Kultura21.cz

Výjimečná výpověď o chorobné budovatelské křeči 50. let. Exulant Ferdinand Peroutka dílo označil za nejlepší český román napsaný po druhé světové válce.

O čem to je?

Červenec roku 195* zalil i pražský oblouk Vltavy poblíž Stalinovy sochy vedrem, ale jednadvacetiletá Jana Honzlová si léto neužívá. Zbytek Státního souboru písní a tanců Sedmikrása, kde doteď zpívala světu o lepších zítřcích, se i s papaláši a tajnými odjel družit do Finska, zatímco ona tvrdne v kanclu a očekává průtrž mračen. Tuší, že s ní takzvané lidově demokratické zřízení zúčtuje za prostořekost, s níž se stavěla k budování socialismu. Upřímnost se za onoho času nenosí, a kdo nedrží basu se soudruhy, jde proti nim a hůl se na něj vždycky najde – pokud včas nepodepíše. Zvlášť pokud jde o holku z rodiny vyvlastněného živnostníčka, jejíž kádrový profil nevylepšují ani živel uprchlý do zámoří, ani mukl z lágru, natož umlácená matka rodu, jehož zbytky kolikrát nemají co jíst.

Dívka ze zchátralého pavlačového domu v Karlíně by mohla papalášům z ÚV vyprávět, co je to správně podvyživený proletář. Na vlastní kůži cítí, že ji osud nahnal v mizernou dobu na šílené místo, avšak múza Josefa Škvoreckého bravurně vylíčí její vůli zůstat sama sebou: bezmocnosti, udavačství i tragédii navzdory.

Ukázka z knihy

„Honzlová, s tebou se absolutně nedá nic dělat, seš dívčí pásek a pásek zůstaneš.“ Čímž mi poměrně polichotil. Odpověděla jsem mu, že se ještě vynasnažím, jelikož je mi známo, že žádný mladý člověk není pro nás ztracen, a že přestanu nosit ten kosmopolitní účes a kapsy na sukni nebudu už nikdy mít větší než pětkrát pět. Nakonec jsem poznamenala, že pásci ale vždycky byli v každé společnosti progresivní element.
„Co je na tobě progresivního,“ zařval, až se mu dláždění od chudého tatínka zaviklalo.
„Nemám ráda stojatou vodu, pomluvy, lhaní a krupičnou kaši,“ řekla jsem klidně. „Pročež si myslím, že bych mohla bejt nápomocná při velký proměně světa.“

Ohlasy na knihu

„Honzlová je houževnaté, vzdorné a nepoddajné děvče – a především úplně normální, přirozené až k nevíře. Za nic na světě nechce mít něco společného s něčím nepřirozeným, násilnickým. (…) Jenže kostky už byly vrženy a zbývá jen čirá, konkrétní, přímo fenomenologická lidská bolest.“ – Svobodné slovo (1990)

„Obraz duchovní bídy, zřetelný v jednání většiny členů souboru, brutálního domovníka, ministerských úředníků aj., přerůstá ve svědectví o fungování totalitního systému, založeného na negativních lidských vlastnostech, kdy se jakékoli vybočení z řady chápalo téměř jako zrada na dělnické třídě.“ – Slovník české literatury

„Umět skrze řemeslo spisovatelství mluvit v tolika různých a protichůdných rovinách uvnitř každé postavy a mít tuto vrstevnatost v celé stavbě knihy – to znamená umět říct, co je to skutečnost života.“ – Alfréd Radok (1973)

„Když jsem v Kalifornii psala Honzlovou, celá nemocná po domově, byla jsem nepřítomná duchem; byla jsem zpátky v Praze ve dne v noci, zase jsem chodila po těch modrých a růžových dlažebních kostkách a stála na plošinách tramvají a nenáviděla jsem komunisty z celé duše (...), psala jsem jak posedlá od rána do večera, z domu jsem nevystrčila nos, ačkoli jsem byla v Kalifornii, ale neuměla jsem anglicky a nikoho jsem tam neznala. Ideální podmínky k napsání románu, jaké se mi už asi nenaskytnou. Vlastně takové tvůrčí vězení." – vyznání z knižního rozhovoru Opustíš-li mne, nezahyneš, který s autorkou vedl Karel Hvížďala (1993)

O tvůrcích

Zdena Salivarová-Škvorecká (* 1933) vyrostla v rodině pražského knihkupce, jenž po trpkých zkušenostech s komunistickou perzekucí nakonec emigroval. Životní družka spisovatele a jazzmana Josefa Škvoreckého využila hlas spontánní dívčí vypravěčky už ve svém debutu – v povídkovém triptychu Pánská jízda (1968) z uměleckého prostředí, jehož iluzorní pozlátko poznala jako studentka FAMU, zpěvačka, hudebnice či příležitostná herečka (Farářův konec, O slavnosti a hostech). Nakonec otce napodobila: po srpnové okupaci se s manželem nevrátili z cesty do zámoří a usadili se v Torontu, kde roku 1971 založili legendární nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Román Honzlová, považovaný za český protějšek k Salingerově generační výpovědi Kdo chytá v žitě, dopsala až v Kanadě a vydala ho pod touto značkou roku 1972. Ve stínu tohoto mistrovského kousku tak zůstávají novela Nebe, peklo, ráj (1976), jejíž hrdinka prožívá sovětským režimem zmarněnou lásku k lotyšskému basketbalistovi, a svazek Samožerbuch (1977) dokumentující provoz firmy, která na svět pomohla dvěma stovkám titulů zakázaných českých tvůrců. Soukromou exulantskou bilanci zprostředkovává autorčin román v dopisech Hnůj země (1994).

Denisa Barešová (* 1995) od osmi let hrála v Dismanově rozhlasovém dětském souboru a ve dvanácti jako Adélka vstoupila na prkna Národního divadla v Pitínského verzi Babičky Boženy Němcové. Vystudovala obor zpěv na Gymnáziu a hudební škole hlavního města Prahy a posléze činoherní herectví na DAMU, kde v roce 2018 obdržela Cenu Jiřího Adamíry. Vedle toho působila v uměleckém uskupení OLDstars. V letech 2018–2021 byla členkou ansámblu Švandova divadla, kde byla obsazována zejména do rolí křehkých dívek (Schillerovy Luisy, Shakespearovy Ofélie, ale i odbojné Kateřiny v jevištní adaptaci románu Na větrné hůrce). Roku 2021 získala Cenu Thálie pro činoherní umělce do 33 let. Před kamerou stála poprvé ve filmu Román pro muže (2010), poté účinkovala ve snímcích Laputa, Jan Palach, Krajina ve stínu, Promlčeno či Její tělo. Objevila se i v několika TV seriálech (Božena, Podezření, Chlap), nejnověji jako Marcela Holcová v Kukačkách. Česká mutace měsíčníku Forbes ji roku 2022 zařadila do výběrové třicítky talentovaných osobností do 30 let.

Pavel Soukup (* 1948) vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově a poté úspěšně absolvoval DAMU. Po studiu působil v oblastních divadlech, později se vrátil do Prahy, kde hrál v Městských divadlech pražských, především v Divadle ABC, a stal se členem souboru Hudebního divadla v Karlíně. Dobře známý je z televizních obrazovek – od roku 1980 se objevuje v televizních pohádkách, komediích a také v seriálech (např. Náhrdelník, Život na zámku, Ordinace v růžové zahradě). Daleko známější je ovšem jeho hlas – jednak díky mnoha dokumentům, k nimž namluvil komentář, a jednak jako dabér Arnolda Schwarzeneggera, Robina Williamse, Gérarda Depardieua, Michaela Douglase, Harrisona Forda, Bruce Willise nebo Roberta Redforda. Svůj hlas propůjčil i kresleným postavičkám z filmů Toy Story: Příběh hraček, 101 dalmatinů či Spláchnutej. Za mistrovství v dabingu byl několikrát oceněn.

Honzlová
Autor: Zdena Salivarová
Interpret: Denisa Barešová, Pavel Soukup
Režie: Markéta Jahodová
Délka nahrávky: 10 hodin 11 minut
Datum vydání: 19. října 2023

Více informací: https://onehotbook.cz/collections/all/products/honzlova