Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Ještě nedávno bych tvrdila, že tomu tak nemůže být. Kůrovec je pro mne odporný tvor, kterého nehodlám pozorovat, zkoumat, jehož přítomnost nevyhledávám. Pak jsem dostala knížku Jak jsem vezl kůrovce… a jiné neobyčejné povídky od Michala Vaněčka a můj vztah ke kůrovcům to trošku pozměnilo. Může s nimi být legrace.

Tedy pokud se do věci zapojí ještě jedno nové auto, kterým má být převezen tchán-entomolog z lázní domů. Takový vědec musí bádat i v dobé léčebné kúry, to dá rozum. Ideální se zdá být sběr vzorků – při kúře, kůrovců, jak jinak. Jenže doprava objemného studijního materiálu nemusí projít bez potíží:

Bylo mi všechno jedno. Vzal jsem stromky, které byly suché a prožrané, na dvoje dupnutí z nich udělal metrové kousky a narval to do nového auta, které již několik minut nevonělo novotou. Tiše jsem pozoroval, jak po čalounění na stropě lezou různí brouci.

„Cos to proved?“ uslyšel jsem najednou za sebou. Za mnou stál tchán, v ruce nějaké papíry, a zoufale hleděl do útrob vozu.

„No coby?“ nechápal jsem. „Chtěls to tam narvat, tak to tam je!“

„Tys mi zlomil kůrovce!“ zaúpěl děda.

„Jak zlomil kůrovce?“ zvýšil jsem i já hlas. Jakýho kůrovce, do prčic?“

„Zlomils to v těch místech, kde byl nejlepší kůrovec,“ syčel tchán, „kvůli těm kůrovcům jsem to přece sbíral, copak to nechápeš?“

„Můžu za to, že se to zlomilo v místě, kde je nejchutnější kůrovec, nebo co?“ rozčílil jsem se. „Samozřejmě,“ trval na svém tchán, „tam kde je to nejprožranější, tam se to zlomilo, to dá přece rozum.“ Mlčky a provinile jsem pozoroval larvy kůrovců, jak lezou po zemi v místě, kde jsem porcoval stromky. Byl jsem špinavej, naštvanej, upatlanej od smůly a za blbce. (strana 109)

Michal Vaněček je mistrem veselých situací. Líčí je trefně, s notnou dávkou nadhledu a sebeironie. Ve většině povídek vystupuje sám. V řadě příběhů se objevují jeho rodinní příslušníci, kamarádi, kolegové z práce. Je však nikdy nevystavuje ironickým pohledům a sarkasmu. Proto se jeho povídky dají označit za rodinné a přátelské. A ještě bych je označila slovem „chlapské“. Autor v nich nefňuká, nepláče, že není okolím chápán – jeho nadhled je zdravý, sebevědomý a hlavně vtipný! Jsou to prostě příběhy ze života. Při jejich čtení vám dojde, že podobné situace vznikají i u vás, jen jste se možná s nimi nevypořádali tak jednoznačně a bez ztráty kytičky, jako u Vaněčků.

Ve svých neobyčejných příbězích se autor trefně dotýká soužití v rodině, zabývá se kamarádstvím, které přetrvává leta, pracovním přátelstvím, které přerůstá za hranice pracoviště. Knížka humorných povídek není velká formátem ani rozsahem. Přináší však notnou dávku dobré nálady a pohody. Sedmnáct povídek je z doby současné i dřívější, z české kotliny i ze zahraničí, všechny příhody se někdy někde někomu udály… Michal Vaněček tyto události zachytil, vyfabuloval, nadnesl a zpracoval v „chlapském“ (rozuměj: neufňukaném) stylu. Jednotlivé příběhy vás rozveselí, možná popostrčí v případě vlastních rozhodnutí správným směrem, pobaví. Při čtení budete mít pocit, že ten pán je váš kamarád, že ho jistojistě znáte. Začnete ho vnímat jako dobrého kumpána na rošťárny a bude vám líto, že jste dočetli až na konec.

Jak vidíte, s kůrovci opravdu může být legrace, můžou přinést celkem slušný díl veselí do letních dnů. Až budete balit na dovolenou, přibalte si s sebou povídky Michala Vaněčka. Jsou fajn (a taky nezaberou moc místa v kufru, případně se vejdou do příruční tašky) a dají se číst i několikrát po sobě. Vždycky totiž najdete něco nového, co jste při předchozím čtením přehlédli.

Název: Jak jsem vezl kůrovce… a jiné neobyčejné povídky
Autor: Michal Vaněček
Ilustrace: Pavel Kantorek
Žánr: povídky
Vydáno: 2013
Stran: 112
Vydalo nakladatelství: Fragment
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: www.fragment.cz www.vanecek.org (foto autora)