S krásnou, charismatickou a nadprůměrně inteligentní ruskou Židovkou s masochistickými sklony Sabinou Spielreinovou (1885 – 1942) se život nikdy příliš nemazlil. Její nelehký osud popisuje beletristicky, velmi živě a v zajímavých a širokých souvislostech v biografii nazvané Život mezi Jungem a Freudem psycholožka a psychoterapeutka Sabine Richebächer. Práci na knize zasvětila šest let svého života. Že si dala záležet, je opravdu znát. Titul loni vydalo nakladatelství Portál. Výjimečná osobnost Sabiny Spielreinové zaujala i režiséra Davida Cronenberga. V roce 2011 o jejím románku s Jungem a nelehkých počátcích psychoanalýzy natočil film Nebezpečná metoda.
Problémová holka jako pokusný králík
Autorka začíná své vyprávění o femme fatale Carla Gustava Junga zeširoka – seznámením Sabininých rodičů. Pozvolna pak přechází na její dětství v Rusku, líčí její vztah k otci, zámožnému a uznávanému velkoobchodníkovi, matce, průkopnici vzdělávání žen v Rusku, i k sourozencům. Zachytila okamžiky, kdy se u Sabiny, studentky na Kateřinském gymnáziu v Rostově, začaly objevovat první záchvaty úzkosti, nezvladatelného strachu a deprese, její odjezd do Švýcarska i to, jak se coby osmnáctiletá „problémová“ slečna dostala do péče C. G. Junga. Ten jí byl od první chvíle fascinován a rozhodl se na ní vůbec poprvé v historii vyzkoušet v praxi psychoanalýzu podle svého velkého vzoru – Sigmunda Freuda.
Nebezpečná známost
Sabina dělala v Jungových rukou obrovské pokroky. Snad i proto, že do něj byla zamilovaná. S oblibou mu prováděla i nejrůznější naschvály (více či méně nevinné). Ženatý Jung se intimnímu vztahu se svou pacientkou bránil, ale nevydržel to dlouho. Přitahovala ho Sabinina živočišnost a nekonvenční způsoby. Měli také jednu velkou společnou vášeň, a to nadšení pro vědu a odhodlání obětovat jí téměř cokoli.
Sabina se vedle Junga natolik zotavila, že se přihlásila na univerzitu ke studiu medicíny. Psychoanalýza, která jí samotné pomohla, jí učarovala. Chtěla ji šířit dál. A velmi si přála mít s Jungem syna.
To první jí vyšlo, druhé nikoli. Vztah Junga se Spielreinovou, „kozáckou klisnou“, jak se Ruskám tehdy říkalo, brzy začal prosakovat na povrch a narušovat vše, co bylo pro mladého lékaře důležité – jeho přátelství s Freudem, manželství s bohatou Emmou a velmi slibně nastartovanou kariéru. Proto poměr ukončil.
Léčba sňatkem
Emotivní Sabina se sklony k hysterii nesla rozchod velmi těžce. Rozptýlit se snažila cestováním – chvíli žila v Mnichově, chvíli ve Vídni, Berlíně. Našla si přítelkyně a navštěvovala i domov v ruském Rostově. K překvapení všech se nedlouho po rozchodu s Jungem vdala. Vzala si židovského lékaře Paula Scheftela a brzy mu dala dceru Renatu.
S holčičkou měla velké trápení. Podobně jako malá Sabina i Renata byla velmi neduživé dítě, které stále stonalo. Navíc trpěla rozchodem svých rodičů - Sabinino manželství nebylo šťastné.
Návrat domů
První světovou válku přečkala Spielreinová s dcerou sama. Sabina živořila jako psychoanalytička v Ženevě a musela se rozhodnout, kde zakotví - zda na Východě, nebo na Západě. Nakonec se v roce 1923 definitivně vrátila domů do Ruska. A taky ke svému manželovi, kterému porodila druhou dceru Evu. Ani tentokrát však nebyl svazek idylický, Paul ji podváděl a s milenkou měl nemanželskou dceru.
Sabina pokračovala v psychiatrické a psychologické práci, ale ta u tehdejší sovětské vlády neměla podporu (roku 1933 byla psychoanalýza dokonce naprosto zakázána). Situace se ještě zhoršila, když zemřel Paul a ona zůstala na všechno sama. Do toho přišla druhá světová válka, nečekaná smrt matky, která fungovala jako pojítko pro celou rodinu, poprava bratrů za špionáž a skon otce, kterému z tolika ztrát najednou puklo srdce žalem.
Během druhé světové války Sabinin rodný Rostov dvakrát obsadili Němci. První okupaci lékařka s dcerami přežila. Druhá se jim stala osudnou. Němci je zastřelili a všechny tři ženy skončily v hromadném hrobě. Dnes je Sabina Spielreinová považována za jednu ze zakladatelek dětské psychoanalýzy a vůdčí představitelku ruské psychoanalytické školy.
Knihu doporučuji milovníkům pravdivých pohnutých příběhů, zejména pak ale těm, které zajímá moderní psychologie nebo dějiny židovství. Je bohatá na další odkazy a prameny, má obsáhlý jmenný rejstřík a doplňující poznámky. Obsahuje černobílé fotografie a ukázky z dopisů.
Ukázku z knihy si můžete přečíst zde.
Knihu vydalo nakladatelství Portál v roce 2011, překlad Michaela Jančaříková, 334 stran.
Hodnocení: 90%
Zdroj foto: Portál
| < Předchozí | Další > |
|---|
Vyzpovídali jsme pro vás mladou spisovatelku Hanu Hindrákovou, která strávila nějaký čas v Keni a dokázala své zkušenosti zúročit ve dvou úspěšných knihách. V tomto rozhovoru nebude řeč jen o nich – zaměříme se i na její organizaci FAIR.
Po Etiketě &špionáži se záhy v celkem brzké době po sobě na české pulty dostal i další díl této veleúspěšné série, a to s názvem Úklony & Úklady. Příběh o dívce Sofronii, která k malérům nemá daleko, pobaví své čtenáře a ještě k tomu stihne vyřešit...
Na období Vánočních svátků připravil soubor činohry Národního divadla pestrou nabídku inscenací, které vám mohou zpříjemnit atmosféru tohoto jedinečného ročního období.
Už jako malá holka jsem znala příběh malého chlapce Sebastiána a jeho psí kamarádky Belly. Bella měla namále. Musela se skrývat, neboť obyvatelé malé vesničky Saint Martin v savojských Alpách si o...