„Dýdžej“ Hobo je drsňák každým coulem, žije od mejdanu k mejdanu, svět má zalitý alkoholem a zakrytý dýmem z cigaret a jointů. Donedávna byl pouhým Zoxem a svou přezdívku Hobo používal jen v klubu, kde pouštěl hudbu. Pak to přišlo. Bratr Bokan dostal nakládačku a podrazil ho producent. Bokan byl hlavně muzikant a byl podle Zoxe ve všem lepší než on. Musel mu pomoct. Kvůli tomu použil i tátovu nelegálně drženou pistoli. Nestřílel, ještě ne. Jen s ní hrozil.
Doma to bylo prosté – máma se o všechny starala, táta vzpomínal na svou úspěšnou minulost a kluci si dělali, co chtěli. Jsou už dospělí. Tátu nebrali dávno, tedy hlavně Zox. Jeho vzorem přestal být jedné noci, kdy ho nechal s mámou v hořícím domě. Sám utekl. Od té chvíle si Zox myslí, že táta je srab a podrazák.
Jednoho dne se tenhle život od mejdanu k mejdanu, od sklenky ke sklence zhroutí. Hobo v mlžném opileckém oparu najde bratra s prostřelenou hlavou. Neví, jak dlouho je v oné místnosti, ví jen, že bratr nedýchá a cosi červeného mu zamazalo ruce. Policie tvrdí, že jde o sebevraždu. Otec to přijímá, matka se Zoxem ne. Tehdy se z něho stane jen Hobo – gorila Saši Barona. Nechce totiž, aby matka „zabalila život“, a jen mafián může přimět zkorumpovanou policii, aby potvrdila, že bratrova smrt je vraždou. To jediné matku může ochránit od žalu a chřadnutí.
Hobo se stane postrachem okolí. Je drsňákem za všech okolností, prochází se po tenkém ledě, ctí hierarchii, ale nehodlá se před nikým klanět. A jedno nebere vůbec – nenechá si vzít své přátelství s pozitivní Kinky a platonickou lásku k Darince. Když Darinka spáchá sebevraždu poté, co ji Baron potrestá za nevěru, Hobo jedná. Nehodlá se smířit s druhou sebevraždou v tak krátké době. Ale byla Bokanova smrt opravdu sebevraždou? Na to musíme přijít sami.
V románu Zorana Ćiriće najdeme všechny atributy, které patří k označení thriller – drogy, alkohol, sex, hazard, podivné obchody, surovost, konspiraci… Autor nás promyšleně vede světem, který není (naštěstí) každému přístupný. Světem, jenž přináší mnohé výhody, pokud je člověk na mafiánské straně, pokud není za nepřítele. To se však obratem může změnit a v mžiku se někdejší kápo ocitá na ošklivci. Román Hobo přísně odpovídá mafiánské literatuře, jak ji známe od amerických a italských autorů. Hlavní hrdina není vzorem ctnosti. Není lehké ho zařadit – váháme: je to citlivý kluk hrající si na drsňáka nebo jen odporný zabiják? Kyvadlo pravdy se zhoupne tu na jednu, tu na druhou stranu. Je těžké se rozhodnout, zda se stal mafiánem, aby pomstil bratra, nebo už ho nebavilo pracovat v obchodě s cédéčky a rozhodl se pro přepych v mafiánově suitě. Pokud přistoupíme na to, že je andělem pomsty, pak jeho plán přesahuje míru mstitele a spíš se blíží k hranici zločince, vyděrače a vraha. V opačném případě je to stejné…
Na knížce mi tak vadí jen jedno – dobře napsaný román, který vychází ve velmi pěkném překladu, mi kazí grafická úprava knihy. Jsem stará škola, a tak si myslím, že některé zásady by se neměly přecházet, že by se měly dodržovat. Začínat stránku koncem odstavce a končit jeho začátkem je pro mne rušící a nesnesitelné. Tyto „sirotky“ a „vdovy“ v knížkách nechci. Obdobně mne rozčilují různě dlouhá odražení odstavců. Překlepů jsem mnoho nenašla, což neznamená, že je jich sazba prosta. Spíš mne pohltil obsah a chyby jsem prostě neviděla. Ale prohřešky proti grafice mne ruší, ruší a také si myslím, že mnohé vypovídají o tom, jak moc si jejich autor váží vlastní práce.
Zoran Čirić – výrazná osobnost srbské literatury. Proslavila ho energická, živelná, umělecky přesvědčivá vyprávění o aktuálním životě, ve kterých prokazuje schopnost výtečného pozorovatele s citem pro pointy. Nevšední příběhy často umisťuje na periferie společnosti, do různých subkultur a míchá lokální kolorit s globální rock a jazz kulturou. Vydal pět románů, třináct povídkových knih a šest básnických sbírek. Žije v Niši, městě s „destruktivně-hédonistickou“ atmosférou.
HOBO
Autor: Zoran Ćirić
Překladatel: Jan Doležal
Vydáno: 2012
Stran: 250
Vydalo nakladatelství: Runa
Hodnocení: 70 %
Zdroj foto: Runa
| < Předchozí | Další > |
|---|
S Markem Hubáčkem jsem se sešla v útulné zlínské kavárničce, abychom si popovídali o jejich velkém projektu s názvem From Czech to Chicago, který má na svědomí on s jeho kamarádem Martinem Vítkem. Rozhovor je o kampani, ale především o umě...
Pokračování úspěšné knihy o takzvaných Knihožroutech spatřilo světlo světa. Novinka s podtitulem Kam zmizela školní knihovna pochází z pera Kláry Smolíkové a o ilustrace se opět postarala Bára Buchalová. 
Lidé v malém bavorském městečku žijí svůj obyčejný život. Ze všeho nejradši se setkávají v místní hospodě, kde probírají nejnovější drby a popíjí pivo. Jejich dalšími zálibami jsou sex a věčné snění o novém začátku a lepším životě. Jejich životní...
Nedávno jsem se přesvědčila o tom, že inspirace může přijít opravdu kdekoliv a kdykoliv. Na přednášce o antropologii nám byl v rámci metod zkoumání doporučen norsko-švédský film Povídky z kuchyně. A jako správný zapálený fanoušek antropologick...
