Conelly dominuje detektivnímu žánru už léta a nyní své výsadní postavení opět potvrzuje!

connelly ctverec do1MB PEREXOVÁ FOTKA Michael Connelly, žijící klasik detektivního žánru, přichází s novou knihou! Vyšla loni a světe div se, nakladatelství Slovart ji dokázalo uvést na pulty našich knihkupectví již na jaře letošního roku, tedy v rekordně rychlém čase. Překlad Jiřího Kobělky je opět vynikající a poskytuje českým čtenářům dokonalý vhled do autorova brilantního literárního stylu, pro nějž je (samozřejmě kromě dalších předností) obdivován po celém světě.

Když si uvědomíme, že Connelly začínal v době, kdy nebyl internet, chytré telefony a ostatní vymoženosti, pak nelze neobdivovat spisovatelskou bravuru, s níž v průběhu let reagoval na vznik stále nových a sofistikovanějších technologií, resp. jak je dokázal pohotově začleňovat do svých případů. A jinak tomu není ani nyní – ústředním tématem jeho knižní novinky je fenomén umělé inteligence, přesněji řečeno nebezpečí, která s sebou přináší...

Kniha Na tenkém ledě je rozhodně víc než „pouhá" detektivka. Soudní bitva, která se v ní odehrává, totiž nemá precedens, je však zároveň víc než jasné, že v blízké budoucnosti se s případy tohoto druhu budeme setkávat stále častěji. Vývoj umělé inteligence postupuje mílovými kroky a bylo by naivní si myslet, že technologické koncerny, které v ní tuší obrovský finanční potenciál, se budou ohlížet na nějaké etické kodexy. Už dnes vidíme, že zákony, mající chránit jednotlivé uživatele a vlastně i celé lidstvo, nejsou schopny promptně reagovat na neustále nové a dokonalejší (a bohužel i záludnější) AI aplikace a je jen otázkou času, kdy se z dobrého sluhy stane zlý pán. Michael Connelly přichází s děsivou, současně ale bohužel velmi pravděpodobnou vizí toho, co se brzy může stát denní realitou...

Ten případ nese název Randolphová versus Tidawaiv Technologies LLC a jde v něm o to, zda uvedená firma nese odpovědnost za smrt mladé dívky, zavražděné jejím bývalým partnerem. Jak zjistila policie, Aaron Colton měl ve svém počítači nainstalován program na bázi jakési virtuální přítelkyně jménem Wren, s níž rád a často komunikoval a se kterou řešil i velmi osobní věci. Zašlo to až do stádia, kdy se do své AI společnice zamiloval a byl ochoten udělat vše, co si přála. Když se s Aaronem rozešla jeho „lidská" láska, zeptal se Wren, co má dělat. Ta mu řekla, aby dívku zavraždil, což mladík skutečně udělal. Brenda Randolphová, matka oběti, je přesvědčena, že za smrt její dcery není zodpovědný pouze pachatel, ale i firma, která dala na trh produkt, schopný zmanipulovat psychicky labilní jedince natolik, že se mohou dopustit zločinu.

Jak určitě ví všichni fanoušci Michaela Connellyho, jeho nejznámějším literárním hrdinou je detektiv Harry Bosch, že však v průběhu let dal život i jiným, neméně fascinujícím postavám (detektiv Renée Ballardová, právník Mickey Haller). A právě posledně jmenovaný nyní opět přichází na scénu, když se na přání žalobkyně ujímá případu Randolphová versus Tidawaiv Technologies LLC. Samozřejmě si dobře uvědomuje, že souboj s technologickým gigantem, disponujícím nevyčerpatelnými peněžními zdroji a špičkovými obhájci, bude těžký, svědomí mu však zároveň říká, že jeho morální povinností je učinit vše, aby se nešťastné matce dostalo alespoň nějaké satisfakce za dceřinu smrt. Dodejme, že Brenda Randolphová opakovaně odmítá nabídky obrovských finančních částek za případný souhlas s mimosoudním vyrovnáním.

Michael-Connelly- foto 2

Začíná tedy složitá právní bitva, v níž jde žalující straně v první instanci o to, aby se případ vůbec dostal k soudu. To se naštěstí podaří a Haller a jeho kolegové si poté připravují co možná nejvýhodnější výchozí pozici. Nemohu se zde nezmínit o podivuhodné propracovanosti amerického justičního systému, který minimalizuje možnost vynesení nespravedlivého rozsudku. Překvapilo mne např. ustanovení, podle nějž jsou obě strany sporu povinny vzájemně si vyměňovat všechny relevantní informace, jež hodlají použít při hlavním líčení. Samotný soudce zde přitom není hlavním aktérem, ale spíše jakýmsi moderátorem, dbajícím na to, aby protistrany respektovaly právní postupy. O vině či nevině obžalovaného rozhoduje porota, přičemž v knize Na tenkém ledě je skvěle popsán a vysvětlen výběr jejích členů. Rozhodně se nejedná o nějakou formální proceduru, nýbrž o psychologický boj, v němž se každá strana snaží, aby v porotní lavici zasedli „správní" lidé. Občas mi při četbě vytanulo na mysli srovnání se situací u nás, kde má všechno v rukách soudce (u nějž se ovšem za jedinou záruku jeho nestrannosti považuje údajná nezávislost). Náš systém je založen na naivním předpokladu, že soudce je osoba s mimořádnou morální integritou, která se nenechá zastrašit či zkorumpovat. Praktické důsledky vidíme všichni – kriminalizování nepohodlných lidí na politickou objednávku, drakonické tresty za „nenávistné" projevy a rozsudky, které ve skutečnosti vynášejí mainstreamová média a soudy je už jen poslušně potvrdí...

Jak je u Michaela Connellyho dobrým zvykem, i tentokrát se vyhýbá laciným klišé v podobě brutálních vražd, potoků krve a rádoby efektních scén, což je bohužel u většiny dnešních autorů detektivek takřka pravidlem. V knize Na tenkém ledě se naopak rozvíjí pečlivě promyšlený příběh s jednotnou a logicky propracovanou dějovou linkou, u nějž se čtenář ani na chvíli nenudí a naopak s napětím čeká, jakou cestou se případ vydá na dalších stránkách.

Četl a recenzoval jsem již hodně „connellyovek" a možná bych mohl trochu bilancovat ve smyslu „kterou z nich považuji za nejlepší". Něco takového ovšem není možné a to z toho prostého důvodu, že Michael Connelly nepíše lepší a horší detektivky. V jeho případě jsou skvělé všechny, v čemž mi dá za pravdu každý, kdo si přečte tu zatím poslední s názvem Na tenkém ledě!

conelly foto