Rybí krev Jiřího Hájíčka – román z jižních Čech (ale nejen odtamtud)
Kultura21.cz

Rybí krev Jiřího Hájíčka – román z jižních Čech (ale nejen odtamtud)

rybi krev 200Sedím v kupé rychlíku Praha – České Budějovice, od stanice Tábor už úplně sama. Nad hlavou v prostoru pro zavazadla můj odřený tmavomodrý kufr na kolečkách, na jeho držadle se ještě houpe cedulka letiště v Rotterdamu. Konečně chvíle samoty, kdy si můžu vytáhnout z peněženky ten přeložený lístek se sloupcem jmen. Podlouhlý bílý lístek na poznámky, vypadá trochu jako účtenka z restaurace, v levém horním rohu je barevné logo holandské letecké společnosti. Popsala jsem ho v letadle velkými tiskacími písmeny a vzpomněla si přitom na Frederika. Co by tomu řekl. Ta bohémka, chaotička, ta Češka, se kterou se už čtyři roky trápí, a tohle? On, který má ve všem systém a vyznává řád. (strana 9)

Hana nebyla doma patnáct let, po celou dobu se „toulala“ světem. Jako kdyby se bála někde zakořenit, jako kdyby se bála mít nějaké místo za svoje. Teď jede domů – za tátou, bráchou, kamarády z dětství a mládí, lidmi, které měla a má ráda. Jen vztahy s nimi se nějak zauzlovaly – tenkrát… Co ji čeká? Objetí či odmítnutí?

Hana měla v patnácti letech jasně nalinkovaný život, chtěla žít doma na vsi, hodlala se vdát, učit v malotřídce, žít v chalupě, co tu stála roky nad řekou a voněla po předcích. Jenže její plán drsně narušilo rozhodnutí shora. Výstavba elektrárny si žádala konec několika obcí. Která chalupa přežije – a v ní její obyvatelé – a která ne, určovala kóta 370,5. To byla hranice, jež znamenala konec domů, zahrad, polí: konec kořenů. Všichni žijící pod kótou se měli odstěhovat, také Hančina rodina. Ona se rozhodla bojovat, nechtěla opustit jihočeskou vísku, kraj, který tolik milovala. Vydržela dlouho, tvrdošíjně se držela nejdřív „rodné hroudy“, později domu svého přítele, ale boj s úřady prohrála. Rozbilo se všechno, na čem si vystavěla vlastní život…

Osud několika jihočeských vísek naboural vztahy, které jsou základem spokojenosti každého z nás. Všichni se museli vzdát, odejít z opuštěné vesnice. Někteří odešli do „nového“ rádi, jiní situaci psychicky nezvládli, pocit vykořenění se jim hluboko usadil v duši. I Haně. Tenkrát netušila, že k návratu „domů“ se odhodlá za dlouhých patnáct let.

Teď se vrací. Je načase navázat zpřetrhané nitky… Hanka se vrací na místo činu, netuší, co ji čeká, neví, zda se napraví vše, co možná sama kdysi pokazila. Jak ji přijme táta, se kterým to bylo vždycky složité? Najde bratra? Co vlastně dělá? A co holky – nejlepší kamarádky – Anna a Olina. O Annu se tolik nebojí, ale Olina? Vždyť jí tenkrát přebrala kluka, dokonce s ním žila a chtěla s ním založit rodinu, nemluvily spolu už tehdy, dá se to vůbec napravit? Kam se asi poděl ten, kvůli kterému se s největší kamarádkou od dětství rozkmotřila? Na začátku cesty je plno otázek, co bude na jejím konci?

Jiří Hájíček rozehrál příběh jihočeské vísky osmdesátých let. Skvělá „vesnická próza“ moderní doby. Voní životem, září ve všech barvách lidských citů, pocitů a nálad, plyne ve vlnách od zármutku ke štěstí, od zrady k pochopení. Nic není černobílé, nic není bez kliček, objížděk a kotrmelců. Autor skvěle evokuje osmdesátá léta na vesnici, umožňuje, aby se čtenáři, byť sami nemají podobnou životní zkušenost, dokázali vcítit, ztotožnit se s hrdiny příběhu. Dávkuje jednotlivé osudy po částech, prolíná minulost se současností, nutí k vlastnímu úsudku i vzpomínkám. Nezůstal jenom v jedné rovině, v rovině kroniky doby (jak toto spojení nemám příliš ráda, jiné mne nenapadlo), rozevřel před námi vějíř dokonale vyváženého románu, kde nic není náhodné a vše má příčinu. Autor skvěle fabuluje, ale nikdo netuší, zda nejde o skutečné vzpomínky, o realitu, protože vše se zdá být možné, skutečné. Opravdový román o opravdovém životě? Ano, tak bych asi Hájíčkovu prózu nazvala v literárním semináři. Jako čtenářka děkuji – děkuji za velmi dobře strávený čas nad stránkami silného příběhu.

Jiří Hájíček (1967) žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela Zloději zelených koní. Je autorem románu Dobrodruzi hlavního proudu (2002). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko (2005) získal cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely o hledačích vltavínů Zloději zelených koní, román Selský baroko vyšel v angličtině, italštině, chorvatštině a maďarštině.

rybi krev

Jiří Hájíček: Rybí krev
Nakladatelství Host, 2012

zdroj pramenů: www.hostbrno.cz


 

Pro dobrou náladu...

Přihlášení



Soutěže

Bílá voda si zaslouží být knihou roku

Na jaře vyšla v nakladatelství HOST dlouho očekávaná kniha Kateřiny Tučkové s názvem Bílá Voda, která rozhodně stojí za to!
HOST

Pohádky z Kouzelného palouku si děti přečtou i samy

V nakladatelství Fragment vyšel unikátní Čtenářský systém, který má za cíl usnadnit orientaci v knižní nabídce pro začínající čtenáře. Soustředili se nejen na prvňáčky a druháčky, ale i na předškoláky a spolupracovali se zkušenou pedagožkou Kamilou Balharovou.
Fragment (Albatros Media)
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Videorecenze knih

Rozhovor

Pozor na žihadla aneb Vidíš-li vosu, nehýbej se

hous 200Že i něžné pohlaví umí jít za svým hlava nehlava, a třeba i za hranici zákona, o tom vypráví kniha šestnácti krimipovídek Evy Houserové, která právě vychází v nakladatelství JaS.

...

Hledat

Rozhovor s Ondřejem Neffem. Jak se mu vyhodnocovaly soutěžní povídky?

Ondřej Neff se stal patronem naší literární soutěže sci-fi a fantasy povídka, jejíž výsledky jsme nedávno vyhlásili. Osobně měl tu čest vybrat tři nejlepší povídky a my jsme měli tu čest s ním spolupracovat. Jak se mu povídky hodnotily, kterou svou knihu má nejraději a co pro své čtenáře chystá do budoucna?
Sledovat články Ondřeje Neffa můžete zde.

Z archivu...

Čtěte také...

Kocour Bob a jeho životní moudrost – moudrost skrytá v kočce

Kocour BOBBobovo poselství, a zároveň jeho moudrost, je jednoduché – užívejte si nejvíce, co to jde, věřte si, všímejte si věcí kolem sebe, oceňujte každý den, vymezte si své hranice, a je toho mnohem více. Bob nikdy nepromešká žá...


Literatura

Co viděla hodinářova dcera?

Hodinarova dcera perexV létě roku 1862 se na březích Temže u Birchwood Manor vylodí skupinka mladých umělců pod vedením talentovaného Edwarda Radcliffa. Jejich plán je jednoduchý – strávit léto v odloučení a nalézt inspiraci pro svou další tvor...

Divadlo

Klíště. Nová hra Boleslava Polívky

Kliste perexVím, že známý herec, režisér, dramatik, klaun a divadelní principál Boleslav Polívka byl asi před rokem postižen lymskou boreliózou. Je to děsně hloupá nemoc, infekce od klíšťat, u které člověk až do doléčení je téměř ochrnutý. Chápu, že ho to...

Film

Kdo získá nejvíce sošek Českého lva? Dozvíme se již tento víkend

Cesky Lev perexV sobotu 7. března od 20.00 v přímém přenosu České televize vyhlásí Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) po sedmadvacáté nositele výročních cen Český lev. Filmovým tvůrcům je na galavečeru v pražském Rudolfinu předá řada významn...