František Vorel se narodil v Praze, kde žil do absolvování Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Nastoupil jako sekundář do tehdejší Krajské nemocnice v Českých Budějovicích na oddělení soudního lékařství. Primářem se stal v roce 1997. Na základě zkušenosti ze stáže na Ústavu soudního lékařství v Ženevě se mu na oddělení podařilo vybudovat první laboratoř forenzní genetiky v rámci soudního lékařství v ČR. Vypracoval na 10 000 znaleckých posudků v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství vesměs pro orgány činné v trestním řízení. Činnost v tomto odvětví ukončil. Nyní podává znalecké posudky v odvětví odškodňování nemateriální újmy na zdraví, kterých vypracoval na 400 pro soukromé osoby a soudy v občanskoprávních i trestních řízeních. Nedávno mu vyšla kniha Tady Vorel, pitevna.
Vítám Vás u našeho rozhovoru a na úvod se zeptám, jak si užíváte začátek jara? Máte toto období rád?
Mám ho moc rád. Za mlada jsem nejvíc miloval zimu, protože jsem rád lyžoval a na jaře jsem trpěl sennou rýmou. Při kvalitě tehdejších antihistaminik jsem tak jaro prakticky prospal.
Tento rozhovor se týká Vaší knihy Tady, Vorel, pitevna, tak by mě nejprve zajímalo, kdy se zrodila myšlenka napsat knihu? Cítil jste, že máte co předat?
Myšlenka se zrodila v nakladatelství Albatros Media, když si, tuším že šéfredaktor, přečetl můj rozhovor v jednom časopise, který se původně měl týkat mé angažovanosti na poli filatelie, ale nakonec paní redaktorku zajímalo hlavně soudní lékařství. Vydavatel mi nabídl dvě varianty, a to abych napsal populární knihu o soudním lékařství, nebo mi poskytne zkušeného redaktora, který zachytí mé povídání. Samozřejmě jsem zvolil druhou variantu.
A co bylo Vaším hlavním cílem při práci na knize? Představit Vaši práci, udělat osvětu, vyvrátit mýty, nebo něco jiného?
Asi vše uvedené. Nevím, který důvod převažoval.
Přečtěte si naši recenzi knihy: Velmi zajímavá kniha nejen pro fanoušky true crime
Jak se Vám spolupracovalo s novinářkou Blankou Kubíkovou? Znal jste ji nebo její práci?
Spolupracovalo se mi s paní Blankou Kubíkovou báječně. Před tím jsem ji neznal, jen některé díly Moje místa.
A jak probíhaly vaše rozhovory? Bylo u nich navzdory tématu i třeba veselo? Každopádně z toho musela být spousta materiálu.
Rozhovorům jsme věnovali čtyři dny, z toho dva u mě v práci a dva doma. Paní redaktorka rozhovory nahrávala, kladla otázky a já jsem odpovídal a vysvětloval. Přímo veselo nebylo, ale mírný náznak nadsázky, ironie nebo sarkasmu snad čtenář může cítit i z knížky. Množství natočeného materiálu neumím přímo posoudit, protože jsem pak dostal text od paní redaktorky zkrácený a upravený. Ten jsme pak střídavě dál krátili a upravovali.
Měli jste nějak dopředu promyšlené nebo dané, kudy se bude rozhovor ubírat?
Ne, to měla paní redaktorka Kubíková.
Objevila se při práci na knize nějaká otázka, která Vás překvapila? Nebo nějaká, na kterou se Vám úplně nechtělo odpovídat?
To si nevybavuji. Spíš mě překvapilo, že některé mé odpovědi překvapily paní redaktorku. V knize jsou uvedeny jako vyvracení mýtů.
A bylo i nějaké tabu, něco, čeho jste se nechtěl a ani nemohl dotknout?
Nemohl jsem se dotýkat případů, kde jsem musel dodržovat mlčenlivost, tj. zejména těch, kde neproběhlo veřejné hlavní líčení a můj výslech u soudu nebo nebyly podrobnosti zveřejněny v médiích. Také jsem nikde neuváděl osobní údaje zúčastněných.
Knihu můžete vyhrát v naší soutěži: Seznamte se s prací soudního lékaře
Kdyby měla být jedna věc, kterou by si měl čtenář z Vaší knihy odnést, co by to bylo a proč?
Byl by to rozdíl mezi patologií a soudním lékařství. Soudní lékař provádí kromě jiného pitvy osob zemřelých následkem úrazu, a to nejen mechanického, ale i chemického, což jsou například otravy, tepelného, elektrického a dalších, a pitvy osob zemřelých mimo zdravotnické zařízení, kde lékař provádějící prohlídku zemřelého nemůže zjistit příčinu smrti. Patolog provádí pitvy zemřelých výhradně ve zdravotnickém zařízení z chorobných příčin, zejména není-li dostatečně objasněna příčina smrti nebo klinická diagnóza. Hlavní náplní práce patologa je diagnostika chorob pomocí mikroskopického vyšetření tkání odebraných živým pacientům, např. při operacích. Z místa trestného činu tak mrtvola není nikdy převezena na patologii, ale vždy na soudní lékařství.
V knize se tohoto tématu dotýkáte, ale jaké kriminální seriály nebo i spisovatelé detektivek se Vám líbí? A baví Vás vůbec?
Baví mě. Případy 1. oddělení například jako ukázka práce policie, Polda a Policie Modrava jako pohádka.
Na závěr mi povězte, jak se vlastně díváte na v poslední době stále oblíbenější trend skutečných zločinů, tedy true crime?
Moc to nesleduji. Pro mě je to moc temné, mám toho dost v práci. A nezdá se mi, že to vždy přináší komplexní a pravdivý obraz případů. Někdy nastolují problémy, kde žádné nejsou.
Děkuji za rozhovor!
Zdroj foto: Jaroslav Fikota
< Předchozí | Další > |
---|