Vstoupili jsme do druhého skautského století

Neděle, 13 Květen 2012 23:00 Jan Jaroš

Skautské hnutí (u nás zvané též junáckým) existuje již celé století, jakkoli po několikrát násilně přerváno totalitními režimy - jak nacistickým, tak komunistickým. Oba totiž žádaly, aby veškeré organizace včetně dětských a mládežnických vstoupily bezvýhradně do jejich služeb. Bouřlivé zákruty na pozadí politických zvratů názorně popisuje kniha Skautské století.

Hned na počátku by bylo vhodné prozradit poslání skautingu: otevřeme-li knihu, již na první stránce se dočteme, že má „podporovat rozvoj osobnosti mladých lidí, jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností tak, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k sobě samým, bližním, vlasti, přírodě a celému lidskému společenství...“

Jaké byly počátky skautingu? Zrodil se počátkem minulého století v imperiální Anglii a u jeho kolébky stál generál Robert Baden-Powell, jenž se nijak netajil záměrem vychovat z chlapců zocelené mladé muže, přichystané na vojenskou službu (s.15). Naproti tomu americký zakladatel mládežnického hnutí Ernest Thompson Seton zdůrazňoval romantiku, dobrodružství a schopnost přežít v divočině. Posléze dochází k jakémusi prolnutí obou koncepcí, když se skauting rychle šíří po celém světě, byť v dílčích národních modifikacích. V knize se dočteme, že zatímco v okolních zemích se skautingu chopili hlavně vojenští činitelé, pro český skauting je charakteristické, že u jeho kolébky stáli pedagogové, mezi prvními Antonín B. Svojsík (s.19).

alt

Skauting se na území rakousko-uherského mocnářství rozhodně nešířil podloudně: když se podíváme na vzácné dokumentární záběry pocházející ještě z let před první světovou válkou, spatříme, jak skautské tábory i shromáždění navštěvují vysocí vládní i církevní představitelé, aby vyjádřili svou spokojenost s nimi. Ostatně nejinak tomu bylo i v budoucnu - starostenskou funkci ve skautu budou zastávat například politici Vavro Šrobár, Milan Hodža a Edvard Beneš.

V meziválečném období, ve 20. a 30. letech, prožil český skauting údobí svého zřejmě největšího rozmachu, i když nesmíme zapomenout, že byl akceptován především středními společenskými vrstvami. Předpokládal totiž, že účastníci budou mít dostatek volného času a aspoň nějaké peníze. Proto se příliš nedařilo proniknout do dělnického (sociálně-demokratického a komunistického) prostředí, které ovšem nabízelo vlastní organizace a nejednou, zvláště za tíživé hospodářské krize, skauting obviňovalo z lhostejnosti vůči neúnosným sociálním poměrům. Dokonce mu vyčítalo lilii ve znaku, v níž shledávalo důkaz aristokratické pýchy, neboť tu větřilo odkaz na královskou bourbonskou lilii z předrevoluční Francie. Skauting minul i vesnické prostředí, kde byl dílem vnímán jako cosi výlučného, dílem zbytečného, tam se spíše uchytily sokolské tělocvičné ideje.

alt

První skautské táboření na území Čech se uskutečnilo o prázdninách roku 1912 a mezi zhruba patnáctkou kluků, kteří se jej zúčastnili, čteme i jméno budoucího básníka Jiřího Wolkera. Není to náhoda: ač spjat s proletářskou poezií (a vyzdvihován komunistickým režimem), pocházel ze solidně situované buržoazní rodiny. Skauting nabíral na početnosti, dělí se na pozemní a vodní skauty, záhy se přidává dívčí odnož, spojená kupodivu se spisovatelkou kýčovitých mravoličných románků Popelkou Biliánovou. Některé osobnosti se skautingu upisují celoživotně, třeba spisovatel Jaroslav Foglar.

Skautské století velice čtivě, a přitom zasvěceně, s velkým množstvím obrazového materiálu, provází čtenáře po jednotlivých důležitých událostech, nechybí ohlédnutí po mezinárodních setkáních, tu a tam prosvitne, že na rozdíl od většiny jiných zemí nebyl český skauting ve svých počátcích příliš spojen s náboženstvím, dokonce podezírán ze šíření "cikánského" tuláctví. A dovíme se, že prostřednictvím "kápézetky" neboli krabičky poslední záchrany, kde nechyběla ani jehla s nití, mohl srdnatý skaut i k milostnému štěstí přijít, když dívce s roztrženým oděvem nabídl své šitíčko.

alt

V knize nalezneme úryvky z různých vzpomínkových textů, které čtení osvěží bezprostředními zážitky, cenné jsou rovněž stručné medailónky lidí, ať již skaut vedli nebo za jeho ideály položili život - jednou při střetu s nacismem, podruhé s komunismem. Právě tehdy skauti prokázali, že si jen "nehrají" a neholdují úniku od civilizace: zapojili se do někdy až ozbrojeného konfliktu se silami, které si je chtěly podmanit.

Lituji jedině, že autoři nevěnovali větší pozornost mediálnímu obrazu skautingu, najmě filmovému. Doslova jen několika slovy jsou zmíněny dva "skautské" hrané snímky, Na dobré stopě a Tábor Černého delfína, a už vůbec se nedovíme, že nikoli o komunistech, nýbrž o skautu Janu Smudkovi (má medailónek na straně 135), jenž v západních Čechách přiváděl k zuřivosti celé hordy gestapáků, vznikla ještě za války v Sovětském svazu odbojářská agitka Nepolapitelný Jan. Cesty osudu bývají nevyzpytatelné...

Skautské století
Autoři: Roman Šantora (ed.), Václav Nosek, Slavomil Janov, Václav Dostál
Vydal: Junák - svaz skautů a skautek ČR ve spolupráci s Mladou frontou roku 2012
Hodnocení: 80%

Zdroj foto: kniha Skautské století, oddilsip.com