Literární vědec Jiří Zizler napodobuje šílené dobrodruhy, kteří se bůhvíproč vydávají na rozbouřená moře. Tak nějak lze s nadsázkou mluvit o chvályhodném pokusu interpretovat dílo básníka Ivana Diviše (1924 - 1999). Jak vlastně strávit poezii a další texty muže, který po sobě zanechal tolik zoufalství? Čtěte návod!
Monografie psaná přístupnou esejistickou formou nese název Ivan Diviš / Výstup na horu poezie. Jiří Zizler sleduje tvorbu pozoruhodného básníka od jeho debutu První hudba bratřím (1947) přes sbírky ze šedesátých let až k posledním veršům z konce předminulé dekády. V patnácti kapitolách se autor knihy zabývá jednotlivými fázemi Divišovy tvorby, všímá si básníkova jazyka a klíčových témat (náboženská konverze a nepřetržitý zápas o víru v Boha, vztah k milované i nenáviděné zemi, pojetí poezie jako zázračného daru schopného oslovit a měnit svět…).
Jiří Zizler hned v úvodu hovoří o setkávání s poezií, které „nemohlo čtenáře nepoznamenat, ať už s jeho hlasem souzněl nebo mu musel oponovat, každopádně byl vtažen dovnitř a jako účastník lyrického dění participoval na jeho verších.“ Autor monografie také připomíná, že Ivan Diviš vstoupil na scénu v sousedství české poválečné spirituální lyriky. V souvislosti se zmíněným debutem vyjmenovává typické a nezaměnitelné rysy zkoumaného díla: vypjatá až přepjatá obraznost, hojné apostrofy, stylizovanost a ozvláštňování, prozkoumávání možností a uzření člověka v temném stínu šklebící se reality, konfrontace velkých dějů a ambicí až s podprahovou křehkostí a líbezností, obliba paradoxů…
Esejistický výlet se „zastávkami“ u vydaných básnických sbírek předpokládá pozorného cestovatele. Divišovu poezii je nutno chápat ve společensko-politických souvislostech, tedy znát novodobou historii. Kupříkladu v souvislosti se sbírkou V jazyku dolor (1966) se autor monografie krátce věnuje způsobu, jakým Ivan Diviš také tvořil. Upozorňuje, že Divišovy skladby vznikaly zpravidla v jednom zátahu – „a autor se nevěnoval zpřesňování, prohlubování či zjemňování svojí faktury, jako by odmítal sám princip cizelování a literární rafinovanosti“.
Za stěžejní část monografie lze považovat kapitolu Velká trilogie, která je věnována třem důležitým sbírkám – Beránek na sněhu (1978), Odchod z Čech (1981), Moje oči musely vidět (1991). Při jejich interpretaci Zizler uvádí: „Zdá se, že Divišova poezie chce programově čtenáře dezorientovat: připomíná paprsek šípů, z nichž alespoň jeden může zasáhnout cíl. Základním znakem je až chaotická nepřehlednost, dosahovaná množstvím disparátních motivů, nejasných a neprůhledných odkazů, i výstavbou jednotlivých pasáží, které vytvářejí až jakousi tříšť a změť nerozluštitelných významů. Divišova poezie odmítá být přistižena při jakékoli harmonii, čitelnosti a souladu.“
Cenné je také připomenutí, že Divišovo dílo se neskládá jen z poezie. Právě proto Jiří Zizler věnuje jednu z kapitol textům jiného druhu. Deníkovým záznamům Teorie spolehlivosti (1972, 1994), záznamům snů Papouščí město (1988) a souboru fejetonů psaných pro Svobodnou Evropu – Slovem do prostoru (1993). Zde je mimochodem zmínka o divišovském vymezování se vůči lacinému optimismu. Básník totiž prosazoval nelítostné, drsně deziluzivní vidění reality bez jakéhokoli utěšování a konejšení. Proto si vybíral raději názor pesimistický… Zizler se domnívá, že „pesimismus má v tomto případě spíše obranný charakter – představuje varování, upozornění na důsledky pokorného odevzdávání silám zla…“
Kniha přináší mnohé zajímavé vhledy do tajemství díla, které by se například pro příznivce alternativní hudby dalo ve zkratce označit jako „hustý nářez“. Zizlerův text může posloužit jako fundovaný průvodce pro trpělivé studium díla Ivana Diviše, případně jako inspirativní pobídka k četbě, pro kterou jste se dosud necítili vybaveni. Monografii je možné doporučit nejen lidem, kteří se zabývají poezií, ale určitě i mnohým učitelům literatury. Leckdo nezasvěcený by se možná divil, nakolik jsou Divišovy texty namířeny k současnosti.
Ostatně za vše hovoří jedno konstatování a tři otázky autora této knihy:
„Diviš se celou osobností staví proti moci. Co však dokáže člověk bez moci? Může být člověk bez-mocný? Kam, na koho přenese bezmocný člověk kompetence?“
Přednáška Ivana Diviše (1990):
Název: Ivan Diviš / Výstup na horu poezie
Autor: Jiří Zizler
Rok vydání: 2013
Počet stran: 264
Vydal: Host – vydavatelství, s.r.o., Brno
ISBN: 978-80-7294-885-7
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto (obálka): Host, www.hostbrno.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Viktor Dyk, Karel Hynek Mácha, Stanislav Kostka Neumann, Jiří Karásek ze Lvovic a další velikáni jsou v příbězích Martiny Bittnerové zajímavým způsobem „polidšťováni“. Spisovatelka a badatelka v jedné osobě nabízí nový pohl...
„Mám, co jsem si zasloužil.“Poslední slova Rudolfa Slánského
Kdo byl architekt, který stavěl pyramidy v Lublani či minojské býky v Praze? A sloupy obdivoval tak vehementně, že je stavěl, i když nic nenesly? V komiksu vypráví Jože Plečnik o sobě, vzpomíná na svá velká díla a na lidi i místa, jež měl příležito...
Daisy je na prahu dospívání. Miluje pohádky, jejich srozumitelnost, daný řád, šťastné konce. Věří, že to podobně může fungovat i v opravdovém životě. Setkává se ale s nepochopením, znejistěním… Když se podívá do zrcadla, neví, koho v...
Režisér a scénárista Dan Pánek dotáčí poslední záběry rodinného snímku Děti Nagana, ve kterém si po boku Hynka Čermáka, Pavla Baťka či Kláry Issové zahraje také hokejový brankář Dominik Hašek. Premiéra filmu, který divákům připomene atmosfér...
