Dějiny výživy a stravování

Dejiny stravovani perex Historik MARTIN FRANC se podílel na řadě publikací věnovaných různým aspektům společenského vývoje v prvních poválečných desetiletích, snažil se podchytit tehdejší každodennost a adaptaci obyvatelstva na změněné poměry. Psali jsme například o Volném čase v českých zemích nebo o publikaci Mezi pionýrským šátkem a mopedem, zkoumající postavení dětí a mládeže. Nyní se na pulty knihkupectví dostaly DĚJINY VÝŽIVY A STRAVOVÁNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH 1945-1970, pod nimiž je podepsán jako jediný autor.

Více než sedmisetstránková kniha (přes padesát stran zabírá seznam použité literatury a pramenů) zaujme cennými obrazovými přílohami - můžeme si prohlédnou barevné reprodukce tehdejších reklamních či propagačních materiálů, obálky kníže a časopisů týkajících se gastronomie. Můžeme si tak prohlédnout pečlivě naaranžované záběry s potravinami mnohdy sotva dostupnými, seznámit se s nabídkou jídelních lístků.

Potíže se zásobováním

Franc mapuje důležité poválečné proměny ve stravování - zejména pak rozšíření veřejných i podnikových jídelen. Popisuje a množstvím podrobností oživuje dění ve znárodněném potravinářském průmyslu orientovaném na šíření (polo)konzerv, připomíná, že po řadu let fungoval přídělový systém, že samozásobitelství - zejména ve vesnici - mnohdy bývalo jediným východiskem z nouze. Všímá si, jak se do zdejších podmínek bezduše přenášely sovětské zkušenosti (třeba s pěstováním kukuřice) a narážely na nezájem i odmítání.

Dejiny stravovani 2

Postihl, jak přetrvávající potíže v zásobování potravinami provázely nabídku obchodů po celé sledované období. Ale cenzura zakazovala, aby se na tyto problémy upozorňovalo – když je třeba protagonisté mimořádně oblíbeného televizního seriálu Tři chlapi v chalupě (1961-1963) vtělili do svých rozmluv, příslušné repliky byly okamžitě vyškrtávány.

Vaření jako hobby i průmysl

Velkou pozornost věnuje Franc proměnám stravovacích zvyklostí, což připisuje jak osvětovým snahám lékařů a jiných odborníků přes správnou výživu, tak masivnímu šíření gastronomických pořadů zejména v televizi. Recepty v nich uplatněné pak vycházely i časopisecky či knižně. Upozorňuje přitom na přebírání zahraničních vzorů, jak ostatně dokládají i přetisky příslušných tiskovin. Věhlas získal hlavně televizní cyklus Vaří šéfkuchař (vysílal se v letech 1963-1970), v jehož několikaminutových epizodách populární osobnosti předváděly své kuchařské umění. Barevně a s předurčením pro plátna kin vznikaly hrané reklamní šoty Dva chlapi v kuchyni (1965/1966). Podle France jich mělo být přes dvacet, katalog krátkých filmů jich zaznamenal jen 16.

Dejiny stravovani 1

Podrobně se Franc věnuje veřejnému stravování – rozebírá nabídku jídelen v podnicích, ve školách i ve veřejném prostoru. Přibližuje bufety a automaty, které nabízely jednoduchá, snadno připravitelná jídla: párky, guláš, pivo, také mléčné koktejly, vesměs konzumované takříkajíc „na stojáka“. Jako kdyby se tak zhmotnilo heslo socialisticky pracovat, socialisticky jíst. Dovíme se i takové pikantnosti, jako že prezident Antonín Zápotocký rád chodíval do věhlasného Automatu Koruna.

Hojnost jako záruka spokojenosti

Zajímavý je rovněž oddíl, který přináší vhled do domácností. Franc tu nahlíží třeba do poradny zveřejňované v týdeníku Vlasta, ať již v těsně poválečném období, kdy se lidé museli vyrovnávat s přídělovým systémem, tak na sklonu 60. let, kdy se přece jen zásobování zlepšilo a rozšířil se sortiment potravin. Také se tu probírají rady jak dobře zvládnout „svátky hojnosti“, Velikonoce, Vánoce i silvestrovsko-novoroční oslavy.

Závěrečný oddíl postihuje, jak se výživa a stravování ocitá mezi mlýnskými kameny politiky, ideologie, vědy a konzumní kultury. Ukazuje různé aspekty související se „zdravými“ potravinami, dotýká se vegetariánství, řeší tloustnutí národa coby důkazu zvyšující se životní úrovně. A také zvažuje stravu jako symbol společenského statusu – vždyť úspěšné shánění obtížně dostupných potravin zvyšuje sebevědomí i pocit příslušnosti k těm „vyvoleným“.

Dejiny stravovani 3

Dějiny výživy a stravování v českých zemích 1945-1970 přinášejí komplexní pohled na zvolenou problematiku. Opravují přitom leckteré zažité omyly či předpojatosti, odkrývají neudržitelnost iluzí diktovaných „očima vzpomínek“. Avšak úspěchy české kuchyně na světových výstavách (třeba v Bruselu 1958, v Montrealu 1967, v Ósace 1970) jsou nezpochybnitelné, i když vzhledem k domácí dosažitelnosti se spíše jednalo pouze o třpytivé pozlátko, jak ostatně naznačuje i stále přitažlivá satira Světáci (1969).

Dejiny stravovani