Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Jako každoročně i letos se dočkáme přehlídky LA PELÍCULA. Nabídne nejen španělské, ale obecněji španělsky mluvené filmy, protože některé zařazené snímky pocházejí i z (jiho)amerického kontinentu, jmenovitě z Peru.  Promítání se uskuteční ve dnech 19. až 26. února 2019 a pokochat se tituly hranými dokumentárními i animovanými, které jsou u nás zpravidla nedostupné a v řadě případů dokonce zcela neznámé, mohou diváci ve čtyřech tuzemských městech, kromě Prahy se jedná o Brno, Hradec Králové a Ostravu.  

Nutno ocenit, že pořadatelé zajistili i díla, která zvítězila v nedávném klání o nejlepší španělské filmy. Tam předávaná cena získala pojmenování podle slavného španělského malíře Goyi a uděluje se v přibližně v týchž kategoriích jako Český lev. Jako nejlepší film (loňského) roku byla označena komedie Šampioni o sportovním družstvu poskládaném z mentálně postižených sportovců. Jsou považování za outsidery, ale samozřejmě překvapí. Ve Španělsku prý dosáhla mimořádné obliby, naskýtá se ovšem otázka, zda stejně úspěšně osloví i tuzemské publikum, které ji může vnímat jako málo zábavnou, ba přímo „divnou“. Ostatně podobně vystavěná francouzská sportovní komedie Utop se, nebo plavrovněž proběhla zdejšími kiny bez větší pozornosti.

Větší šance na příznivé přijetí má kriminální drama Království, které cen Goya získalo nejvíc  - a kriminální dramata, často spojená s politickým zákulisím nebo tíživou frankistickou minulostí, umí španělští tvůrci dobře natočit. V Království se řeší korupce zasahující do nejvyšších mocenských struktur, navíc se zapojením tisku. Mezinárodně přivítaným snímkem je mexická Roma, původně určená pro internetovou platformu Netflix, ale okrajově uvolněná též do kin. Už získala význačná ocenění a očekává se, že uspěje i při udělování Oscarů. Škoda jen, že k českému diváku doposud nepronikl loňský goyovský hit Knihkupectví.

Letošní ročník přehlídky si rovněž zvolil významnou filmařskou osobnost, které je zasvěcena rozsáhlá retrospektiva, a sice Pilar Miróová (1940-1997). Byla to režisérka, která se rázně prosadila i ve světě mužů, dokázala natáčet i filmy mimořádně drsné. Ustavičně se vracela k bolestným okamžikům národních dějin, zkoumala jednání a chování lidí ve vyhrocených situacích. Po několik let zastávala i důležité funkce, třeba řídila filmový ústav (pozdější El Instituto de la Cinematografía y de las Artes Audiovisuales) či státní televizi (Televisión Española) - jakkoli její působení provázely mnohé konflikty, protože vnucovala zásadní proměny činnosti.

Z naší distribuce ji příliš neznáme: do tuzemských kin pronikl jediný titul, a sice psychologické drama o těžce nemocné umělkyni Gary Coopere, jenž jsi na nebesích, které zprostředkuje i tato přehlídka. Na televizních obrazovkách jsme se s jejím jménem mohli setkat u dobrodružného historického seriálu Curro Jiménez, kde režírovala několik epizod. Z celkových čtyř desítek, které mezi léty 1976-1979 vznikly, se u nás uvádělo jen třináct částí: nejprve šest (od dubna 1981) a poté ještě sedm. Později ještě následoval přepis Goethovy předlohy Werther.

La Película uvádí celkem šest jejích filmů. Jsou žánrově různorodé, často konfrontační vůči tíživé minulosti (Beltenbros, Tvé jméno mi zamořilo sny), dokonce mezi nimi nalezneme i nepříliš zdařilou kostýmní komedii podle klasické divadelní předlohy (Zahradníkův pes). Škoda jen, že chybí její asi nejpůsobivější, vskutku otřásající výpověď, a sice Zločin v Cuence, drastický obraz policejní zvůle, kdy podezřelí vesničané byli brutálním mučením přinuceni, aby se přiznali k vraždě, kterou nejenže nespáchali, ale která se vůbec nestala. Údajná oběť byla po letech spatřena v nedaleké vesnici živa a zdráva. Vůbec přitom nevadí, že příběh se odehrává před první světovou válkou, natolik v něm pulsuje nadčasový akcent…

Zdroj foto: www.lapelicula.cz