Je to příběh mých předků osadníků, příběh dětství a dospívání na farmě mých rodičů, příběh safari a mnoha nocí pod hvězdami, příběh mé spřízněné duše Davida mých dcer Jill a Angely, vzniku našeho sloního sirotčince, prostě příběh mého života úzce propojeného s udivujícími životy mnoha různých zvířat, která nezměrně obohatila můj život, zvířat, která jsem poznala, milovala a stala se jejich náhradní matkou. (strana 14)
Těmito slovy zahajuje své vyprávění Daphne Sheldricková a plně jimi vystihuje podstatu vlastní knihy Africký příběh lásky. Podle názvu by se mohlo zdát, že v rukách svíráme milostný román s mnoha zápletkami. Tak zápletek má příběh habaděj, láskou jsou stránky zaplněny od shora dolů, ale román to určitě není. Je to příběh o silné vůli, nekonečné odvaze a houževnatosti všech, o kterých Daphne Sheldricková vypravuje. Její styl je nevyumělkovaný, prostý, zdá se až syrový. Vypráví nám tak, jako když babička vzpomíná na to, co „bejvávalo“. Někdy se zastaví déle u určitého životního momentu, máte pocit, že už bychom měli pokročit dál, ale kdepak; jinde jen stroze naznačí jakousi událost a spěchá jinam. Často se vrací k pro ni rozhodujícím momentům, takovým, které ji zasáhly hlouběji. Nic nepředstírá, vše popisuje se zemitou dobrosrdečností a poctivostí.
Díky vyprávění Daphne Sheldrickové se můžeme vcítit do života prvních bílých osadníků, kteří se vypravili do Keni. Prarodiče autorky se na začátku dvacátého století rozhodli přestěhovat ze skotského venkova do Afriky. Tuto část rodinné historie zná autorka sama jenom zprostředkovaně, přesto je její líčení událostí naprosto uchvacující, tedy alespoň pro mne. Nedokážu si představit, že bych se přestěhovala z města či obce do hlubokého lesa a do obchodu to měla třeba hodinu cesty lesními pěšinkami. Tady dámy sbalily, co se uvezlo, a vypravily se se svými muži na dalekou a únavnou pouť – nejdříve lodí, pak vlakem a nakonec vozy. Cesta trvala půl roku. Pak se pustily do zařizování domácnosti, staly se odbornicemi na všechno – od pěstování potravin, přes základní výuku potomků, po léčení rodinných příslušníků i námezdních dělníků. Do civilizace to měly dva dny jízdy, přesto to dokázaly a ještě vždycky své muže podržely, když se nedařilo, jak mělo, když africká půda se nechtěla vzdát novým osadníkům jen tak zlehka.
V dalších kapitolách s autorkou prožijeme dětství, internátní školu, kurz sekretářky, velmi brzkou svatbu s Billem, život v národním parku, kde manžel pracoval a pomáhal ho vybudovat, narození dcerky Jill, rozchod s Billem, konečně druhou svatbu s Davidem Sheldrickem a osmnáct let po jeho boku, narození dcery Angely a po časné smrti manžela pokračování v jeho odkazu.
Nádherné jsou momenty se zvířecími sirotky, které autorka přijala, krmila a zároveň dobře věděla, že je musí pustit, že oni se musí vrátit do volné přírody, jinak že by její snahy neměly správný konec. Právě pasáže o soužití lidí a divokých zvířat v keňském národním parku Tsavo obsahují nejvíc jednoduchých pravd a mouder, která této statečné ženě přinesl sám život. Takových, která jí vlastně darovala sama zvířata. Nejkrásnější vyznání však najdete na téma David:
Život s Davidem byl jedno velké dobrodružství, při kterém člověk viděl úžasné věci a dokázal je i pochopit. Při společné práci mi všechno připadalo zajímavé a úchvatné. Jeho brilantní uvažování a úcta a láska k přírodě mě nepřestávají inspirovat, jeho odkaz se odráží i v každodenní práci nadace. Byl by velice hrdý na naše úspěchy v odchovu osiřelých slonů i dalších zvířat, která dokážeme vrátit do volné přírody, kam patří. (strana 346/347)
Africký příběh lásky je zpověď, je vyznáním lásky k osudovému člověku, je poděkováním předkům a hlavně je laskavým vyprávěním o volné přírodě, kterou jako lidstvo ničíme, aniž bychom se o ni více zajímali a čerpali z ní vědomosti – je o autorčině lásce k přírodě a divoké zvěři. Proto nehledejte brilantní jazyk, neobvyklý slovosled či vybroušený styl. Čekejte lidskost a dobrosrdečnost, jednoduchost, která v sobě skrývá velmi zajímavé myšlenky, nutí k zastavení se ve spěchu života a zamyšlení se nad sebou samým. Příjemné čtení o jednom pestrém lidském osudu. Nicméně je třeba říct, že nejde o, jak já říkám, „hltací trhák“. V tomto případě je dobré si dát se čtením na čas. Vyplatí se to.
Daphne Sheldricková (nar. 1934 v Keni) téměř dvacet let pomáhala vést světoznámý národní park Tsavo. Po manželově smrti v roce 1977 založila na jeho počest nadaci, která mimo jiné pečuje o sloní sirotky. David Sheldrick Wildlife Trust má zastoupení v Británii a Spojených státech a díky internetu i filmovým štábům, které zde natočily řadu dokumentů, si nadace získala mezinárodní věhlas. Pořad BBC Deník sloní rodiny z roku 2005 zaujal miliony lidí po celém světě a další z úspěšných dokumentů, Návrat do divočiny, mohli zhlédnout diváci i v našich kinech.
Název: Africký příběh lásky. Život v keňském národním parku
Autor: Daphne Sheldricková
Překladatel: Ivana Huhlíčková
Vydáno: 2013
Stran: 360
Vydalo nakladatelství: Ikar
Hodnocení: 75 %
Zdroj foto: neolouxor.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
U příležitosti jarního turné velkolepého projektu Popelka na ledě jsme oslovili optimistickou zpěvačku Hanu Křížkovou. Dozvíte se nejen spoustu zajímavostí o Popelce na ledě, ale také na vás zajisté dýchne ta v....jpg)
V nakladatelství Kazda vydali další knihu přírodovědce Dava Goulsona. Po Divočině v zahradě přichází Návrat čmeláků.
Že je naše země národ pejskařů, to je všeobecně známo. Ostatně o tom svědčí i fakt, že kniha pro pejskaře Život byl pes od autorky Heleny Rytířové se dočkala druhého vydání, tentokráte v květnu u nakladatelství Grada.
Představení Moravského divadla Olomouc na motivy Bulgakovova slavného románu Mistr a Markétka se odehrálo v sobotu 20. 5. v 16:00 v rámci 21. ročníku festivalu Divadelní Flora.
Příběh chlapce a jeho psa odehrávající se v savojských Alpách pokračuje. Je rok 1948, Sebastianovi je už dvanáct let, Bella má tři nádherná štěňátka a otec Pierre, kterého si kluk našel, se žení s Angelinou a odjiždějí na svatební cestu do Kanady...