Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Jak se u nás v dnešní době hraje reagge? Jak Češi reagují na Jamajčany? Kam spěje česká hudba? Nejen o tomhle jsme si povídali se zpěvákem a kytaristou skupiny Švihadlo, Petrem Šturmou.

Jak se vám daří po prázdninách?

Tak jako před nimi, těšíme se na další :-). Máme teď chvíli takovou koncertní pauzu, takže se zavíráme do zkušebny a připravuje nový materiál, abychom naše posluchače měli v příští sezóně čím překvapit.

Na vašich stránkách máte Virtual DVD Švihadlo Listory – pouhým kliknutím se fanoušci dostanou k dokumentu o skupině, o cestě do Číny či k několika videoklipům. Jak vás napadlo přijít s něčím takovým? Neobrali jste se tím zbytečně o peníze?

Celý internet je dnes takové virtuální DVD... V době, kdy jsem dělali nové stránky, tak youtube ještě nebylo takovým fenoménem jako dnes a nešlo tam přidávat dlouhé filmy. O peníze jsme se neobrali, spíš jsme je ušetřili za produkci a výrobu DVD.

Vaše poslední deska se jmenuje Času je málo. K čemu putuje toto poselství? Ke kultuře, životu, Švihadlu samotnému?

Je to v textu té písně… Že je potřeba život a čas využít a prožít... A v našich podmínkách třeba překonat vlastní pohodlnost a něco udělat. Když budete každý večer sedět u televize a chodit v deset spát, je asi pěkné, ale podle nás dost nuda.

Váš zpěvák je Jamajčan Vincent Richards. Věřím, že vám ho mnozí závidí. Jaká je jamajská povaha?

No to bychom také rádi věděli.. To je trochu nekorektní otázka – jaká je třeba česká povaha? Vincent je živel – někdy slunce, jindy mraky a vítr :-)

Jak vůbec tady v Česku lidé reagují na černocha s dredy? Jsou postřehnutelné nějaké předsudky nebo žijeme v tolerantní zemi?

My žádné špatné zkušenosti opravdu nemáme. Některé kapely trochu ohrnují nos nad městskými slavnostmi někde v sobotu odpoledne na náměstích. My takové akce máme hodně rádi a právě Vincent dokáže všechny, co tam přijdou dostat dohromady pod podium - děti, důchodce, tatíky s pivem. Když vidíte vedle sebe tančit Romy a třeba místní holohlavou mládež, tak je to veselý pohled. A to by právě reggae mělo umět, není to nějaký rockový “nářez”, tak si to nakonec všichni rádi poslechnou.
Předsudky Vincent neprožívá, Vincent je z Jamajky, kde když se někdo někomu nelíbí, tak ho třeba rovnou zastřelí. Takže nějaké pokřikování nebo poznámky jsou mu úplně lhostejné.

Co máte na reggae nejraději?

Líbí se mi ten specifický rytmus a taky kontrast mezi většinou veselou hudbou a vážnými, problémy světa reflektujícími texty.

Jak vám jde psaní textů? Věřím, že nejde o nic jednoduchého dát silný text do většinou veselé hudby. A přes čtvrt století nemůžete zpívat jen o sluníčku, pohodě a věcech s ní spojených. Nebo se pletu?

Napsat slušný text v češtině není asi pro nikoho úplně snadné, nacpat česká slova do reggae rytmů není jednoduché, ale léta praxe jsou snad trochu znát :-). Jinak my samozřejmě nezpíváme zdaleka jen o sluníčku a pohodě, i když jinak se pohodě na sluníčku vůbec nebráníme.

Českých reggae kapel moc není, ska je na tom podstatně lépe. Jak si myslíte, že bude pokračovat tento trend? A česká hudba obecně?

Českých reggae kapel je málo, to je pravda. Asi taky proto, že hrát reggae není tak lehké, jak to na první pohled vypadá. A taky tam není místo na nějakou hudební exhibici, muzikanti musí být celkem hudebně “ukáznění”, takže to možná mladé až tolik neláká. Určitě trvá pár let, než se k tomu někdo prokousá, protože u nás na reggae málokdo vyroste.
Česká hudba - kapel jsou tisíce, kluby a místa, kde hrát, trochu ubývají, ale pořád jich je také dost. Takže, kdo má potřebu a touhu hrát a něco dokázat může cokoliv a hlavně mu tu nikdo nezakazuje a nekontroluje, což my ještě pamatujeme… Když si myslí, že má úžasnou píseň, může ji za jeden den doma nahrát a zveřejnit na netu. Vůbec by bylo lepší, kdyby se lidi zavřeli s kytarami do garáží a něco vymejšleli, než aby strávili život u facebooku...

Máte pořád v srdci pohodu? Jak tomu napomáháte? Jaký je na to recept?

Máme to štěstí, že máme kytaru, písničku, kapelu a vás, takže to máme o hodně jednodušší. Koncerty, kterých je naštěstí stále ještě docela dost, nám téměř vždy vylepší náladu. Jinak žijeme normální životy, máme práce, rodiny, starosti, takže občas každému z nás události všedního dne pohodu můžou zkazit, ale většinou ne na dlouho.

Hudbou se neživíte – jaké jsou tedy vaše civilní povolání a jak se vám to vše daří skloubit?

Ono kromě toho, že všichni pracujem, tak část kapely je z Prahy, další z Mladé Boleslavi a zpěvačka teď žije v západních Čechách, takže v pátek odpoledne při odjezdu na koncert je to trochu náročné.. .Petr /já/ jsem projektant - stavař, Vincent učí angličtinu a dělá účetnictví, Maruška je lékárnice, Jirka je muzikant a hraje ještě v dalších kapelách, Pepa /basista/ je učitelem na gymnáziu, Honza /klávesista/ je programátor a Borek /bubeník / pracuje v boleslavské škodovce.

Co je pro vás nyní nejdůležitější? Za čím si jdete?

Jsme rádi, že se nám stále daří držet na klubové a festivalové scéně. Cíl je se stále vyvíjet, třeba s poslední deskou jsme si dali hodně práce, aby byla svěží a moderní, abychom i “mladým” ukázali, že nejsme nějaká stará vypelichaná kapela. Nechcem být vlastním revivalem, který hraje dokola pár 20 let starých provařených písní. To by nás fakt nebavilo.

Co byste vzkázali našim čtenářům?

Ať poslouchají reggae... Chvilku jim bude trvat, ale za chvilku už nebudou chtít poslouchat nic jiného :-)

Děkuji za rozhovor!

Zdroj foto: svihadlo.cz, autor poslední fotky: Salim Issa