Kamila Nováková: Jako správní nomádi jsme chtěli mít co nejvíce zvířat a pastvin

Kamila Nováková: Jako správní nomádi jsme chtěli mít co nejvíce zvířat a pastvin

Tisk

kovbojky obalkaNedávno vyšla kniha Kamily Novákové Co by se kovbojkám stávat nemělo. Kniha je nejen o chovu koní, o lidských a zvířecích dobrácích i potvorách, o krásách přírody v Jeseníkách, o nezaměnitelném kouzlu života v těchto horách, ale také o překonávání překážek, těžkostí a trablů, jež nám život přináší. A protože se s Kamilou znám, rozhodla jsem se ji vyzpovídat. 

 

 

Kamilo, v knize popisuješ, jak jste postavili dům blízko města, nebydleli tam ani rok, dům jste prodali a odstěhovali se do chalupy na samotě v Jeseníkách. Tenkrát už jsi podvědomě tušila proč?
My nikdy žádný dům nepostavili, vždycky jsme jen opravovali, koupili, opravili, prodali, koupili další. Říkám tomu „nomádský komplex“, protože jsme se stěhovali za pozemky.  A proč?  Protože jsme, jako správní nomádi chtěli mít co nejvíce zvířat a pastvin. 


Pořád ještě to platí? 
Už ne. EÚ mi chov zvířat docela zprotivila. 

V jakém stavu byly ty chalupy? Byly hodně zchátralé? 
Z té první chalupy zbyly po opravě jen obvodové zdi a střecha. Druhá zase potřebovala novou střechu. Ve třetí jsme vyměnili všechna okna, některé vnitřní omítky a spravili stodolu. Ve čtvrté jsme vyměnili okna a všechny vnitřní omítky. 

A co bude dál? 
Za páté máme nachystané dřevo na malou roubenku inspirovanou jurtou. 

Tomu nerozumím. 
Dlouhé dřevo je hrozně drahé. Čím kratší dřevo, tím je levnější. Proto máme 3m dlouhé trámy, z kterých poskládáme devítiúhelník o průměru 9m. Devítiúhelník je skoro kruh a kruh to je jurta. Dlouho mi trvalo, než jsem manžela, kovboje tělem i duší, přesvědčila, že jurta, příbytek Mongolů je lepší než klasický americký srub, co si stavěli farmáři na západě. 

Zdá se, že se nám z rozhovoru stává článek do rubriky „stavebnictví“, takže dám otázku z jiného soudku. První tvůj „sedlácký“ počin byl chov slepic, které jsi musela vybít, protože se z nich de facto staly kanibalky. Toto se běžně stává v chovech? Že se slepice takto vzájemně masakrují?
To nevím, doufám, že ne. My udělali chybu, dávali jsme slepicím moc bílkovin. Je-li něčeho moc, je to vždycky špatně. Znám jednoho co chtěl přilepšit ovečkám, dával jim obilí, když čekaly jehňata. Jehňata vyrostla tak, že ovce měly problémy s porody, a některá jehňata z dvojčat byla zdeformovaná, protože se zkrátka nevešla do dělohy. Když v téhle práci uděláš chybu, už se většinou nedá napravit. 

Jak dlouho jste bydleli v té druhé chalupě, než jste založili chov koní? 
Po třech letech. Ale naši první kobylku jsme si přivezli už z té první chalupy. 

Kde se koně kupují? 
Všude, teď už všude, hlavně přes internet, poslední dobou je překoňováno. Můžeš koupit koně za 10 tisíc nebo za 100 tisíc. 

Kamilo, píšeš, že první část knihy, tedy Co by se kovbojkám stávat nemělo, jsi napsala, když jsi čekala v nemocnici na autotransplantaci kostní dřeně. Nechce se mi věřit, že by tak čtivou a vtipnou knihu mohla stvořit na smrt nemocná žena. Nebo právě proto? 
Opravdu jsem vlastně začala psát až doma, ale v nemocnici vznikl ten nápad a některé kapitoly. 

Když ses vrátila z nemocnice, ještě jsi napsala „koňské“ pohádky, velmi humorné kapitoly o chovu koní a mužů či rozdíly mezi koněm a kolem či populární formou zpracovanou teorii o plemenech koní a rozdělení koňácké veřejnosti, které jsi všechny shrnula do druhé části knihy „Co se šušká na pastvinách“. Kde jsi na to vzala čas? Vždyť ranč, to je práce od rána do večera!
Když jsem se vrátila z nemocnice, ještě jsem na tom nebyla tak, abych mohla pracovat „na plný úvazek“. Než se člověk vzpamatuje z chemoterapie, chvíli to trvá a pak jsem si dlouho píchala injekce roferonu. Měl dost vedlejších účinků, takže jsem musela vždycky na chvíli injekce vysadit, abych se vzpamatovala. Teď beru glivec, to jsou prášky a dobrý, taky drahý.  Beru 3 k obědu. Takže mám vždycky extra oběd. 

Pomáhají ti na ranči děti? A mají chuť pokračovat v tvém díle nebo se „odrodily“ do jiné branže? 
No, tak tohle je téma na další knihu. 

Tak už se nebudu vyptávat a ráda si na tu knihu počkám.

Kamilo, děkuji za rozhovor. 

Více o knize zde: http://www.suvicka.cz/?page_id=29472

kovbojka obalka SUVIKA


 
Banner

Přihlášení



S toxickými vztahy je to jako s chřipkou – virus daleko snadněji napadne člověka s oslabenou imunitou

S velkou nadsázkou by se tenhle příběh dal nazvat „Jíst, meditovat a milovat po česku“. Jen to není taková selanka, i když se děj odehrává v romantickém přírodním prostředí Grand Canyonu. Hlavní hrdinka tam ani nemedituje, ani si neužívá místních kulinářských specialit, ale tvrdě maká a kručení v břiše už ani nevnímá. A milování? Počáteční elektrické výboje vzrušení brzy vystřídají bolest, paralýza ze strachu a živočišný odpor. Naštěstí zafunguje i pud sebezáchovy.

Pointa

Skřítci Houbáci opět zasahují

Děti, co mají pod kloboukem, už jistě znají skřítky Houbáky. Ti se nyní vracejí na scénu a s nimi spousta dalších lesních bytostí, bez nichž by to v lese nebylo tak úplně ono. Na světě je druhý díl Houbáčků, knížky, která by měla ležet na čestném místě všech knihkupectví. Čím je tak výjimečná? Je prostě jedinečná!

Pointa

Banner

Hledat

Rozhovor

Pavlína Křivánková: „Důležitým tématem knihy byla i snaha ukázat, že problémy nebývají černobílé.“

pavlina krivankova200Pavlína Křivánková strávila na Valašsku, kde se odehrává i děj její prvotiny, celý svůj život. Malebná krajina zdejších kopců a přímá povaha lidí ji upoutala natolik, že jí zůstane věrná nejspíš napořád. V profesním životě prošla...

Videorecenze knih

Fotbal je magie, je to souboj umění, techniky a síly se soupeřem, který chce taky vyhrát

Na svém kontě má 130 fotbalových zápasů v nejvyšší československé soutěži, během nichž vystřelil 11 gólů. Kromě toho je dvakrát mistr Kostariky a jednou mistr střední Ameriky, z doby kdy působil v kostarickém klubu LD Alajuelense. Řadu let byl fotbalovým expertem a komentátorem fotbalových zápasů v České televizi. Spolu s manželkou, dcerou a synem pořádají každoročně pravidelně rodinný příměstský tábor pro děti Multi Art Camp, o který je obrovský zájem. Věnuje se také grafice a malování obrazů. Řeč je o Pavlu Karochovi.

Čtěte také...

Lada Šimíčková: „Když krásně prší, mám skoro vždycky chuť psát.“

lada simcikovaHotel v tiché ulici je jedním z nejzajímavějších vydaných alb letošního roku. Zrodilo se v dílně písničkářské firmy Lada Šimíčková & Ivo Cicvárek. Právě s Ladou jsme si povídali o vzniku nahrávky a také ...


Literatura

Nadia Terranova: Sbohem, přízraky: Komorní příběh ze Sicílie

sbohem prizraky 200Ucítíte sicilské horko na kůži, otevřete okenní křídla svého pokoje a nadechnete se přímořského vzduchu. A s ještě větší palčivostí prožijete niterný příběh ženy, která už by dávno měla být dospělá. Ujel jí vlak? Už nikdy nebude m...

Divadlo

Peníze vás otráví i napnou

Penize Dan a jeho matka perexDěj se rozbíhá: Jojco a Mirec  - dva vulgární výrostci se ženou dodávkou vyloupit banku. Jsou nezkušení, ustrašení, nervózní a nejistí.

 

Film

Víkend na Festivalu krátkých filmů v Praze
ImageNa Festival krátkých filmů zavítaly naše redaktorky Klára Scholzová a Martina Černá. Dvě reportáže v jednom vydání vás nalákají na příští ročník.
...