Intelektuál ve veřejném prostoru

Intelektuál ve veřejném prostoru

Tisk

academia intelektual ve verejnem prostoruMálokdo bývá tak zpochybňován, ba ostouzen, jako právě "intelektuálové". Jednou označováni za krasoduchy, jindy za rejpaly, pokaždé podezíráni, v čí prospěch vlastně promlouvají. Vadí, když se šťourají ve zdánlivě jednoduchých pravdách a upozorňují na rozpory v nich skryté. Více než tři desítky autorů, jejichž stati otiskuje sborník Intelektuál ve veřejném prostoru (opatřený podtitulem Vzdělanost, společnost, politika), zkoumají úděl intelektuálů. Připomínají onoho na obálce knihy vyobrazeného viselce, jehož sochař David Černý zobrazil, jak se možná z posledních sil drží jednou rukou na ráhnu?

Kniha se vyznačuje širokým tematickým záběrem: pisatelé ve svých textech, zpravidla deseti až patnáctistránkových, probírají nejen aktuální situaci, ale zhusta hledají také nejrůznější mezioborové kontexty a vypravují se do historie. Vedle školometsky suchých zamyšlení se dočkáme i šťavnatých úvah, které prozrazují, že nic nemáme brát smrtelně vážně - ani svou roli. Vedle jistě zasvěcených rozborů "toho, co existuje mimo mě" nalezneme i upřímné sebereflexe vlastních zkušeností a postojů. Troufám si tvrdit, že právě tehdy četba skýtá největší potěšení.

Většina autorů ověnčených tituly zpředu i zezadu pochází z vysokých škol či odborných ústavů, někteří mají i praktické politické zkušenosti. Výběr by tudíž mohl být poněkud zavádějící, neboť při povrchním čtení naznačuje, že o úloze intelektuálů mohou psát či dokonce jimi být mohou jen špičkově vzdělaní lidé. Avšak tento přístup odmítá hned v jednom z prvních příspěvků Petr Pithart, podle něhož "intelektuálem není jen ten, kdo je inteligentní a dejme tomu vzdělaný. Nemusí mít žádný diplom. Charakterizuje ho role, kterou ve společnosti přijal. Intelektuál je v tomto smyslu člověk veřejně činný. /… / Charakterizuje ho odvaha k hlasitému pochybování a odhodlání ke kritickému myšlení, což obojí vyplývá ze zájmu o souvislosti, o to, co se týká všech, a to nejen dnes a zítra, nejen právě a teď." (s. 40). A dodává, že intelektuál nemá nějaký patent na rozum, nemusí mít pokaždé bezpodmínečnou pravdu, může se mýlit. "Někdy se trefí, jindy je docela vedle." Připouští, že intelektuál může být služebný, může podlehnout vábení ideologií.

academia intelektual ve verejnem prostoru viselec

A Jaroslav Peregrin tuto dvojlomnost vlivu i šířených postojů domýšlí ještě dál: "Zdá se mi, že role, kterou sehrávali a sehrávají intelektuálové v rámci peripetií vývoje Evropy ve zhruba posledních sto letech, je poněkud podivná. Ač jsou to lidé svým vzděláním předurčení k tomu, aby dohlédli aspoň o něco dál než ostatní, nacházejí se až příliš často v roli "užitečných idiotů": lidí, kteří v zájmu ideálů nadšeně pomáhají vést státy a národy do područí diktátorů (aby na to pak samozřejmě i sami doplatili)." (s. 306). Jenže - snadno se takové obavy či výtky kladou, když z dějinného odstupu známe, co později následovalo, když archivy dovolí nahlédnout do zákulisí a poodhalit tak dosud nanejvýš tušené souvislosti. Jsme tudíž vybaveni nesrovnatelně větším množstvím informací, než jakým disponovali i ti nejznalejší lidé té či oné doby. A také připusťme, že ideál sociální rovnosti přitahuje podnes daleko silněji než třeba vize rasově čisté společnosti. Nebo si vezměme ideál svobody jako podstatný rys demokracie - pro mnohé je stále důležitější hmotné zajištění, neboť svoboda je neživí, jak s oblibou říkají, z čehož vyvozují, že se lze bez ní obejít.

Přiblížím několik statí přitažlivých svým osobním zaujetím. Socioložka Jiřina Šiklová přiznává, že nejvíce ji štvou "obyčejní" lidé, kteří si zakládají na své bezmoci, litují se a odpovědnost svalují na ty druhé. Dokonce obviňují ty, kdo jsou známí v médiích, a proto prý mocní, že právě oni jsou za všechna příkoři odpovědni. Nedůvěřivě hledí na každého, kdo se vymyká ze schematického černobílého vidění, kdo jen neprosazuje ten či onen názor vnucovaný politiky, ale poctivě hledá jiný, možná i lepší názor (s. 100 - 101).

Nalezneme i výroky nezastřeně provokující, třeba Čulíkovu tezi o zbytečném, v důsledku spíše škodlivém strašáku antikomunismu. Čulík tu píše, že "mnoho lidí dodnes spojuje po roce 1989 vzniklou KSČM, nepříliš praktickou, ale neškodnou politickou stranu, s někdejší totalitní KSČ, která ovšem mohla utlačovat československé obyvatelstvo pouze jako nástroj ruské imperiální politiky." (s. 199). I k Čulíkovým tvrzením lze vztáhnout připomínku filosofa Václava Bělohradského ohledně relativity vynášených soudů.

academia intelektual ve verejnem prostoru montaigne

Podle něho to, co zejména politikové předkládají jako absolutní pravdu, bývá toliko pravda (dočasného) vítěze. Píše, že každé rozhodnutí vládnoucí strany, mocensky se vymezující proti poraženým, zastírá hlavně to, v čem se vítězové poraženým podobají (s. 130). Já bych jen skromně podotkl, že u nás a nyní jsou to nejen manipulace veřejným míněním, ale lidově řečeno zejména "zlodějny" - provázání politických a ekonomických zájmů do jednoho nepřehledného chumlu.

Orientalistka Olga Lomová si všimla jiné nástrahy - když intelektuál vstupuje na půdu sdělovacích prostředků, aby osvětlil své názory, ocitá se ve světě zplošťování. Doléhá na něho požadavek, aby své postoje co nejvíce zjednodušil, nejlépe do duality "buď a nebo", aby pominul veškeré složitosti. Je nakonec vtěsnán do jednoduché fráze, kterou chtěl původně - jak autorka píše - dekonstruovat.

Politoložka Vladimíra Dvořáková si pohrává s rozborem jednoho výroku někdejšího poradce ministra školství Ladislava Bátory, že by "raději jihočeskou selku než pražskou intelektuálku". Domýšlí, jak politická scéna i média často konstruují obraz intelektuála, jenž nejenže nepřispívá k řešení společenských problémů, ale vlastně je sám uměle vytváří, protože vnáší hodnoty, které většinová společnost - oni pověstní "obyčejní lidé" - nesdílí (s. 299). Avšak stejně tak přehnané je očekávat, že hlas intelektuálů cokoli okamžitě a razantně změní - spíše se jedná o vytrvalé upozorňování na složitost jevů, které nelze vtěsnat do jednoduchých pouček.

academia intelektual ve verejnem prostoru

Také geolog Václav Cílek (s. 290-304) vnáší znepokojující otázky: zamýšlí se nad tím, zda někdejší socialistické zřízení u nás nepodryly více a účinněji kritické, deziluzivní články v běžně dostupných časopisech jako Technický magazín, než ze Západu pašované "podvratné" tiskoviny. A nastoluje mnohdy přehlížený či nedoceňovaný fakt, totiž materiální (ne)závislost intelektuála - zpravidla je někde zaměstnán, a tudíž někomu podřízený.

Jak zmiňuje Karel Hvížďala, sotva dnes nalezneme záviděníhodné osobnosti raně novověkých myslitelů z rodu Michela de Montaigne. Po materiální stránce veskrze soběstačný myslitel se stáhl do soukromí, aby se mohl plně věnovat úvahám o věcech privátních i veřejných. Tak vznikly proslavené Eseje, záhy překládané do dalších evropských jazyků. Proto nezbývá než nynější intelektuály opatrně posuzovat, neboť vždy může platit heslo "koho chleba jíš, toho píseň zpívej".

Intelektuál ve veřejném prostoru (Vzdělanost, společnost, politika)
Autor: Petr Hlaváček (ed.)
Vydala Academia, Praha 2012, 400 stran
Hodnocení: 80%

Foto: Academia, theblaguefromprague.blogspot.com, hua.umf.maine.edu


 

Přihlášení



Cesta ke hvězdám. Román o nezlomné vůli jít si za svým snem

Příjemné čtení, ženský román o velkých ambicích, dřině i cestě za svým snem je kniha nazvaná Cesta ke hvězdám od autorky Renée Rosen. Hlavní postava, bohatá Glorie Downingová, odchází z domova po krachu na burze a odsouzení otce za majetkové podvody. Zcela bez peněz a s pocitem, že vůbec nic neumí, si našla práci v kadeřnictví, kde myla lidem hlavy. A právě tam se seznámila s později slavnou a úspěšnou Estée Lauder, staly se z nich kamarádky a to všechno odstartovalo další životní kroky a úspěchy obou dívek. Kniha vypráví příběh známé zakladatelky slavné kosmetické značky.

Vymahačka. Thriller inspirován životním příběhem matky autora

Šedivá dýmající Ostrava, zelené Jeseníky. Na severní Moravě je v devadesátých letech minulého století nebezpečně rušno. Když si člověk moc nedělá hlavu se zákonem, může tu snadno přijít k pořádnému bohatství. Tak se hraje ve světě Anastázie a Hanky, dvou mladých dívek, které si nesou šrámy minulosti a potřebují rychlé peníze. Práce vymahaček jim je pomůže sehnat, ale taky je dokáže dostat do velkého maléru.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Velký rozhovor s designery pořadu Jak se staví sen

sen 200Oblíbený pořad Jak se staví sen se vrací v nové sérii a to s novými designéry, prodlouženou stopáží, novou moderátorkou Laďkou Něrgešovou a řadou změn. My jsme u této příležitosti vypovídali jednu z dvojic designerů - Andreu Hylmarovou a Marka Povolného....

Komorní inscenace Chvilky překvapí moderním tónem i zralým herectvím

Komorní příběh v současných kulisách, obyčejní lidé a jejich problémy, v hlavní roli Natálie Tichánková – to jsou atributy prozatím poslední činoherní premiéry na velké scéně Moravského divadla Olomouc. Název nové inscenace zní Chvilky a premiérové uvedení na prkna (jež znamenají svět) proběhla v pátek 2. května.

Z archivu...

Čtěte také...

Darujte mámě originální vyznání

mam te rada mami 200Nakladatelství Grada vydalo nedávno unikátní knížku Mám tě ráda, mami, z edice s názvem Vyplňte a darujte. Díky tomu dílu můžete originálně vyjádřit lásku a náklonost dané osobě. Jedná se o počiny, které si oblíbili lidé po cel...


Divadlo

Nenechte si ujít festival pouličního divadla Za dveřmi

za dvermi200Pražský festival pouličního umění Za dveřmi bude probíhat od 10. do 16. července 2024. Již 16. ročník uvede desítky představení českých i zahraničních performerů v Praze v Holešovické tržnici, na Mariánském náměstí a v holešovickém Holportu.

Film

Zvonilka: Tajemství křídel aneb když sesterská láska vítězí

zvonilka tajemstvi kridel disneyDo našich kin přichází po letní smršti animovaných filmů (Rebelka, Norman a duchové, Hotel Transylvánia) další animák, tentokrát se jedná o fantastický příběh o motýlích vílách Zvonilce a Modrovločce, s málo však nápad...