Herečka Veronika Kubařová: „Všechny role jsou jako moje děti“

Herečka Veronika Kubařová: „Všechny role jsou jako moje děti“

200rozMladičkou Veroniku Kubařovou můžete znát z především z nejen teenagerovských filmů Rafťáci, Ženy v pokušení, Můj vysvlečenej deník či Lidice. Momentálně však tvrdě zkouší v Městských divadlech pražských Markétu. Kterou? Lazarovou! Její premiéra proběhne 16. listopadu a u této příležitosti jsme Veroniku požádali o pár slov.

 

 

Vaše rodina se věnovala loutkám. Jak přesně a co vše vám to dalo? Máte například ve svém domově nějaké loutky?

Jediná loutka, kterou mám momentálně doma, je malý dřevěný pan Kraus, kterého jsem dostala v jeho pořadu. :) Ale loutky mám obecně moc ráda.

roz1

V současné době působíte v Městských divadlech pražských. V čem tkví kouzlo tohoto divadla?

V jeho pestrosti repertoáru, milých lidech a dobrému zázemí.

A jaké v divadle panují vztahy? Jste s ostatními herci kamarádi nebo spolu jen hrajete?

Myslím, že na kolegy si v žádném případě nemůžu stěžovat. Jsme dobrá parta.

roz4

Je nějaký herecký kolega, se kterým se vám hraje obzvlášť dobře?

I kdyby byl, to vám přece nemůžu říct, to by bylo ostatním líto! 

Jaká hra, ve které jste v tomto divadle hrála, vám nejvíce dala? Máte obecně ráda výzvy?

Výzvy mám ráda, ale nemusím se zase přemáhat za každou cenu. Vybrat jednu roli ze všech nedokážu. Všechny jsou jako moje děti.

Máte raději komedie nebo dramata? Proč?

V ideálním případě od každého trochu. Teď mi začínají převažovat velká a těžká dramata, tak cítím, že bych s radostí nazkoušela komedii.

V blízké době vás čeká hlavní role v české klasice od Vladislava Vančury Markéta Lazarová. Jak se na ni připravujete?

Poctivým a intenzivním zkoušením a zkoušením a zkoušením! :)

roz3

Jak se vám hraje tento alegorický příběh? Co je na něm nejtěžší?

Nejtěžší je nebrat si nic osobně a nepociťovat zodpovědnost za hlavní roli.

Může vás jistě těšit, že čtyři z šesti listopadových představení, jsou vyprodaná. Necítíte pak větší tlak? Nebo vás to spíše motivuje?

Každý herec chce hrát pro plný sál, takže když je vyprodáno, mám radost!

Co je pro vás po představení největší odměnou? Máte nějaký rituál před nebo po představení?

Bohužel asi ne žádný pravidelný. Na jedno představení mám takový talisman, který si vždycky věším do portálu, aby se na mě koukal a chránil mě.

Máte nějakou roli, kterou byste si moc chtěla zahrát? Nějaký doposud nesplněný sen?

Nic takového konkrétního nemám. Baví mě, co přichází, protože vše se děje tak jak má!

Máte za sebou několik filmových rolí, ale dokázala byste se živit filmovým herectvím? Naplňovalo by vás to?

Jestli bych se dokázala uživit jenom tím nevím, nezkoušela jsem to, ale představit si to dokážu. Nějakou dobu bych to asi zvládla, ale myslím, že by se mi po divácích přímo přede mnou začalo stýskat.

roz

A neláká vás například hraní v některém z českých „nekonečných“ seriál typu Ulice a podobně?

Už i pár takových nabídek bylo a vždycky řeším konkrétní roli a hlavně většinou za mě rozhodne čas, že se ukáže, že na to vlastně v tu dobu nemám vůbec čas.

Jak se vám hrálo například ve filmu Ženy v pokušení po boku Elišky Balzerové, Lenky Vlasákové a také Vojtěcha Dyka? Jak na tento film vzpomínáte?

S velkou radostí, byla to krásná spolupráce, výjimečné setkání s velkými herci, takže nezapomenutelné.

Je filmové zákulisí příliš jiné než to divadelní? Pokud ano, v čem a proč?

Řekla bych, že filmové zákulisí má jiné tempo než divadelní. Je to totální nasazení na 12 hodin, ale zase ne každý den. Jinak jak se říká: někteří lidé, jsou všichni stejní, takže atmosféru tvoří už ti konkrétní lidé.

Jaké jsou vaše další koníčky kromě herectví? Jak odpočíváte?

Snažím se dělat si radost. To co mě potěší, se mění podle ročního období, nálady a dalších okolností. Ale často to je cokoli s kýmkoli, koho miluju-s přáteli, přítelem, rodiči, knížkou, přírodou, dobrým filmem, občas počítačem. 

Zde je prostor pro nalákání našich čtenářů do divadla a vzkaz pro naše čtenáře.

Vezměte blízké a vyrazte spolu za zážitkem. Ať už dramatickým, nebo komediálním. Budeme se na vás těšit!

Zdroj foto: Městská divadla pražská


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Banner

Rozhovor

MerelyWild: „Naše hudba je inspirovaná životem a velkými sny“

merely wild200Na festivalu Sunday Music Jam 14. září v pražské Stromovce, se mimo jiné představí skupina MerelyWild. Vévodí jí Veronika Wildová, která nám spolu s kytaristou Martinem odpověděla na několik zvídavých otázek.  

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Čtěte také...

Krádeže času Jany Eichler-Ruské

chimeara jana perexMnozí umělci touží zachytit prchavé okamžiky krásna a uchovat je natrvalo. Patří mezi ně i severočeská výtvarnice Jana Eichler-Ruská, tvořící pod značkou Chimeara. Lze uchopit přelud a přetavit jej do hmatatelné podoby? Je možn...


Literatura

Vyprávění příběhů není věda

jak vypravet pribehy200V nakladatelství Kazda vyšla kniha Jak vyprávět příběhy dětem, která by neměla uniknout rodičům, prarodičům a pedagogům. Osobně jsem na ni byla zvědavá, ale příliš jsem neočekávala a byla jsem velmi mile překvapena.

Divadlo

Antonius a Kleopatra – premiéra slavného dramatu v Brně

Antonius a Kleopatra perexPandemie a divadelní představení se velmi v lásce nemají. Ale Městské divadlo v Brně již v červnu odehrálo venku, na nádvoří Biskupského dvora, ve své premiéře pohádku O statečném kováři. První skutečnou premiér...

Film

Nový film režiséra Romana Vávry Svět podle Muchy vstoupil do kin 1. října

svet podle muchy 200Symbolicky v roce 160. výročí narození jednoho z nejznámějších českých malířů Alfonse Muchy bude do kin uveden dokumentární film Svět podle Muchy. Režisér Roman Vávra divákům nabídne nový, v mnohém překvapivý pohled na život pro...