Eva Hölzelová: Hvězdná obloha byla můj sen

Eva Hölzelová: Hvězdná obloha byla můj sen

Tisk

200rKdyž se náctiletá holka zamiluje do antických mýtů a bájí, může se za řadu let stát, že je z ní vydavatelka a v rukou drží svůj ztělesněný sen. Svou vlastní knihu o mýtech a bájích inspirovanou hvězdnou oblohou. Jedinečné pojetí a strhující styl vyprávění. To je Eva Hölzelová, autorka knihy Hvězdná obloha.

 



Evo, vaší první láskou byla kniha Jarmily Loukotkové s názvem Není římského lidu. Právě díky ní jste propadla lásce k těmto poněkud drsným příběhům. Pamatujete si ještě na pocity té pubertální holky, která je po nocích ponořena do pro ni poněkud netypického čtiva?

Myslím, že kniha „Není římského lidu“ není netypická pro pubertální holky, ba naopak. Je neuvěřitelně čtivá, plná vášně a emocí, přečetla jsem ji tenkrát na jeden zátah. Začala jsem se díky ní zajímat o antiku a vyhledávala další autory, kteří tuto dobu popisují. A pocity z těchto knih jsem měla rozporuplné. Ta doba mě na jedné straně přitahovala, obdivovala jsem její umění a kulturu, na druhou stranu mi připadala strašně krutá až brutální. Tenkrát mi moje teta, češtinářka na střední škole, půjčila Satyrikon od Petronia. Stěžejní část Satyrikonu je Trimalchionova hostina. Oni neznali výraz gay, přesto byl sexuální akt mezi muži něco naprosto přirozeného. Trimalchio byl bývalý otrok, kterého si pán oblíbil jako milence a odkázal mu veškerý majetek. A tento náhle zbohatlík pořádal opulentní hostiny plné zvráceností. A manželky oněch bohatých mužů se musely smířit s tím, že jsou až dvojky za manželovým milencem a že se může stát, že je manžel po své smrti nijak nezajistí. Nikdo se nad tím nepozastavoval, láska mezi muži byla dokonce povýšena nad lásku mezi mužem a ženou. Nebo Životopisy dvanácti císařů od Suetonia, to byly dějiny perverznosti, ale Suetonius si určitě nevymýšlel, vždyť psal o své současnosti. Měla jsem tenkrát v hlavě z toho zmatek, zda na ně pohlížet jako na úchyly, nebo to brát, že byla jiná doba a že měli prostě odlišnou mentalitu i sexualitu, že vlastně manželský svazek, jak ho známe v dnešní podobě, zavedla až křesťanská církev.

r1

Co Vám třeba z této knihy utkvělo nejvíce v paměti, co je prostě tou nesmazatelnou stopou po „římském lidu“, jež si s sebou nesete od dětství?

Nejvíce mi utkvělo, jakým způsobem páchal sebevraždu výše zmíněný Petronius, vychovatel císaře Nerona. Lehl si do vany s horkou vodou, nechal si otevřít žíly, poté zavřít, zavázat. Najedl se, napil, zase si lehl do vany, nechal si otevřít žíly, zavřít žíly, a tak to opakoval, dokud nezemřel. Šokující také bylo, že Nero zabil svou družku Poppapeu Sabinu tak, že ji těhotnou kopnul do břicha. To se nedá zapomenout.

Nápad ve Vás zrál, sílil, měnil se… uspěla jste v konkursu na scénáristy v jedné produkční společnosti, naučila se psát scénáře. Kdy vznikla myšlenka zpracovat báje a mýty pro televizi?

TV NOVA mě v roce 2008 pozvala na svůj První producentský den, v rámci něhož televize hledala nové náměty a formáty a oslovila autory a producenty, aby posílali do televize své nápady. Vypracovala jsem projekt Hvězdná obloha, v němž by úvodem astronom povyprávěl o všech relevantních souhvězdích a poté by následovala hraná epizoda. Projekt vybrali a pozvali mě do Novy, abych jej osobně prezentovala. Nečekala jsem, že budu povídat před zraky tolika lidí a ještě mě budou u toho natáčet, v každém případě to byla zkušenost k nezaplacení. Televize uvažovaný projekt nakonec nerealizovala, protože by to bylo finančně velmi náročné, zejména počítačová animace bájných příšer a nestvůr. Zkusila jsem to poslat ještě do německých produkcí, dokonce až do USA, kde jsem narazila na krajana. Vždy jsem obdržela stejnou odpověď. Hezké, ale drahé. Tak jsem se rozhodla, že to zpracuji literárně. A další už víte.

Nakonec se projekt objevil alespoň v knižní podobě, předpokládám, že to vyžadovalo trpělivou práci a předělávky. Jak jste přepracovávala celý projekt do knižní podoby?

Podrobnou rešerši, která souhvězdí jsou spolu díky legendě propojena a jací hrdinové, jaké obludy a příšery do těchto příběhů patří, jsem měla vypracovanou už pro televizní projekt. Zbývalo „jen“ ty příběhy napsat. Čerpala jsem z knížek Vojtěcha Zamarovského, Roberta Gravese a do češtiny přeložené anglické knihy „Mytologie – mýty, pověst a legendy“ od kolektivu autorů. Zpočátku jsem vůbec nevěděla, jak řecké báje „uchopit“. Zdali vnést moderní prvky a dialogy přizpůsobit dnešní mluvě či se držet klasiky. Poptávala jsem se přátel a literátů působících na literárních serverech a v 99% jsem obdržela odpověď, že chtějí vyprávění „po staru“, že to k bájím a legendám jaksi patří, že by se bohům měla zachovat určitá důstojnost a že by rozhodně nechtěli číst, jak např. Zeus říká Hermovi: „Hele, přihraj mi sem toho prudiče Prométhea.“

r

Kniha je kombinována s astronomickými popisy, mnoho jste toho na toto téma pročetla, s kdekým si povídala... Jak vůbec astronomové jakožto vědci, pohlíží na spojování souhvězdí s mýty a bájemi? Je to pro ně rutina, prostě jméno souhvězdí, nebo jsou i tací, co si rádi hýčkají onen magický a mytický náhled na noční oblohu?

Na toto se musíte zeptat spíše astronomů. Mohu vyjádřit pouze domněnku, a ta je, že se astronomové nezříkají onoho tajuplného mytologického nádechu, neboť když se podíváte na stránky libovolné hvězdárny, báje, vztahující se k jednotlivým souhvězdím, jsou zde stručně zmíněny. Nakonec 48 souhvězdí severní oblohy bylo pojmenováno již ve Starověkém Řecku, a to astronomem Klaudiem Ptolemaiem, který vypracoval první hvězdné mapy. Nesou jména hrdinů, bohů a příšer řeckého bájesloví, takže není důvod je nerespektovat.

Sama jste vydavatelka, laika asi napadne, jak těžké a časově náročné je vydat knihu? Jak dlouho to trvalo?

Knihu jsem psala zhruba tři roky. Poté jsem hledala ilustrátora a nakladatele. Když jsem je oba v dubnu minulého roku našla a od nakladatele obdržela velice výhodnou smlouvu, celý projekt zkrachoval díky ilustrátorovi, který sice nádherně maloval, ale byl krajně nespolehlivý. Tvrdil, že jeho snem je ilustrovat knihu, bohužel nebyl schopen po několika měsících poslat jedinou ukázku své práce. Neustále se vymlouval na tisíce věcí, nedovedla jsem si představit, že dodrží nakladatelem požadovaný termín, takže jsem naši spolupráci, dá-li se to tak nazvat, když neposlal ani jednu kresbu, ukončila. Brzy poté jsem se seznámila s ilustrátorkou Renatou Petříčkovou, která odvedla perfektní práci během tří měsíců. Když jsem měla pohromadě text i ilustrace, napadlo mě, že bych knihu mohla vydat sama. Zkušenosti jsem už měla s vydáním knihy „Vozík a vězení je pro každého“ Radky Zaciosové, věděla jsem, co to obnáší – korektury, tvorba obálky, volba formátu, písma apod. Přiznám se, že nejtěžší rozhodnutí bylo, zda tisknout paperback nebo vázanou knihu. Zvítězila dražší kniha vázaná, když už si plním sny, tak aspoň v řádné podobě. Dát graficky knihu dohromady také vyžadovalo určitý čas, ale bavilo mě to. A co se týče obálky, spolupráce s René Vaňkem je radost.

Jako zvědavý čtenář se zeptám: Je v Evě Hölzelové ještě nějaký zajímavý sen, který čeká na své naplnění?

Těch je! Mám v plánu ještě další projekty, ale nerada bych je prozrazovala napřed. Za prvé to přináší smůlu, za druhé nechci někoho inspirovat, slyšela jsem své nápady a věty ze scénářů, které jsem posílala do různých TV, v některých seriálech. Ale jedno naznačit snad můžu, jedním z nich bude knížka pro děti, ty nejmenší prcky. Pohádek není nikdy dost ani pro nás „dospěláky“.


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

BluEye: „Důležité je jít proti proudu a odlišit se“

blueye 200Skromný a sympatický mladík, který je znám i za hranicemi naší malé země, avšak na ulici byste ho přehlédli, protože mnohdy třeba ani nevíte, že jste slyšeli nějaký track zrovna od něj – to je BluEye, ostravský trancový DJ a producent, který na scé...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Největší úspěch pro mne je, že stále mohu malovat, říká Petr Polášek

petr polasek 200Petr Polášek nejen maluje, ale je také vidět. Můžete ho potkat na vernisážích, koncertech a také na společenských akcích, kde občas předává své obrazy. Je autorem portrétů mnoha slavných a známých osobností. Ale to je jen zlomek jeho tvo...


Literatura

Supi v hotelu Continental a další zápisky ředitele zoo

supi v hotelu continental 200V září vyšla u nakladatelství Universum další publikace Miroslava Bobka, která dává nahlédnout do fungování Zoo Praha. Tato kniha nese název Supi v hotelu Continental a další zápisky ředitele zoo a kromě řad...

Divadlo

Peter Gábor režíruje v Česku i Slovensku, ale představil se i na scéně Théâtre Moliére v Paříži

peter gabor perexKrásných sedmapadesát let oslavil koncem října renomovaný režisér Peter Gábor. Řadu let sklízí úspěchy na divadelních scénách v Česku i Slovensku, ale objevil se také jako herec se objevil v několika filmech a seriálech. Působil j...

Film

Dědictví aneb Kurvaseneříká

dedictvi perexPřed dvěma desetiletími si zjednala pozornost komedie Bolka Polívky a Věry Chytilové Dědictví anebo Kurvahošigutntag. Příběh poněkud lemplovitého vesničana Bohuše, jenž k velkému jmění přijde, aniž s ním umí zacházet, proslulá režisérka opent...