Babí léto. Silně emotivní povídky oblíbené polské autorky

Pondělí, 08 Prosinec 2025 12:37 Taťána Kročková

babi-leto

Polská autorka Marta Dzido mě nikdy nezklamala. Je zajímavé, že zrovna dvě pro mě totálně top autorky, které se umí dotknout samotného dna lidské duše, jsou národnosti polské. Jedna z nich je Nobelistka Olga Tokarczuk a druhá právě Marta Dzido, od které jsem už četla soubor povídek Jahodová sezóna. Nyní opět nakladatelství Dokořán vydává další její povídky, tentokrát pod názvem Babí léto.

Už Jahodová sezóna mě rozsekala. Takovou intimní výpověď, tolik emocí, tolik vyeskalovaných emocí, které se hluboce dotýkají ryze ženských témat, by člověk snad ani nečekal. Krásné, působivé, erotické, mateřské. Všechny tváře Evy, asi tak nějak. Nyní sbírka Babí léto ukazuje další silná ženská témata, která už se týkají plynutí času, zrání, stárnutí, získávání nadhledu a životní moudrosti, smíření se s jizvami a traumaty ženství či ublížení ze strany mužské dominance, síly a projevů násilí. Ukazují ženskou solidaritu, společné sdílení a prožívání i návrat k vlastní autenticitě a tomu, co nás definuje, naplňuje, činí šťastnými, emancipuje a osvobozuje. Všechny povídky jsou velmi silné a doporučuji, obzvláště zralým ženám. Tato sbírka může být krásným dárkem pro kamarádku, ženu, kterou milujete a na které vám záleží. Níže najdete ukázky, které hovoří za vše a seznámí s jedinečným stylem autorky. Její psaní je velmi emotivní, naléhavé, zároveň nádherné a konejšivé.

Ukázky z knihy:

Udělat si z času spojence, mít v něm milence, odevzdat se mu bez obav, beze zbytku, nerozměňovat na drobné. Být s ním nejen smyslně, ale taky smysluplně, a jen ať po tom zůstane stopa, jen ať roste. Taková láska se přihodí jednou za život. Jednou za smrt. Neutíkej před ní, chytej. Báby, toto je moje tajemství víry, veliké jest a má moc osvobozovat. Odlepuju nohy od země, nic mě tu nedrží, můžu se pustit. Mám svůj věk, konečně umím létat. Stříbrná pavoučí nit z mých vlasů, kterou odnesl vítr a roztahal po louce, jiskří v podzimním slunci. Babí léto, ta krátká chvilka posledního tepla, pohlazení na rozloučenou...

(...)

Křičíme tu teď všechny bok po boku. Myšlenkou, slovem, skutkem a činem. Uličnice, které obsadily hlavní tepnu města a paralyzovaly dopravu. Tahle tramvaj už dál nepojede, pojďte s námi. Ženy lehkých mravů, protože ty těžké už se nám dávno zprotivily, neměli jste nás nasrat. Hříšné dcery Eviny, které raz dva očešou celou tu zatracenou jabloň od zakázaného ovoce, do posledního ohryzku. Čarodějnice a vědmy, které si uvědomují, že vědění vede k pravdě a jen pravda vás vysvobodí. Nás. Vnučky čarodějnic, které se vám nepodařilo ulovit a vyhladit. Nestoudice. Chuligánky. Svoloč. Padlé ženy, které se i zadupané do země nebo pohozené do škarpy odrazí ode dna, vstanou z kleku a půjdou dál. Tuhle Pýchu jsme vsály s mlékem Matky Polky. Žádné smiluj se nad námi. Žádné bože chraň. Vari od našich těl a vari do našich duší.