Kamila Nováková: Jako správní nomádi jsme chtěli mít co nejvíce zvířat a pastvin

Kamila Nováková: Jako správní nomádi jsme chtěli mít co nejvíce zvířat a pastvin

kovbojky obalkaNedávno vyšla kniha Kamily Novákové Co by se kovbojkám stávat nemělo. Kniha je nejen o chovu koní, o lidských a zvířecích dobrácích i potvorách, o krásách přírody v Jeseníkách, o nezaměnitelném kouzlu života v těchto horách, ale také o překonávání překážek, těžkostí a trablů, jež nám život přináší. A protože se s Kamilou znám, rozhodla jsem se ji vyzpovídat. 

 

 

Kamilo, v knize popisuješ, jak jste postavili dům blízko města, nebydleli tam ani rok, dům jste prodali a odstěhovali se do chalupy na samotě v Jeseníkách. Tenkrát už jsi podvědomě tušila proč?
My nikdy žádný dům nepostavili, vždycky jsme jen opravovali, koupili, opravili, prodali, koupili další. Říkám tomu „nomádský komplex“, protože jsme se stěhovali za pozemky.  A proč?  Protože jsme, jako správní nomádi chtěli mít co nejvíce zvířat a pastvin. 


Pořád ještě to platí? 
Už ne. EÚ mi chov zvířat docela zprotivila. 

V jakém stavu byly ty chalupy? Byly hodně zchátralé? 
Z té první chalupy zbyly po opravě jen obvodové zdi a střecha. Druhá zase potřebovala novou střechu. Ve třetí jsme vyměnili všechna okna, některé vnitřní omítky a spravili stodolu. Ve čtvrté jsme vyměnili okna a všechny vnitřní omítky. 

A co bude dál? 
Za páté máme nachystané dřevo na malou roubenku inspirovanou jurtou. 

Tomu nerozumím. 
Dlouhé dřevo je hrozně drahé. Čím kratší dřevo, tím je levnější. Proto máme 3m dlouhé trámy, z kterých poskládáme devítiúhelník o průměru 9m. Devítiúhelník je skoro kruh a kruh to je jurta. Dlouho mi trvalo, než jsem manžela, kovboje tělem i duší, přesvědčila, že jurta, příbytek Mongolů je lepší než klasický americký srub, co si stavěli farmáři na západě. 

Zdá se, že se nám z rozhovoru stává článek do rubriky „stavebnictví“, takže dám otázku z jiného soudku. První tvůj „sedlácký“ počin byl chov slepic, které jsi musela vybít, protože se z nich de facto staly kanibalky. Toto se běžně stává v chovech? Že se slepice takto vzájemně masakrují?
To nevím, doufám, že ne. My udělali chybu, dávali jsme slepicím moc bílkovin. Je-li něčeho moc, je to vždycky špatně. Znám jednoho co chtěl přilepšit ovečkám, dával jim obilí, když čekaly jehňata. Jehňata vyrostla tak, že ovce měly problémy s porody, a některá jehňata z dvojčat byla zdeformovaná, protože se zkrátka nevešla do dělohy. Když v téhle práci uděláš chybu, už se většinou nedá napravit. 

Jak dlouho jste bydleli v té druhé chalupě, než jste založili chov koní? 
Po třech letech. Ale naši první kobylku jsme si přivezli už z té první chalupy. 

Kde se koně kupují? 
Všude, teď už všude, hlavně přes internet, poslední dobou je překoňováno. Můžeš koupit koně za 10 tisíc nebo za 100 tisíc. 

Kamilo, píšeš, že první část knihy, tedy Co by se kovbojkám stávat nemělo, jsi napsala, když jsi čekala v nemocnici na autotransplantaci kostní dřeně. Nechce se mi věřit, že by tak čtivou a vtipnou knihu mohla stvořit na smrt nemocná žena. Nebo právě proto? 
Opravdu jsem vlastně začala psát až doma, ale v nemocnici vznikl ten nápad a některé kapitoly. 

Když ses vrátila z nemocnice, ještě jsi napsala „koňské“ pohádky, velmi humorné kapitoly o chovu koní a mužů či rozdíly mezi koněm a kolem či populární formou zpracovanou teorii o plemenech koní a rozdělení koňácké veřejnosti, které jsi všechny shrnula do druhé části knihy „Co se šušká na pastvinách“. Kde jsi na to vzala čas? Vždyť ranč, to je práce od rána do večera!
Když jsem se vrátila z nemocnice, ještě jsem na tom nebyla tak, abych mohla pracovat „na plný úvazek“. Než se člověk vzpamatuje z chemoterapie, chvíli to trvá a pak jsem si dlouho píchala injekce roferonu. Měl dost vedlejších účinků, takže jsem musela vždycky na chvíli injekce vysadit, abych se vzpamatovala. Teď beru glivec, to jsou prášky a dobrý, taky drahý.  Beru 3 k obědu. Takže mám vždycky extra oběd. 

Pomáhají ti na ranči děti? A mají chuť pokračovat v tvém díle nebo se „odrodily“ do jiné branže? 
No, tak tohle je téma na další knihu. 

Tak už se nebudu vyptávat a ráda si na tu knihu počkám.

Kamilo, děkuji za rozhovor. 

Více o knize zde: http://www.suvicka.cz/?page_id=29472

kovbojka obalka SUVIKA


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Inspiraci nacházím všude kolem mě, říká zpěvák a textař Vlady Gryc

Gryc foto perexLoni mu vyšlo nejen debutové album Já svý sny mám, ale povedla se mu i letní hitovka Te Quiero, která zaznamenala sérii úspěchů v rozhlasové hitparádě Česká dvanáctka. To jsou poměrně nedávné umělecké úspěchy zpívajícího textaře Vladyh...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Čtěte také...

Dulux Let´s colour: „K zapojení jsou třeba oči, ruce a úsměv!”

lets colour 200Při brouzdání internetem jsme v redakci narazili na velmi zajímavý projekt Dulux Let´s colour, který rozhodně stojí za zmínku. O co přesně se v něm jedná, jste se mohli dočíst v tiskové zprávě na našem


Literatura

Večná otázka ako prepojiť vedu a umenie

umeni 200Podarí sa niekedy dosiahnuť rovnováha medzi sférou umeleckou a vedeckou? Budú sa navzájom plne akceptovať a prelínať? V dejinách nachádzame tisícky pokusov o prepojenie týchto zdanlivo protichodných odvetví, avšak realita nám prináša ich každodenný st...

Divadlo

I nadšencům patří prkna

zenitba tyjatr200Divadlo Tyjátr vzniklo v pěti lidech v roce 2002 pod Otrokovickou besedou. Nyní početnější parta nadšenců do divadla a hraní je zaměřena především na pohádky a komedie a nebrání se ani různým akcím města Otrokovice. Ve ...

Film

Hon: nezištné lži na komunální úrovni

hon jagten 200Obecně vzato jsou skandinávská dramata opředena řadou mýtů. Například, že seveřané točí často filmy o patologických jevech ve společnosti (násilí, alkoholismus, rodinné krize) a že je točí realisticky a bez cíleného uspokojování diváckých oč...