Pokaždé, když se procházím po Praze (mám ve zvyku – byť bydlím dost daleko – naše hlavní město alespoň jednou za rok navštívit), zažívám kromě obdivu ke všem těm krásám kolem sebe i pocit jakési melancholické marnosti. Napadá mě totiž, že i kdybych tu chodil celý život, stejně nemám sebemenší šanci prohlédnout si všechno, co toto město svým návštěvníkům nabízí. Vůbec to nebude přehánění, když řeknu, že např. jeden každý dům na Malé Straně je památkou par excellence, která si zaslouží, aby se u ní člověk zastavil a seznámil se s její historií. A těch budov, na nichž je umístěna pamětní deska s odkazem na velikána, jehož život byl s tímto místem spojen! Pokračovat by se dalo do nekonečna, vyjmenovávat však všechny pražské pamětihodnosti teď není mým záměrem.
Zajímá mě totiž něco jiného. Genius loci neboli „duch místa" – co to vlastně je? Jistě nic takového, co by se dalo měřit či vážit, určitě však zároveň cosi reálného, co můžeme sice „jen" mimosmyslově, ale přitom mimořádně intenzivně vnímat. Snad každý, kdo stojí na Karlově mostě a dívá se na Hradčany, „něco" cítí. A stejné je to i v Nerudově ulici, na Staroměstském náměstí, ve Zlaté uličce a na bezpočtu dalších míst. Franz Kafka, zdejší slavný rodák, vyjádřil jednou tu obrovskou přitažlivou sílu města slovy: „Praha se nikoho nepustí. Ta milá matička má drápky!" Abych parafrázoval jiného klasika, Kafka byl „raněn sudbou Prahy", která ho uhranula natolik, že si život bez ní nedokázal představit.
Po kratším úvodu se nyní tedy dostávám ke knize Genius loci (Krajina, místo, architektura), jejíž norský autor Christian Norberg-Schulz je podle všeho odborníkem, který jako málokdo jiný umí běžnému člověku podat zasvěcené informace o tom, co to vlastně ten mysteriózní „duch místa" je. Jak jsme si již řekli, ty pocity tváří v tvář nějaké monumentální městské scenérii zakoušíme všichni – ovšem dát jim racionální vysvětlení či zdůvodnění je nad naše síly. Proto slaví norský znalec architektury se svou knihou takový úspěch – dokázat srozumitelně vysvětlit, že kromě své nedefinovatelné a neuchopitelné „rubové stránky" má genius loci i tu lícovou, která se dá zkoumat přímo s vědeckou přesností, to je opravdové umění. Za účelem názorné demonstrace svých postulátů si Christian Norberg-Schulz vybral tři města – Řím, Chartúm a... Prahu!
Je to úchvatná četba, která před námi odkrývá dosud neznámé či jen nejasně tušené souvislosti mezi historií, architekturou a přírodou a je jen stěží uvěřitelné, že tajemství „našeho" města nám odhaluje člověk z daleké severské země. Po přečtení té knihy budeme Prahu vidět o hodně jinak, náš pohled na ni se pod dojmem všech těch nových, fascinujících poznatků úplně promění. Už to nebudou jednotlivé budovy, sochy, mosty a náměstíčka, ale komplexní celky plné vnitřní dynamiky, z nichž vyzařuje cosi, čemu se obvykle říká... ano, genius loci neboli duch místa!
Kniha však zdaleka není pouze o Praze, podobně obsáhlý komentář je věnovaný i Římu a Chartúmu. Zvláště u hlavního města Súdánu, ležícího na soutoku dvou Nilů, je čtenář vtahován do „ducha místa" tak dramatickým způsobem, až to skoro připomíná detektivní příběh. Kromě těchto tří měst, kterým jsou věnovány samostatné kapitoly, se autorova pozornost obrací i k mnoha dalším místům v různých zemích, pochopitelně vždy s ohledem na místního genia loci. Textová část knihy je doprovázena velikým množstvím nádherných fotografií.
Na závěr si dovolím ocitovat Václava Cílka, který na adresu knihy Genius loci napsal: „Tato kniha se stala klasickým dílem, jež ovlivnilo generace architektů i poutníků, které zajímá místo, jeho prostředí a působení na člověka. S touto knihou jsem procházel Prahou i Chartúmem, těšil se z nepodobnosti obou měst a střídavě srovnával Bílý a Modrý Nil se stříbropěnnou Vltavou. Jaká to kniha a jaká zkušenost!"
Název: Genius loci
Autor: Christian Norberg-Schulz
Překlad: Petr Kratochvíl, Pavel Halík
Žánr: Architektura
Nakladatelství: Dokořán
Rok vydání: 2025
Počet stran: 224
Hodnocení: 100 %
Odkaz na web: https://www.dokoran.cz/index.php?Genius_loci_2025&;p=book&id=1611
| < Předchozí | Další > |
|---|
Stanislava Habšudová sa narodila v Ilave a po svojich štúdiách a životných skúsenostiach sa rozhodla skombinovať fotografiu, maľbu a kováčske zručnosti a prácu so sklom jednotný celok. Každá jedna z tý...
Nakladatelství Kazda vydalo teď v zimě velmi aktuální knihu s názvem Krmíme ptáky – ale správně. Jejími autory jsou pracovníci z ornitologické stanice Radolfzell – partneři Peter Berthold a Habriele Mohrová, kteří opravdu mají co říci.
Více než osm set metrů čtverečních, sedmnáct unikátních světelných instalací, nejmoder-nější současné digitální umění. Tak by se dala charakterizovat nová stálá výstava Lumia Gallery, která je od listopadu k vidění v centru Prahy. Mezi nejzajímavější i...
Po jevištní adaptaci rozsáhlého románu Kateřiny Tučkové Bílá Voda z loňského roku přináší Městské divadlo Brno svým divákům další dramatizaci románu brněnského autora.
Francouzský teoretik MICHEL CHION (narozen 1947) patří k předním znalcům, kteří vytrvale zkoumají vztah mezi obrazem a zvukem ve filmu. Před pěti roky mu v českém překladu vyšla kniha HLAS VE FILMU, jeho studie se čas od času vynořily v ča...