S krásnou, charismatickou a nadprůměrně inteligentní ruskou Židovkou s masochistickými sklony Sabinou Spielreinovou (1885 – 1942) se život nikdy příliš nemazlil. Její nelehký osud popisuje beletristicky, velmi živě a v zajímavých a širokých souvislostech v biografii nazvané Život mezi Jungem a Freudem psycholožka a psychoterapeutka Sabine Richebächer. Práci na knize zasvětila šest let svého života. Že si dala záležet, je opravdu znát. Titul loni vydalo nakladatelství Portál. Výjimečná osobnost Sabiny Spielreinové zaujala i režiséra Davida Cronenberga. V roce 2011 o jejím románku s Jungem a nelehkých počátcích psychoanalýzy natočil film Nebezpečná metoda.
Problémová holka jako pokusný králík
Autorka začíná své vyprávění o femme fatale Carla Gustava Junga zeširoka – seznámením Sabininých rodičů. Pozvolna pak přechází na její dětství v Rusku, líčí její vztah k otci, zámožnému a uznávanému velkoobchodníkovi, matce, průkopnici vzdělávání žen v Rusku, i k sourozencům. Zachytila okamžiky, kdy se u Sabiny, studentky na Kateřinském gymnáziu v Rostově, začaly objevovat první záchvaty úzkosti, nezvladatelného strachu a deprese, její odjezd do Švýcarska i to, jak se coby osmnáctiletá „problémová“ slečna dostala do péče C. G. Junga. Ten jí byl od první chvíle fascinován a rozhodl se na ní vůbec poprvé v historii vyzkoušet v praxi psychoanalýzu podle svého velkého vzoru – Sigmunda Freuda.
Nebezpečná známost
Sabina dělala v Jungových rukou obrovské pokroky. Snad i proto, že do něj byla zamilovaná. S oblibou mu prováděla i nejrůznější naschvály (více či méně nevinné). Ženatý Jung se intimnímu vztahu se svou pacientkou bránil, ale nevydržel to dlouho. Přitahovala ho Sabinina živočišnost a nekonvenční způsoby. Měli také jednu velkou společnou vášeň, a to nadšení pro vědu a odhodlání obětovat jí téměř cokoli.
Sabina se vedle Junga natolik zotavila, že se přihlásila na univerzitu ke studiu medicíny. Psychoanalýza, která jí samotné pomohla, jí učarovala. Chtěla ji šířit dál. A velmi si přála mít s Jungem syna.
To první jí vyšlo, druhé nikoli. Vztah Junga se Spielreinovou, „kozáckou klisnou“, jak se Ruskám tehdy říkalo, brzy začal prosakovat na povrch a narušovat vše, co bylo pro mladého lékaře důležité – jeho přátelství s Freudem, manželství s bohatou Emmou a velmi slibně nastartovanou kariéru. Proto poměr ukončil.
Léčba sňatkem
Emotivní Sabina se sklony k hysterii nesla rozchod velmi těžce. Rozptýlit se snažila cestováním – chvíli žila v Mnichově, chvíli ve Vídni, Berlíně. Našla si přítelkyně a navštěvovala i domov v ruském Rostově. K překvapení všech se nedlouho po rozchodu s Jungem vdala. Vzala si židovského lékaře Paula Scheftela a brzy mu dala dceru Renatu.
S holčičkou měla velké trápení. Podobně jako malá Sabina i Renata byla velmi neduživé dítě, které stále stonalo. Navíc trpěla rozchodem svých rodičů - Sabinino manželství nebylo šťastné.
Návrat domů
První světovou válku přečkala Spielreinová s dcerou sama. Sabina živořila jako psychoanalytička v Ženevě a musela se rozhodnout, kde zakotví - zda na Východě, nebo na Západě. Nakonec se v roce 1923 definitivně vrátila domů do Ruska. A taky ke svému manželovi, kterému porodila druhou dceru Evu. Ani tentokrát však nebyl svazek idylický, Paul ji podváděl a s milenkou měl nemanželskou dceru.
Sabina pokračovala v psychiatrické a psychologické práci, ale ta u tehdejší sovětské vlády neměla podporu (roku 1933 byla psychoanalýza dokonce naprosto zakázána). Situace se ještě zhoršila, když zemřel Paul a ona zůstala na všechno sama. Do toho přišla druhá světová válka, nečekaná smrt matky, která fungovala jako pojítko pro celou rodinu, poprava bratrů za špionáž a skon otce, kterému z tolika ztrát najednou puklo srdce žalem.
Během druhé světové války Sabinin rodný Rostov dvakrát obsadili Němci. První okupaci lékařka s dcerami přežila. Druhá se jim stala osudnou. Němci je zastřelili a všechny tři ženy skončily v hromadném hrobě. Dnes je Sabina Spielreinová považována za jednu ze zakladatelek dětské psychoanalýzy a vůdčí představitelku ruské psychoanalytické školy.
Knihu doporučuji milovníkům pravdivých pohnutých příběhů, zejména pak ale těm, které zajímá moderní psychologie nebo dějiny židovství. Je bohatá na další odkazy a prameny, má obsáhlý jmenný rejstřík a doplňující poznámky. Obsahuje černobílé fotografie a ukázky z dopisů.
Ukázku z knihy si můžete přečíst zde.
Knihu vydalo nakladatelství Portál v roce 2011, překlad Michaela Jančaříková, 334 stran.
Hodnocení: 90%
Zdroj foto: Portál
| < Předchozí | Další > |
|---|
U příležitosti premiéry inscenace Human Locomotion, která vznikla v únoru na Nové scéně Národního divadla pod hlavičkou souboru Laterny magiky, jsme se rozhodli podívat na tento nový projekt a práci v divadle jako takovou o...
Anna Luňáková a její experimentální román Tři! vychází v nakladatelství Dauphin. Rozhodně není pro každého, tento román spíše ocení náročnější čtenář, jež preferuje metaforickou hru se slovy a také hru psychoanalytickou.
"Přede mnou leží stoh případových studií, které mezi námi kolovaly. Nemůžu je přestat číst, jako ty staré kriminologické časopisy, co je děda přechovával v suterénu. O Britce, jež ubodala kolegyni barmanku. O jiné dospělé ženě, co sv...
O prázdninách divadla nehrají představení, ale připravují se na další sezonu. Díky nám si můžete vybrat, na co v podzimních měsících vyrazíte. Tentokrát vás zveme na Ošklivce do olomouckého Divadla Tramta...
Internetová sociální síť je poměrně nová záležitost stejně tak jako stejnojmenný film, popisující zrození té nejpoužívanější – Facebooku. Příběh o Facebooku bude za tisíc let starý jako lidstvo samo. Nejde v něm totiž o přijetí n...