Zpracování Faustova příběhu lákalo, láká a lákat bude zřejmě i do budoucna. Je fascinující, přináší spoustu možností spisovatelům, básníkům, dramatikům i hudebníkům. Učenec, který se upíše ďáblu, aby dosáhl svého ve vědě i v požitcích, co víc si přát.
Historky na toto téma se poprvé objevily v literatuře již v šestnáctém století. Vycházely ze zpráv, které kolovaly o skutečném doktoru Faustovi žijícím v první polovině šestnáctého století. Tyto tajuplné zvěsti inspirovaly romanopisce od dob shakespearovských. V podobě tradičních loutkových her se příběh dostal z Anglie i k nám. Z takového tradičního zpracování vychází loutkohra Matěje Kopeckého: Johanes doktor Faust. V próze se námětem zabývala celá řada spisovatelů: Michail Bulgakov (Mistr a Markétka), Thomas Mann (Doktor Faustus) nebo Stanislav Lem (Solaris). Nejslavnější z nich je však Faust Goethův. Johann Wolfgang von Goethe zpracoval námět v několika verzích, tou úplně první je báseň Urfaust z let 1772–1775.

O Goetheho básni vyslovil autor knihy Dějiny divadla Oscar G. Brockett tato slova: „Tato dramatická báseň, nezamýšlená pro jeviště, zobrazuje lidskou touhu po naplnění, a naznačuje, že lidé dojdou spasení právě jeho hledáním… I když Goethe později nazval romantismus ‚churavým‘, jeho Faust svým obrovským záběrem, svým obrazem věčného lidského snažení a jako pokus zachytit nekonečnou rozmanitost lidské existence je vtělením značné části romantického myšlení.“
Právě k tomuto prapůvodnímu Goetheho zpracování se přiklonila v roce 1979 dramaturgyně Jaroslava Strejčková a stvořila jedinečné rozhlasové drama. Pod vedením režiséra Josefa Melče vznikla nahrávka patřící k „rodinnému stříbru“ Českého rozhlasu. Eduard Cupák je vskutku zoufale hledajícím Faustem. Touží po Markétce a neví si rady, přijme tedy radu našeptávače, ale neohlíží se na morální hodnoty, je tedy rozhodnuto! Zoufalství a strach vedle uspokojení se v Cupákově Faustovi sváří dál a dál až do úplného konce. Vedle tápajícího Fausta stojí bezvýhradně milující Markétka Kláry Jernekové, již „navádí“ – aby z toho cosi sama měla – zemitá Marta v podání Dany Medřické. Proti nim stojí civilní, nesmlouvavý, někdy nenápadný, jindy prostořeký kumpán – pokaždé jiný, vždy takový, jak situace vyžaduje – našeptávač Mefisto. Laskavý zpočátku, břitký vzápětí, hlasem hladící a jazykem sekající. Jemu propůjčil své umění Rudolf Hrušínský starší. Režisér s dramaturgyní tak v roce 1979 přišli s jedinečným výtvorem, ve kterém se snoubí příběh o touze a pochybení. Příběh, který s věkem nestárne.
Ukázka: http://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/urfaust.mp3

Název: Urfaust
Autor: Johann Wolfgang Goethe
Překlad: Jaroslav Bílý
Interpreti: Eduard Cupák (Faust), Rudolf Hrušínský st. (Mefistofeles), Klára Jerneková (Markétka), Dana Medřická (Marta), Rudolf Pellar (Duch Země), Jiří Pleskot (Wagner), Vítězslav Jandák (žák), Viktor Preiss (Valentin), Daniela Hlaváčová (Líza) a další
Rozhlasová úprava: Jaroslava Strejčková
Režie: Josef Melč
Stopáž: 95:43
Vydavatelství: Radioservis, a. s., 2013
Hodnocení: 99 %
Zdroj foto: www.radioservis-as.cz a cs.wikipedia.org (portrét autora)
| < Předchozí | Další > |
|---|





Říká, že ve své tvorbě se ráda vyjadřuje spontánně, rychle a podle momentálního rozpoložení. I když se u ní odmala projevoval výtvarný talent, k malování se dostala oklikou – až ve chvíli, kdy se jejímu synovi proměnil život. O to víc si váží daru, který...
Audiotéka před pár dny vydala audioknihu Suchý hadr na dně mořském, debut spisovatelky Ivany Chřibkové. Jedná se o útlou knihu, která však pobaví a navíc má co předat.
Letošní zlínský festival Culturea je věnován Francii a Brazílii. V redakci Kultury21 jsme nachystali sérii článků, které se budou týkat jak samotného festivalu, tak obou zemí. K francouzské kultuře patří neodmyslitelně malíři. Právě ve Francii vznika...
Nedělní odpoledne jsem strávila se synem vskutku nevšedně. Zlákal nás muzikál Mauglí, který ve svém repertoáru nabízí Divadlo Kalich v Jungmannově ulici, v Praze 1. Na odpolední představení chodí převážná většina dětských ...
Legendární režisér Clint Eastwood má v polovině světa (ne vlastní vinou) vypěstovanou zvláštní auru tvůrce, kterému se podaří vše, na co sáhne. Je to dáno tím, že jeho slabší počiny se kinosálům mimo vlastní domovinu většinou vyhnou a ví o nich ...