Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Tisk

Sylva Lauerova perexFanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

 

Sbírka Klóketen nese podtitul Zápisky z dozrávání. Název, inspirovaný jazykem dnes již zaniklého jihoamerického kmene indiánů Ona, je označením pro novice procházejícího náročným iniciačním rituálem dospělosti. Takto vidí sebe, svůj život i život ostatních v posledních letech i sama spisovatelka, obracející se opakovaně k odvrácené straně lidského bytí, plné pochyb, smutku, nostalgie i odevzdanosti. Naproti tomu román Hodina zmijí je moderní, pravdě ne nepodobný příběh s detektivními prvky, plný napětí a nenadálých zvratů.

• Sylvo, mám pocit, že obě knihy se tentokrát rodily poněkud klopotně, dá-li se to tak říct… nebo se mýlím? Jak jsi strávila poslední tři léta, co ti dala ta zvláštní doba?
O tom bych snad raději pomlčela. Musela bych totiž přiznat, že šlo o dárky nepěkné – smutek, strach a pochybnosti. Duchovní mistři nás však přesvědčují, že právě bolestné emoce jsou součástí života a činí nás moudřejšími. Zkouším to tak brát. 

Sylva Lauerova krest Kloketen

Křest sbírky Klóketen (foto: Viola Hertelová)

• Myslíš, že už se ti podařilo projít oním náročným iniciačním rituálem dospělosti? Co ti nejvíce pomohlo? A jak vnímáš proces zrání kolem sebe?
Velmi specifickou zkušeností bylo pro mě setkání se smrtí. Doprovázela jsem tatínka na cestě „na druhou stranu břehu“ a snažila se neudělat chybu. Pár měsíců jsem si pak myslela, že vím víc než dřív, ale poslední týdny mi znovu připomněly, že se s lidskou smrtelností velmi těžko vyrovnávám. Alespoň jsem k sobě upřímná. Ale to jsem byla vždycky, takže se sama sebe ptám, co jsem těmi posledními léty vlastně získala.

A proces zrání ve společnosti? Tak nějak mám pocit, že se noříme někam hodně hluboko, blízko ke dnu. Na druhé straně, blízkost dna v sobě nese naději, že se od něj brzo odrazíme, že?

„Přála bych si, aby mě čtenáři milovali a nenáviděli současně“

• Díky sbírce Klóketen dostávají čtenáři šanci dozvědět se více o původních obyvatelích Jižní Ameriky a o jejich tajuplném rituálu, kdy se z chlapců stávají muži. Zdá se, že tě téma magických obřadů fascinuje a přikládáš jim velký význam (Jumaroro, Hračka, Tichošlap). Potřebujeme v dnešní době vůbec ještě podobné rituály?
Nová básnická sbírka je ve svém obsahu víceméně parabolou k rituálu Hain, po kterém se z noviců (Klóketenů) stanou dospělí muži. Jde o reflexe pocitů, které ve mně pobyt v Ohňové zemi vyvolal a také mé vlastní emoce z posledních několika let.

Sylva Lauerova Kloketen1

Čtenáři v Klóketenu nenaleznou žádné reálie. Pokud mají zájem, bez problémů je objeví na internetu. A když nad tím teď tak přemýšlím, zdá se mi, že se vlastně my všichni nalézáme uprostřed celosvětového rituálu Hain a je jen na nás, jak ve zkoušce dospělosti uspějeme. A na tvou otázku, zda v dnešní době ještě vůbec potřebujeme duchovní rituály? Víc než kdy jindy!

• Brněnský křest knihy a první čtení básní ze sbírky Klóketen již proběhlo. Jaké jsi zaznamenala ohlasy a co z obsahu obvykle posluchače nejvíc upoutá či překvapí?
Nároční čtenáři mají sbírku za to dosud nejlepší z mé básnické tvorby. I já ji tak vnímám. Čím déle píši poezii, tím více tíhnu k její kondenzaci. K předání podstatného několika málo slovy, nad kterými je třeba se zamyslet, aby byly odkryty všechny vrstvy sděleného. Navíc jsem, stejně jako u Ovací nevlídnosti (2012), do knihy zahrnula i některé své anglicky psané verše. Samozřejmě jsem pro odlehčení připojila pár vlídných básní, aby si každý přišel na své.

Sylva Lauerova

Sylva Lauerová (KIVA PHOTO)

• Přednesu poezie se při nejrůznějších příležitostech věnuješ poměrně často, například na školách a v domovech seniorů. Liší se přístup k poezii napříč generacemi?
Je diametrálně odlišný. V domovech seniorů chtějí slyšet poetickou klasiku, vázaný verš, poctivé rýmy a pokud možno žádná abstraktní témata. Mladší generace se kloní často k volnému verši, miluje abstrakci, civilnost a nebojí se experimentovat.

Jaká sbírka či konkrétní báseň tě v životě zasáhla natolik, že se k ní stále ráda vracíš?
Těch je tolik, že bych mohla popsat několik listů papíru. Jen namátkou – nekonečně dokonalá Sedmá elegie Jiřího Ortena, vášnivě pravdivá Ta láska Jacquese Préverta, geniální Nezvalův překlad Havrana od Edgara Allana Poea a to stejné v originále. V anglickém jazyce pak třeba báseň La belle dame sans merci od Johna Keatse pro její zvukomalebnost a když už jsme u těch originálů, tak v němčině An die Geliebte od Eduarda Mörike. A samozřejmě celá horda experimentální poezie, která mě zkrátka fascinuje.

Sylva Lauerova hodina zmiji

• Před pár dny vyšla tvá další kniha, román Hodina zmijí, jehož děj se odehrává v Brně a má reálné základy. Už to zní velmi zajímavě, navíc je zde příslib jeho pokračování…
Já nechci a nemůžu mnoho prozradit. Jen to, že jsem své pokušení hrát si se čtenáři dotáhla až k hranici dokonalosti. Přála bych si, aby mě milovali a nenáviděli současně. Za příběh, který jsem jim nabídla a za nezodpovězené otázky, které po přečtení zůstaly. Už jsem si tento přístup vyzkoušela v Jumaroru a klaplo to, bych řekla.

„Jsem a budu věčným studentem"

• Na tvém FB profilu bylo možno zhlédnout pár fotek a video, na kterém sedíš v kabině bagru a zdatně se oháníš lžící. To jsi potřebovala kvůli ději nového románu proniknout do tajů bagrování?
Nepotřebovala. Vyzkoušet si bagr byl můj dávný sen, stejně jako řidičský průkaz na traktor a třeba sváření. Manuální zručnost a zdatnost v některých technických disciplínách mě velmi vzrušuje. (Teď slyším zábavné komentáře příznivců Hračky: „Hele, vyměnila sex za bagrování!“) Upozorňuji, že se jedná o jiný druh vzrušení.

Sylva Lauerova na bagru

• Pokud se nepletu, částečnou inspirací pro spisovatelskou práci jsou ti vlastní zážitky – například cestování, osobní setkání nebo jen prchavý moment, který paradoxně hluboce utkví v hlavě. Je tomu tak i u Hodiny zmijí?
Inspiraci pro Hodinu zmijí jsem, bohužel, nemusela hledat daleko. Příběh, sice značně rozdílný od příběhu hlavní hrdinky Radky, ale stejně šokující, překvapivý a absurdní se mi zkrátka stal. A tak jsem vzala energii, kterou tato životní zkušenost ve mně a mých přátelích zanechala a použila ji.

• Móda, výtvarné umění a tanec patří mezi tvé další oblíbené aktivity. Nechystáš v některé z těchto sfér nějaký nový projekt?
Věř mi, že bych moc ráda! Ale naprostá většina podobných akcí stojí kromě lidského nasazení také peníze. Takže až budou nějaké nazbyt, na něco se vrhnu. Mým snem je vlastnit galerii s kavárnou, ve které bych pořádala pravidelné výstavy, při vernisážích by se tam scházeli umělci a pořádala by se v ní autorská čtení, přednášky, křty a happeningy. Ale k tomu je zapotřebí, kromě času, finanční zázemí. Navíc, nalézt opravdové nadšence, kteří by šli do nových projektů s otevřeným srdcem, je dnes velmi obtížné.

Sylva Lauerova  cestovatelka

Sylva Lauerová s manželem na cestách

• Která z činností, jimž se věnuješ, zaujímá na tvém žebříčku hodnot tu nejvyšší příčku?
Učení. Jsem a budu věčným studentem. Pro psaní románu jsem si musela vzít mimořádné studijní volno ze studia anglistiky a germanistiky na Slezské univerzitě v Opavě. Ve svém věku sice působím na prezenčním studiu jako zjevení, ale já jsem za „zjevení“ ráda – už jsem se s touto nálepkou sžila. A naštěstí existují i individuální studijní plány.

• Bez čeho obecně si nedokážeš svůj život představit?
Bez lásky. Bez přátel. Bez přírody.

Sylva Lauerova 1

Sylva Lauerová (KIVA PHOTO)

• Stále vypadáš skvěle, co pro sebe v tomto směru děláš? Máš nějakou osvědčenou metodu či zaručený tip, jak se v případě potřeby rychle vylepšit?
Ó, děkuji za kompliment. Zaručený tip je dětská duše. A já se bojím, že o ni v posledních měsících přicházím.

• Sylvo, pevně věřím, že tvá dětská duše tě ještě dlouho bude hřát a omlazovat. Děkuji za rozhovor.

Zdroj foto: archiv Sylvy Lauerové

( 3 hlasů ) 


 
Banner

Přihlášení



Kdo zabil Malého prince?

Autor policejních detektivek Michel Bussi se nechal inspirovat záhadnou smrtí Saint-Exupéryho a napsal napínavý příběh, který je hrou nejrůznějších náznaků a stop a zároveň je výjimečnou poctou Saint-Exupérymu a jeho malému hrdinovi.


JOTA

Dobrodružství mývala Gianlucy začínají na půdě malířské dílny mistra Leonarda da Vinciho

Fantasy plná napětí, záhad a humoru, odehrávající se v renesanční Itálii, se sice tváří jako četba pro děti a mládež, ale vůbec tomu tak nemusí být. Autor knihy Adam Folta totiž stvořil hrdinu – mývala Gianlucu, šibala, pohádkáře, dobrosrdečného naivku – který je sympatický jak svými kladnými vlastnostmi, tak svými nedokonalostmi.


65. pole
Banner

Rozhovor

Marek Dusil: „Nic bych neměnil, všechno nějak plyne…“

dusil marek200Cítí se spíše folkařem, ale zároveň v sobě nechává probublávat spodní rockový proud. S formací Marek Dusil Blend chystá nové album a své písně nejraději předkládá v prostém akustickém hávu. Rád hraje pro vnímavé publikum. Br...

Hledat

Epocha nároků: Christopher Caldwell o soumraku demokracie

Epocha nároků s podtitulem Zákon o občanských právech a soumrak americké demokracie popisuje na příkladu Ameriky od šedesátých let do současnosti, jak se může dobře míněný zákon zvrhnout ve svůj protiklad. Dílo v překladu Aleše Valenty vychází v edici Agora, ve které nakladatelství Leda představuje nekonformní knihy zaměřené na politiku a společnost.


LEDA

Čtěte také...

Lucie Bílá: Z egyptské princezny v muzikálu Aida na metalovou královnu za deset minut

lucie bila modiLucie Bílá se zvládá za deset minut převtělit z egyptské princezny v muzikálu Aida na metalovou královnu na koncertě Arakainu. Prý stačí změnit kostým a už se to hraje úplně samo, říká se sm...


Literatura

„Člověk může umřít jen jednou“

chlapec-ktery-nasledoval-sveho-otce-do-osvetimi 200V nakladatelství Jota vyšla kniha Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi obsahující skutečný příběh z prostředí koncentračních táborů. V Knihcentrum.cz byla...

Divadlo

Bratři Karamazovi – herecký koncert v Divadle Petra Bezruče v Ostravě

karamazovi  foto perexRomán Fjodora Michajloviče Dostojevského Bratři Karamazovi patří k vrcholným dílům světové literatury. Nesmrtelný příběh o otcovraždě měl v dramatizaci a režii Jana Holce premiéru v Divadle Petra Bezruče v Ostravě 10. pros...

Film

Ženy v příliš velkých pánských košilích

sfz 200Dalším z filmů, které je možné zhlédnout na festivalu Severská filmová zima je norský film se zvláštním názvem Ženy v příliš velkých pánských košilích. Film v sobě spojuje osudy tří žen, které se proplétají navzájem v norském městě Trondheim. Na diváky ta...