„To vám to ale trvalo, než jste mne chytli!" (První slova Davida Berkowitze po zatčení)
Banner

„To vám to ale trvalo, než jste mne chytli!" (První slova Davida Berkowitze po zatčení)

Tisk

Ztelesnene zlo

29. července 1976 došlo v New Yorku k vražednému útoku na dvě dívky – osmnáctiletá Donna Lauriová na místě zemřela, její o rok starší kamarádka Jody Valenteová střelbu přežila. V obrovské americké megapoli se bohužel nejednalo o nic výjimečného, podobné události tam jsou na denním pořádku. Když však podobných případů začalo přibývat, zavládla mezi obyvateli města panika – všem bylo jasné, že zde řádí masový vrah.

Neznámý zabiják si pro své děsivé eskapády zvolil čtvrti Bronx a Queens, kde si v nočních hodinách vybíral své oběti. Ty většinou seděly v autě, když se náhle ozvaly výstřely, které končily jejich smrtí či těžkým zraněním. Lidé se oprávněně ptali, proč policie stále není pachateli na stopě, jestliže rádius jeho působení je omezen na poměrně malý prostor, a navíc jí na místech činu zanechává vzkazy. Na obhajobu mužů zákona je však třeba říct, že se ocitli ve velmi svízelné situaci poté, co přeživší popisovali střelce diametrálně odlišně, jako by se pokaždé jednalo o jiného muže. Samův syn (jak si postrach nočního New Yorku říkal) byl nakonec dopaden díky šťastné náhodě 10. srpna 1977. Čtyřiadvacetiletý David Berkowitz se ke svým zločinům doznal. Za uplynulý rok zastřelil šest mladých lidí a sedm těžce zranil, následně byl odsouzen na doživotí a všichni si oddechli, že případ masového vraha skončil. Pro jednoho zvídavého novináře však naopak právě začínal...

Maury Terry si všiml řady nesrovnalostí, které se v době Berkowitzových útoků objevovaly v policejních zprávách. A nešlo pouze o již zmíněné rozdílné identikity. Přišlo mu podezřelé, že svědectví některých osob, které se nacházely poblíž míst vražedné střelby, nebyla brána v potaz, když se nehodila do předem vytvořených schémat. Po pachatelově zatčení těchto podivných nesrovnalostí ještě přibylo – Berkowitz se například ochotně přiznával ke všem vraždám, když však měl popsat jejich detailní průběh, často se dostával do rozporů s ověřenými fakty. Čím více Maury Terry do jeho záhadné taktiky při výsleších pronikal, tím silněji v něm rostlo přesvědčení, že některé z těchto zločinů musel spáchat někdo jiný. To ovšem logicky vedlo k otázce, zda měl Berkowitz společníka, a pokud ano, proč ho kryje a všechno bere na sebe?

Žánrově se kniha Ztělesněné zlo řadí k literatuře faktu, její autor však volí natolik sugestivní styl psaní, že se zároveň jedná o psychologický thriller par excellence. Maury Terry nejdříve velice podrobně a pečlivě rekonstruuje všechny relevantní okolnosti, související s Berkowitzovou vražednou mánií a policejním vyšetřováním (přičemž jeho pozornosti neunikají ani evidentní politické tlaky na rychlé vyřešení nepříjemné kauzy, která mohla nasměrovat strach a pobouření veřejnosti do nejvyšších pater newyorského vládního aparátu).

Po této úvodní části se autor knihy rozepisuje o průběhu a výsledcích svých vlastních pátracích aktivit, neboť (jak již bylo zmíněno) Berkowitzovým zatčením pro něj případ rozhodně neskončil. A je to vskutku dechberoucí svědectví – ve snaze dopátrat se pravdy se mohl Maury Terry spolehnout pouze na několik přátel, jimž rovněž vrtaly hlavou pochybnosti o oficiální verzi toho, co se mezi 29. červencem 1976 a 10. srpnem 1977 v ulicích nočního New  Yorku dělo. Prvním a jak se mělo později ukázat i zásadním průlomem bylo zjištění, že Berkowitz sympatizoval s podivnou sektou, která v místě jeho bydliště děsila obyvatele hrůznými rituály. Její členové například nenáviděli a zabíjeli psy, neboť je považovali za satanské bytosti, schopné svádět lidi k páchání zločinů. Sám Berkowitz ostatně po svém zatčení tvrdil, že k vraždám jej nutil jakýsi tajemný pes, který ovládal jeho rozum a vůli...

Považuji za potřebné zmínit, že kromě obdivovatelů a nadšených příznivců měl Maury Terry též nemálo kritiků, kteří se domnívali, že samozvaný detektiv si na Berkowitzově případu chtěl vybudovat pověst investigativní novinářské hvězdy. Myslím, že je na samotných čtenářích, aby si na knihu Ztělesněné zlo učinili vlastní názor. Čeká je téměř sedm set stran napínavé kriminální story, která (jak věřím) je uchvátí stejně jako mne!

 

Ztelesnene zlo

 

Název: Ztělesněné zlo

Autor: Maury Terry

Překlad: Lucie Melicharová

Žánr: literatura faktu

Nakladatelství: Vendeta

Rok vydání: 2026

Počet stran: 688

Hodnocení: 90 %

 

 

https://www.nasenakladatelstvi.cz/produkt/ztelesnene-zlo


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

V civilu nemám na obličeji ráda jakékoliv nánosy make-upu, říká herečka Bohdana Pavlíková

bohdana200Udělat rozhovor s Bohdanou Pavlíkovou je vždycky radost. Fascinuje mě totiž nejen jako tvárná herečka, ale líbí se mi, jak je přímá, na nic si nehraje a má smysl pro humor. A i když jsem měl původně záměr si popovídat o její poslední divadelní premié...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Ověřte, nevěřte. Operátor startuje s dlouhodobou kampaní zaměřenou na fake news

overte neverte 200Vítězové pražského hackathonu Robothon míří do O2 a vyvíjí aplikaci na rozpoznávání fake news. Učitelé se mohou zapojit do výzkumu k mediální gramotnosti Český učitel ve světě médií. Fakt nebo Fake? si ověří každý na sociálních sítí...


Výtvarné umění

Josef Lada – malíř a spisovatel aneb vnímáme poezii Ladových obrázků?

josef-lada 200Městská část Praha 5 pozvala veřejnost na výstavu obrazů a maleb Josefa Lady. Uskuteční se od 4. prosince 2012 do 4. ledna 2013 v Galerii Portheimka na Smíchově.

...

Divadlo

Nahlédneme pod pokličku herectví

Herectvi 200S herci se setkáváme všude, na divadle, v kinech i při pohledu na televizi. Někdy nás uchvátí bezprostředností i uvěřitelností své práce, jindy jen kroutíme hlavou, neschopni přijmout nabídnutý produkt. Někdy se kolem herectví vytváří převtěl...

Film

Iron Sky nad námi

altPíše se rok 2018, od konce druhé světové války, kdy německá Třetí říše skončila v nedozírném spáleništi, uplynuly tři čtvrtiny století a nikdo netuší, že z odvrácené strany Měsíce chystají tam usazení nacisti odvetnou akci. Je zbytečné řešit, jak se tam dostali...