti jako byl tehdy Jan Kotěra, Jiří Stibral. Komise nakonec vybrala návrh architekta Josefa Fanty. Ten svůj návrh pojal v secesním stylu. Nádraží se stavělo se poměrně dlouho - dva a půl roku.
Pražské Hlavní nádraží se pyšní i tím, že jeho prostorami prošla řada slavných osobnostní a státníků. V roce 1918 sem přijel prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Další slavné osobnosti, které se objevily na nádraží, byl například slavný pařížský architekt Le Corbusier nebo vědec Thomas Alva Edison a také Charles Chaplin.
Nádraží několikrát změnilo svůj název. Původně neslo jméno císaře Františka Josefa, po roce 1919 amerického prezidenta Wilsona. Pak přišla okupace a Němci ho přejmenovali na Hlavní. Tak to zůstalo několik desetiletí. Po roce 1990 se zdálo, že se název Wilsonovo nádraží opět vrátí.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Básník a dramaturg České televize Jaromír Šlosar miluje Beskydy. Právě on je tím správným člověkem, který přijal ochrannou ruku nad naší soutěží Povídky z lesa. Popovídala jsem si s ním o jeho začátcích, básnic...
Ve čtvrtek 9. dubna 2015 od 18 hodin proběhne v prostorech Galerie Vernon na Janáčkově nábřeží zahajovací party ke spuštění crowdfundingové kampaně na Kickstarteru. Jejím cílem je získat finanční náklady na podzimní výstavu italského malíře Tizian...
Myslíte si, že politika může být jen nudná a dokáže člověka jenom rozčílit? A co takhle sám prezident Spojených států amerických? Velevážená a celosvětově uznávaná osoba nemusí být jen taková, jakou ji známe z televize. Ve hře Listopad
O cenzuře již vyšla řada prací, bylo zkoumáno její fungování v totalitních režimech i v demokratických státech. V zásadě lze tvrdit, že jak výrobce, tak distributor filmového (či televizního) díla si osobují právo rozhodovat o konečné podobě výrobku, připo...
