Když vyjde ven, něžná a krásná dívka vidí ruiny okolních domů. Tolik touží po krásné pohádce, že zejména proto se jí tak dobře daří fotografie malých princezen. V rámci vernisáže fotografií z Donbasu to uvedl fotograf Jaromír Vašek.
V duši učitelky 56. školy v Doněcku Jeleny Michajlovny je obrovské množství slz a bolesti. Jaromír Vašek, který do oblastí pravidelně jezdí a snaží se místním všemožně pomáhat, zprostředkoval její příběh. „Dříve učila v 59. škole, nacházející se v ostřelované a zničené Putilovce. Škola nebyla daleko od frontové linie. Během těžkého ostřelování na školu dopadlo nejméně osm střel. Nyní je škola zavřená. Děti a učitelé byli rozděleni do různých škol ve městě. Jelena přišla do 56. školy. Otírajíc si slzy, vypráví o tom, jak na Den učitelů, v hrozném podzimu 2014, zahynula její nejlepší kamarádka - učitelka ruského jazyka a literatury Larisa Karandina. Tentýž den zahynul školník. Jelena si pamatuje čas jejich smrti: Larisa zahynula v 10 hodin dopoledne, školníka byl zabit ukrajinskou minou ve dvě hodiny odpoledne. Další kamarádce Jeleny ostřelování ukrajinské armády utrhlo ruku v rameni, měla těžce postižené nohy, téměř rok žena se zotavovala a přicházela k sobě. Jelena říká, že děti v její škole jsou velmi statečné. Silné duchem. Když začne střelba, chovají se klidně, bez paniky, a dokonce se snaží uklidnit učitele. Takové jsou ony - děti války. Děti s nedětskýma očima a velkou sílou mysli…,” uvedl v rámci vernisáže putovní výstavy fotografií „Donbas – společnost a válka“.
Přítomní si se zájmem prohlíželi jak jeho fotografie, tak snímky pořízené právě dětmi z 56. školy v Doněcku, z fotoškoly Fiška, které byly vystaveny i v tamním mládežnickém centru (na výstavě Doněck očima dětí přifrontovaných rajónů). Jedná se o fotografie dětí, žijících v nejvíce ostřelovaných částech města – v Kujbyševském a Kyjevském rajónu. K vidění byly i snímky fotografů z Luhansku – v nich se odrážela válka, rozbité domy nebo troska ukrajinského tanku, na kterém si hraje dítě. V kontrastu s fotkami normálního života v některých oblastech, který zachytil Vašek, a snímků princezen nafocených dětmi, bylo vidět, jak mír není jen frází. Účastníci vernisáže si na něj připili. Příjemné prostředí baru Čtyřlístek v pražské Štěpánské ulici, kde byla výstava odstartována a kde na vás dýchne kouzelná francouzská oblast Provence, ještě více zdůraznilo, jak je příjemný život, plný vína, radosti a slunce, v příkrém rozporu s válkou. Výstava tam byla instalována na jeden den, v nejbližších dnech se na několik týdnů přestěhuje do budovy ÚV KSČM v ulici Politických vězňů, pak zase dál.... Putovní výstavu zorganizovala Společnost přátel Luganské lidové republiky a Doněcké lidové republiky ve spolupráci s Levou perspektivou, jejíž činovník Nikola Čech vernisáží provázel.
Dítě hrající si na zmasakrovaném ukrajinském tanku – snímek fotografa z Luhansku
| < Předchozí | Další > |
|---|
Markétu Harasimovou znám poměrně krátkou dobu, ale po přečtení jejího románu Poháry touhy se mi tak nějak dostala pod kůži. A protože jsem ji chtěla poznat víc, zrodil se tento rozhovor:
Někdejší obchodní ředitel Googlu se zamýšlí nad vznikem a budoucností umělé inteligence. Kniha protkána myšlenkami, které jsou v souladu s tím, co jistě napadá každého člověka, který má o této současné revoluci lidstva právě tolik informací,...
S neobvyklým nápadem, jak oživit dávno opuštěný ostravský důl Hlubina, přišlo občanské sdružení Provoz Hlubina. Přihlásilo svůj areál do projektu Dulux Let’s Colour a vyhrálo desítky litrů barev. Díky nim tak ožil nedaleký podchod a hlavně 25 metrů vyso...
V sobotu 6. července se v Úštěku uskuteční už 14. ročník benefičního festivalu divadla a hudby.
Když si v roce 2011 přiletěla význačná ukrajinská autorka Anna Jablonská převzít hlavní cenu za divadelní inscenaci Pohani, v Moskvě na letišti Domodědovo tragicky zahynula při teroristickém útoku. Vrcholem její kariéry je označována právě divadelní hra...