Jiří Syrovátka: „Stačí něco vyšpulit – a je to hned!“
Banner

Jiří Syrovátka: „Stačí něco vyšpulit – a je to hned!“

Tisk

syrovatka perexSpisovatel Jiří Syrovátka (*1959), představitel vedlejších a spodních literárních proudů je zpátky na scéně. Po několikaleté pauze o sobě dává vědět černou groteskou Hypochondr z periferie. Kniha plná sebeironických šklebů a neuvěřitelných situací se stala hitem posledních dnů.  

 

 

Kde jste hledal inspiraci pro sepsání knihy Hypochondr z periferie?
Inspirace si našla mne – tak to někdy bývá. Stalo se před dvěma lety v Klánovickém lese. Říkal jsem si, že by nemuselo být špatné navázat na grotesku Nezapadá slunce nad Zapadákovem, kterou jsem vytvořil před více než dvaceti lety. Také jsem se chtěl uvolnit po práci na těžkých tématech, se kterými jsem se potýkal předtím – šlo o zatím rukopisné texty Ultra_ultra (povídky) a Mezi mnou a tebou (fantaskní freska).  

Hlavní hrdina Dravec je něco jako váš příbuzný?
Hrdina knihy je jakési moje evoluční JÁ. Ale značně, opravdu značně stylizované.  

Prozraďte, čím jste si podobní?
Podobnost hledejme, ale spíše nehledejme. Ať hovoří kniha. Pojďme dál!  

hypochondr

Kniha je plná nejrůznějších „crazy“ situací.  Mají původ v normálním životě nebo jsou jen výplodem fantazie a autorské hravosti?
Crazy situace mám rád – především na papíře. Pohrávám si s nimi. Občas se i pobavím. Nějak mi to jde.  

Dravec stále touží po uměleckém úspěchu, po společenském uznání, po obdivu… Možná se i cítí někým jiným. Myslíte si, že právě toto je nosné téma naší doby?
Každý umělec chce být přece slavný, nebo ne? A dnes? Dnes to jde i bez díla! Stačí něco vyšpulit – a je to hned! Voyerský internet to přiživil – a také dementní televize…  

Ve své knize jste vytvořil postavu muže - čtyřicátníka, egocentrického outsidera, který jaksi „těká“ životem. Po něčem touží a zároveň dělá vše pro to, aby se „to něco“ nepodařilo. Je v tom cosi příznačného pro českou současnost?
Naše současnost je plná divných mužů a také podivných žen. Jsou jak pod vlivem. Vlastně je jedno, kolik je jim let. Schytávají to za generace, které se plazily, které ztratily identitu a integritu.  

Mimochodem mě zaujalo, že hlavní hrdina nahlíží na ženy většinou jako na „múzy“, jakoby je chtěl jen upírsky vysát a jít dál. Není ochoten se obětovat. Co o tom vy osobně víte?
A co dělají jako ženy? To jsou extratřída upírky. Ty teda sají… Hrdina Dravec si jen bere, co nedostal v mládí. Je to hodně pokroucené. Ale on má alibi – chce napsat skvělou divadelní hru a také namalovat parádní obrazy.  

syrovatka

Příběh se většinou odvíjí v Praze a na její (zřejmě východní) periferii, což je specifické prostředí. Co myslíte, budou této knize rozumět čtenáři na českém a moravském venkově?
Já si to místo nevybral (smích). Byl jsem tady zakořeněn i vykořeněn současně. Pražská periferie, moderně satelit, je jakýsi hybrid. Místo bez vůně – za to s pronikavým zápachem. Ale nebylo tomu tak vždy. Když jsem byl kluk, byla to obec s určitým půvabem. Dnes tady jezdí jenom auta sem a tam. Lidé nervně těkají – někam se přesouvají. Za nákupy nebo tak. To je česká kultura. Jinde je to podobné – byli jsme přece globalizováni. Trh se stal naším náboženstvím.  

Vydáte se za nimi na autorské turné, jako to dělají například rockové kapely? Na mysli mám případné besedy se čtenáři v místních knihovnách a další podobná setkání.
To opravdu nevím. Nejsem rocková star. A nemám manažera. Víte, dnes všichni dělají všechno – a podle toho to taky vypadá. Žádné kvalitní výkony. Jak říká jeden můj kamarád: 80 % energie na reklamu – a 20 % na tvorbu. Jen výjimky potvrzují toto pravidlo.  

Hypochondr z periferie si přímo říká i o další podoby – například si ho umím představit jako audioknihu nebo komiks. Spojíte síly i s jinými tvůrci?
To s vámi souhlasím. Já rád podnikám dobrodružství i v jiných oborech. Natočil jsem několik hudebních dokumentů, fotím a maluju. Hypochondr by byla fajn audiokniha. A také dobrý film. Už jsem dokonce udělal přípravné práce – pro čtení i pro zfilmování. Když se někdo ozve, budu rád!  

DOTAZNÍK K21

Jiří Syrovátka, spisovatel

Narozen: 1959
Vzdělání: filmová a televizní žurnalistika na UK
Kořeny/současné bydliště: Praha, východním směrem
Vydané knihy: Prasklá struna (Mladá fronta, 1990), O pankáčkovi (Pražská imaginace, 1991), Nezapadá slunce nad Zapadákovem (Mladá fronta, 1992), Výkřiky v Moři ticha (Hynek, 1997), Průjezd (Rodiče, 2004), Hypochondr z periferie (Brána, 2014)
Oblíbení spisovatelé: magičtí
Oblíbená hudba: psychedelická
Oblíbené filmy: duchovní
Oblíbené obrazy: nepředmětné a abstraktní  

Foto autora - autoportrét: Jiří Syrovátka
Obálka knihy: archiv nakladatelství Brána  

( 7 hlasů )

 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Anna Pozidis: Pro mladého dirigenta je zásadní nabrat co nejvíce zkušeností

archiv Anny Pozidis

„Když má dirigent s orchestrem a zpěváky to správné napojení a funguje to po všech stránkách, tak je to nepopsatelná nádhera,“ přiznává dirigentka opery ND a Státní opery v Praze Anna Pozidis.

...

Výtvarné umění

Modlitby Martina Jonáša

Klarisky perexBratislavské kultúrne a informačné stredisko a spisovateľ Ivan Melicherčík otvorili 28. januára v priestoroch koncertnej sály Klarisky v Bratislave výstavu Modlitby Martina Jonáša. Obrazy pochádzajú zo zbierky Ivana Melicherčíka.

Divadlo

Moravské divadlo Olomouc uvede v dubnové premiéře muzikálový evergreen Sugar

sugar200Sugar – to je světoznámý muzikál, který vznikl podle scénáře k legendární filmové komedii Někdo to rád horké. Co všechno se může stát, když si dva muzikanti hrají s gangstery na schovávanou. V pátek 12. dubna ji uvede v premiéře Moravské divadlo Olomouc.<...

Film

Film S tebou mě baví svět slaví čtyřicáté narozeniny

s tebou me bavi svet 200Každý rok se těšíme, až jej budou o vánočních svátcích vysílat. Film o rodinné výpravě na chalupu v beskydských horách, kde děti zažívají zimní dobrodružství spolu s jejich tatínky. Řeč je o nepřekonatelném díle Marie Poled...